7 C 58/2023-22 — Okresní soud Brno-Venkov

Žalobkyně se domáhá zaplacení částky 6 900 Kč odpovídající dlužné jistině ve výši 5 000 Kč a poplatkům ve výši 1 900 Kč. Dále se žalobkyně domáhala zaplacení zákonného úroku z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 6 900 Kč od 28. 5. 2022 do zaplacení. Žalobkyně sdělila (tvrdila), že pohledávku za žalovaným nabyla od právní předchůdkyně žalobkyně, společnosti [právnická osoba], [IČO], se sídlem [adresa], na základě smlouvy o postoupení pohledávek uzavřené mezi žalobkyní a právní předchůdkyní žalobkyně dne 1. 1. 2022 O postoupení pohledávky byl žalovaný informován prostřednictvím oznámení o postoupení pohledávky, které bylo žalovanému odesláno společně s předžalobní výzvou dne 15. 9. 2022. Původní věřitel uzavřel s žalovaným smlouvu o zápůjčce [číslo] dne 27. 4. 2022. Na základě smlouvy právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému bezúročnou půjčku, kdy tato byla čerpána žalovaným dne 27. 4. 2022, kdy žalovanému byly zapůjčené finanční prostředky ve výši 5 000 Kč převedeny na bankovní účet žalovaného, přičemž tyto finanční prostředky měl žalovaný dle uzavřené smlouvy vrátit jednorázovou splátkou dne 27. 5. 2022 spolu s poplatkem ve výši 1 900 Kč. Původní věřitel poskytuje úvěry prostřednictvím webové stránky [webová adresa]. Po dokončení registrace a ověření osobních údajů žalovaného prověřil původní věřitel schopnost žalovaného úvěr splácet v souladu s právní úpravou a judikaturou. Žalobkyně požaduje nesplacenou jistinu 5 000 Kč a poplatky ve výši 1 900 Kč. Žalobkyně dále požaduje zákonný úrok z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 6 900 Kč od 28. 5. 2022 do zaplacení a náhradu nákladů řízení v částce 6 934 Kč vč. DPH. Žalovaný byl vyzván k zaplacení předžalobní výzvou ze dne 15. 9. 2022. Dne 23. 11. 2022 bylo jednáno v nepřítomnosti žalovaného podle § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (o. s. ř.). Žalovanému bylo doručeno předvolání k jednání řádně a včas v souladu s § 49 odst. 2, 4 o. s. ř. Žalovaný se k výzvě soudu k žalobě nevyjádřil; tvrzení žalobkyně nezpochybnil. U jednání 27. 3. 2023 bylo provedeno dokazování listinnými důkazy označenými v žalobě. Byl tak zjištěn skutkový stav dle skutkového děje sděleného v žalobě. Podle § 2390 zák. č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (o. z.) (P) řenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce. Podle § 2 odst. 1 zák. č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (S) potřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli. Podle § 86 odst. 1 zák. č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (P) oskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle § 87 odst. 1 zákona 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném v době uzavírání smlouvy, (P) oskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Zjištěné skutečnosti soud právně hodnotil podle občanského zákoníku a zákona o spotřebitelském úvěru. Smlouvu o zápůjčce upravuje občanský zákoník v ustanovení § 2390 tak, že smlouvou o zápůjčce zapůjčitel přenechává vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase věc stejného druhu vrátil. Soud se zabýval tím, zda smlouva byla platně uzavřena, tedy zda žalobce před jejím uzavřením s náležitou péčí posoudil schopnost žalovaného splácet spotřebitelský úvěr s tím, že tato povinnost je ukládána žalobci pod sankcí neplatnosti smlouvy v případě, že tak poskytovatel spotřebitelského úvěru neučiní. Úvěr má být navíc poskytnut jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že zde nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele splácet sjednané splátky. Tím poskytovatel úvěru plní i svou obecnou povinnost jednat čestně, transparentně a zohlednit (též) práva a zájmy spotřebitele. Žalobkyně zjišťovala pečlivě úvěruschopnost žalovaného a žalovaný smlouvu uzavřel vědom si právních následků neplnění smluvních povinností. Požadovaná plnění jsou tak v souladu s právní úpravou ve světle ústavního pořádku, práva Evropské unie. Úrok z prodlení je v souladu s § 1970 o. z. a výše je dána § 12 nařízení vlády České republiky č. 351/2013 Sb. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 1 ve spojení s § 142a o. s ř. a plně úspěšné žalobkyni byla přiznána plná náhrada nákladů řízení. Žalobkyni tak náleží náhrada zaplaceného soudního poplatku ve výši 400 Kč a náhrada nákladů právního zastoupení ve výši 200 Kč za jeden úkon právní služby podle § 14b odst. 1 písm. c) bod 1. vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu. Soud v daném případě při výpočtu aplikoval § 14b citované vyhlášky, neboť návrh je podán na ustáleném vzoru a soudu je z úřední činnosti známo, že žalobkyní jsou podávány opakovaně žalobní návrhy skutkově a právně obdobné projednávané věci, přičemž předmětem řízení je peněžité plnění a tarifní hodnota nepřevyšuje 50 000 Kč. Žalobkyni pak byla přiznána odměna za 3 úkony právní služby (tj. 3 x 200 Kč), a to za přípravu a převzetí věci, výzvu k plnění a sepis žaloby. Podle § 14b odst. 5 citované vyhlášky náleží ke každému úkonu právní služby paušální částka 100 Kč (tj. 3 x 100 Kč). Podle § 137 odst. 3 o. s. ř. náleží k náhradě nákladů právního zastoupení dále navýšení o 21 % odpovídající dani z přidané hodnoty; právní zástupce žalobkyně je plátcem DPH (189 Kč). Lhůta k plnění je odůvodněna § 160 odst. 1 o. s. ř.; vzhledem k výši požadované částky a době prodlení dlužníka neshledal soud důvody pro delší dobu k plnění.