7 C 65/2023-67 — Okresní soud Brno-Venkov

Žalobce se žalobou (návrhem na vydání platebního rozkazu) došlou soudu dne 24. 2. 2023 domáhal vydání rozhodnutí, kterým by soud uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobci částku 7 226 Kč spolu s příslušenstvím spočívajícím v zákonném úroku z prodlení spolu s náhradou nákladů řízení. Žalobce ve svém žalobním návrhu uvedl, že žalovaný je vlastníkem bytové jednotky [číslo] v bytovém domě nacházejícím se na adrese [adresa žalovaného a žalobkyně], kdy dle stanov je žalovaný povinen k úhradě příspěvků a záloh na správu a provoz nemovité věci. Dle tvrzení žalobce, ve kterých odkazuje na přiložené předpisy úhrad byl žalovaný povinen v období od března 2022 do prosince 2022 povinen pravidelně hradit částku 2 785 Kč a v za období leden 2023 pak částku 6 370 Kč. Dle tvrzení žalobce však žalovaný své povinnost řádně neplnil, když na předepsané částky za období března 2022 až leden 2023 uhradil vždy pouze částku 2 454 Kč, čímž žalovanému vznikl na předepsaných platbách od března 2022 do prosince 2022 dluh ve výši 3 310 Kč (10 x 331 Kč) a za období ledna 2023 pak dluh ve výši 3 916 Kč, tj. celkem 7 226 Kč. Okresní soud Brno-venkov rozhodl dne 9. 3. 2023 platebním rozkazem č. j. 7 C 65/2023-35, kterým žalovanému uložil povinnost uhradit žalobci částku 7 226 Kč s příslušenstvím a náhradou nákladů řízení ve výši 4 900 Kč. Proti tomuto platebnímu rozkazu podal žalovaný v zákonem stanovené lhůtě odpor, ve kterém uvedl, že žalobce vymáhá žalovanou částku neoprávněně a bez právního podkladu. Žalovaný rovněž uvedl, že žalobce nevlastní žádný movitý ani nemovitý majetek a veškeré peníze uložené na účtu společenství vlastníků stále patří vlastníku jednotky, a to do doby, kdy s těmito penězi pověřený člen společenství zaplatí platbu za společné části domu. Závěrem žalovaný uvedl, že namísto vydávání platebních rozkazů je třeba vyčkat na pravidelné roční vyúčtování za zúčtovací období 1. 1. 2022 – 31. 12. 2022, kde musí být vyúčtovány zálohy a platby vlastníků bytových jednotek za společné části domu. Podáním ze dne 19. 4. 2023 se žalobce vyjádřil k odporu podanému žalovaným, přičemž v tomto uvedl, že žalobce prování jednou ročně, a to vždy ke konci měsíce března každého kalendářního roku vyúčtování skutečných nákladů za poskytnuté služby na bytovou jednotku ve vlastnictví žalovaného oproti výši jím skutečně uhrazených záloh, které je povinen hradit v průběhu zúčtovacího období. Žalobce ve svém vyjádření odkázal na přiložené vyúčtování služeb za období 1. 1. 2022 – 31. 12. 2022 ze dne 31. 3. 2023 a uvedl, že z tohoto je patrné, že žalovanému vznikl přeplatek ve výši 5 090 Kč, který byl automaticky započten na dluh žalovaného. Toto své vyjádření následně žalobce podáním ze dne 15. 5. 2023 korigoval v tom směru, že v rámci svého prvého vyjádření k podanému odporu mylně uvedl, že předložené vyúčtování představuje vyúčtování skutečných nákladů oproti výši skutečně uhrazených záloh, ačkoliv přiložené vyúčtování představovalo vyúčtování skutečných nákladů za služby pro bytovou jednotku oproti skutečně uhrazené částce na služby v daném roce. Žalobce uvedl, že pakliže by bylo platné původní vyjádření žalobce, pak by žalovanému skutečně vznikl přeplatek ve výši 5 090 Kč. Žalovanému však ve skutečnosti vznikl dluh ve výši 3 310 Kč za období měsíce března až prosince 2022 (10 x 331 Kč), když k úhradě bylo žalovanému ve vymezeném období předepsáno 27 850 Kč s tím, že žalovaný v témže období uhradil pouze 24 540 Kč. Za období ledna 2023 pak bylo žalovanému k úhradě předepsáno 6 370 Kč, avšak žalovaný uhradil pouze 2 454 Kč, a tedy v souhrnu žalovanému vzniknul dluh odpovídající žalované částce, tj. 7 226 Kč. Pokud se jedná o přeplatek 5 090 Kč, žalobce zde uvedl, že tento byl žalovanému zaúčtován po uplynutí reklamační lhůty ke dni 30. 4. 2023 s tím, že tímto přeplatkem byly kompenzovány dluhy žalovaného vzniknuvší v měsíci únoru, březnu a dubnu 2023, které však již nejsou zahrnuty v projednávané věci. Žalovaný byl k úhradě dlužné částky vyzýván, a to včetně předžalobní výzvy ze dne 6. 2. 2023, která byla dle předložené doručenky žalovanému doručena dne 8. 2. 2023. U jednání dne 21. 6. 2023 bylo provedeno dokazování informacemi o jednotce, předpisy úhrad, upomínkami, předžalobní výzvou vč. dokladu o doručení, analýzou plateb a přehledem nevyrovnaných zůstatků, vyúčtováním, příkazní smlouvou, notářským zápisem, prezenční listinou a stanovami. Bylo jednáno v nepřítomnosti žalovaného podle § 101 odstavec 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (o. s. ř.). Žalovanému bylo doručeno předvolání k jednání řádně a včas. Žalovaný se k jednání soudu nedostavil, neomluvil se a nepožádal o odročení jednání. Předvolání k jednání, žaloba i výzva k vyjádření se k žalobě ve formě usnesení byl žalovanému řádně doručeny. Žalovaný možnosti vyjádřit se k projednávané věci nevyužil. Byl zjištěn skutkový stav dle skutkového děje sděleného žalobcem. Podle § 1180 odstavec 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (o. z.) (V) lastník jednotky přispívá na správu domu a pozemku v poměru odpovídajícím jeho podílu na společných částech, nebylo-li v prohlášení určeno jinak, zejména se zřetelem k povaze, rozměrům a umístění společné části, která slouží jen některému vlastníku jednotky k výlučnému užívání, a k rozsahu povinnosti vlastníka jednotky spravovat tuto část na vlastní náklad. Podle § 1180 odstavec 2 (P) říspěvky určené na odměňování osoby, která dům spravuje, nebo členů jejích orgánů, na vedení účetnictví a na podobné náklady vlastní správní činnosti se rozvrhnou na každou jednotku stejně. Podle § 1181 o. z. (V) lastník jednotky platí zálohy na plnění spojená nebo související s užíváním bytu (služby) a má právo, aby mu osoba odpovědná za správu domu zálohy včas vyúčtovala. Žalovaný nezpochybňoval skutečnosti sdělované žalobcem. Žalovaný tak byl zavázán k zaplacení splatných pohledávek dle tvrzení žalobce a úrok z prodlení byl přisouzen ve výši podle § 1970 o. z. ve spojení s § 1, 2 nařízení vlády České republiky č. 351/2013 Sb., kterým se určuje výše úroku z prodlení a nákladů spojených s uplatněním pohledávky. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 1 o. s. ř. Zcela úspěšný žalobce zaplatil soudní poplatek 1 000 Kč. Náhrada nákladů právního zastoupení se sestává z odměny za úkony právní služby podle § 11 odst. 1 písm. d) vyhlášky č. 177/1996 Sb. o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif): příprava a převzetí věci, jednoduchá výzva k plnění, sepis žaloby, účast na jednání soudu dne 21. 6. 2023, tj. celkem 3,5 x 1 500 Kč ve výši podle § 7 bod 4 advokátního tarifu. Žalobci naopak nebyla soudem přiznána náhrada za další podání učiněná žalobcem, když informace v těchto podáních učiněná, měla být součástí samotného žalobního návrhu, tak aby tento soudu poskytl zcela kompletní pohled na projednávanou materii. Ke každému z výše uvedených úkonů pak byla žalobci přiznán náhrada hotových výdajů v souladu s § 13 odst. 4 advokátního tarifu ve výši 300 Kč, tj. 4 x 300 Kč. Závěrem žalobci byla ze strany soudu rovněž přiznána náhrada za promeškaný čas ve výši 400 Kč za 4 započaté půlhodiny a cestovné z místa sídla advokáta (Ivančice) do místa jednání (Brno) v částce 406 Kč při ujeté vzdálenosti 60 km, průměrné spotřebě paliva 3,8 l /100 km, vyhláškové ceně paliva 41,20 Kč za 1 litr benzinu (95 oktanů) a základní sazbě náhrad ve výši 5,20 Kč za 1 km jízdy. Celkem tak byla žalobci přiznána na nákladech řízení částka 8 256 Kč; právní zástupce žalobce není plátcem DPH. Lhůta k plnění byla stanovena podle § 160 odstavec 1 o. s. ř.; soud neshledal důvody pro uložení lhůty k plnění odlišné od lhůty zákonné v relaci k předmětu řízení a poměrům účastníků.