8 C 222/2023-54 — Okresní soud Brno-Venkov

1. Žalobce se domáhá vydání rozsudku, jímž by soud zavázal žalovaného zaplatit žalobci 13.690 Kč se zákonným úrokem z prodlení 10 % ročně z částky 13.390 Kč za dobu od 16. 3. 2020 do zaplacení. Tvrdí, že zjistil, že žalovaný je zapsán jako vlastník a provozovatel vozidla [registrační značka] č. VIN: [anonymizováno], přičemž za uvedené vozidlo v období od 17. 4. 2019 do 8. 11. 2019 nebylo sjednáno pojištění odpovědnosti za škodu z jeho provozu. Základ příspěvku tak činí 13.390 Kč a odpovídá denní sazbě 65 Kč vynásobené počtem dnů 206. Žalobce požaduje ještě 300 Kč za náklady spojené s mimosoudním uplatněním práva na tento příspěvek. Žalobce vyzýval žalovaného k zaplacení příspěvku, žalovaný však žalobci ničeho neuhradil ani po upomínkách. 2. Procesní stanovisko žalovaného nebylo v průběhu řízení zjištěno. Soudní písemnosti byly žalovanému doručovány postupem podle § 49 odst. 4 občanského soudního řádu. Žalovaný se k nařízenému jednání nedostavil, o odročení nepožádal, a soud proto věc projednal a rozhodl v jeho nepřítomnosti. Žalovaný tak nevyužil svého práva tvrdit rozhodující skutečnosti a k jejich prokázání označovat důkazy na svoji obranu. 3. Z výpisu z registru vozidel soud zjistil, že žalovaný je veden jako vlastník i provozovatel vozidla typu Škoda Octavia se zdvihovým objemem válců 1.896 cm³ [registrační značka] shora uvedeného čísla VIN v době od 26. 9. 2018 doposud. Žalobce z databáze pojistitelů zjistil, že žalovaný měl sjednáno pojištění odpovědnosti za újmu způsobenou provozem výše uvedeného vozidla u [právnická osoba], pojistnou smlouvou [číslo] do 14. 11. 2018 a dále u [právnická osoba], smlouvou [číslo] až od 9. 11. 2019 do 9. 12. 2019. 4. Ohledně výzvy k zaplacení příspěvku a upomínání zjistil soud z následně uvedených listin tyto skutečnosti. Dopisem z 30. 1. 2020 vyzval žalobce žalovaného k zaplacení částky 13.390 Kč do 30 dnů od doručení, a podle údajů České pošty byl tento dopis žalovanému odeslán téhož dne. Dopisy z 30. 4. 2020 a 8. 8. 2022 žalobce upomenul žalovaného o zaplacení, odeslání těchto dopisů však nebylo v řízení prokázáno. Žalobce se naposledy pokusil dosáhnout úhrady příspěvku za vozidlo dopisem své právní zástupkyně ze dne 4. 10. 2022, který byl odeslán žalovanému doporučeně téhož dne. 5. Ze zjištěných skutečností učinil soud tento závěr o skutkovém stavu. Žalovaný je od 26. 9. 2018 doposud veden v registru vozidel jako provozovatel i vlastník předmětného vozidla, avšak měl sjednáno pojištění odpovědnosti z provozu téhož vozidla pouze do 14. 11. 2018 a dále pak až od 9. 11. 2019. V žalovaném období od 17. 4. 2019 do 8. 11. 2019, které trvalo 206 dnů, nebylo pojištění odpovědnosti z provozu tohoto vozidla sjednáno. Žalobce vyzval žalovaného k zaplacení příspěvku dopisem z 30. 1. 2020, který byl žalovanému odeslán téhož dne, a dopisem své právní zástupkyně odeslaným 4. 10. 2022, žalovaný však dosud na žalovanou částku žalobci ničeho nezaplatil. 6. Zjištěné skutečnosti soud právně hodnotil podle zákona č. 168/1999 Sb. o pojištění odpovědnosti za újmu způsobenou provozem vozidla a podle občanského zákoníku č. 89/2012 Sb. Zákon o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla stanoví v § 1 odstavci 2, že v případě vozidla zapsaného v registru silničních vozidel musí být povinnost pojištění odpovědnosti podle téhož zákona splněna po celou dobu, kdy je vozidlo zapsáno v registru silničních vozidel, s výjimkou doby, kdy je v registru silničních vozidel zapsáno jako vyřazené z provozu, vyvezené do jiného státu nebo zaniklé, a doby, kdy je vozidlo odcizené. Na dálnici, silnici, místní komunikaci a účelové komunikaci, kromě účelové komunikace, která není veřejně přístupná, může vozidlo provozovat pouze ten, jehož povinnost nahradit újmu způsobenou provozem tohoto vozidla je pojištěna podle tohoto zákona, přičemž povinnost pojištění odpovědnosti musí být splněna i v případě ponechání vozidla na pozemní komunikaci. Pojištění odpovědnosti vzniká na základě pojistné smlouvy uzavřené mezi pojistníkem a pojistitelem, jak je uvedeno v § 3 odst. 1 věty první citovaného zákona. Tentýž zákon ukládá povinnost uzavřít pojistnou smlouvu o pojištění odpovědnosti vlastníkovi tuzemského vozidla anebo řidiči cizozemského vozidla v ustanovení § 3 odst. 2 téhož zákona. 7. Následky porušení zmíněné povinnosti obsahuje ustanovení § 4 téhož zákona, který v odstavci 1 stanoví, že vlastník tuzemského vozidla a jeho provozovatel jsou společně a nerozdílně povinni zaplatit žalobci příspěvek za každý den porušení této povinnosti, což neplatí pouze tehdy, pokud bylo vozidlo odcizeno. Podle odstavce 2 se při určení osoby povinné k zaplacení příspěvku má za to, že osoba zapsaná jako vlastník vozidla v registru silničních vozidel je vlastníkem vozidla, a osoba, zapsaná jako provozovatel vozidla v registru silničních vozidel, je provozovatelem vozidla. Výše příspěvku se vypočte podle odstavce 3 jako součin počtu dní, kdy byla výše zmíněná povinnost sjednat pojištění odpovědnosti z provozu vozidla porušena, a výše denní sazby podle druhu vozidla. Osoba povinná k zaplacení příspěvku je ve smyslu odstavce 4 navíc povinna zaplatit žalobci náklady spojené s mimosoudním uplatněním práva na příspěvek. Výši denní sazby příspěvku, druhy vozidel pro účely denní sazby příspěvku a výši nákladů žalobce spojených s mimosoudním uplatněním práva na příspěvek stanoví podle zmocnění v § 4 odst. 5 citovaného zákona Ministerstvo financí vyhláškou, přičemž jde o vyhlášku č. 205/1999 Sb. Pro osobní automobily se zdvihovým objemem válců motoru nad [číslo] cm3 do [číslo] cm3 je v § 2 odst. 1 písm. h) citované vyhlášky stanovena denní sazba příspěvku na 65 Kč. Výše nákladů žalobce spojených s mimosoudním uplatněním práva na příspěvek představuje částku 300 Kč podle § 2a téže vyhlášky. 8. Výše příspěvku v daném případě představuje denní sazbu 65 Kč vynásobenou počtem dnů žalovaného období 206, což činí 13.390 Kč. K tomu je třeba připočítat náklady 300 Kč spojené s mimosoudním uplatněním práva na příspěvek. Součet těchto částek představuje žalovanou částku 13.690 Kč. 9. Výzva k zaplacení příspěvku musí obsahovat ve smyslu § 4 odst. 7 zákona č. 168/1999 Sb. popis důvodů vzniku nároku na příspěvek, vyčíslení výše příspěvku a nákladů žalobce, lhůtu ke splnění povinnosti zaplatit příspěvek v trvání nejméně 30 dní ode dne doručení výzvy, poučení adresáta o jeho právech a povinnostech včetně možnosti doložit žalobci okolnosti vylučující vznik nároku na příspěvek, a poučení o možnosti žalobce uplatnit nárok u soudu. 10. První prokazatelnou výzvou, která obsahuje zákonem stanovené náležitosti, k úhradě příspěvku je dopis žalobce ze 30. 1. 2020. Soud vycházel z toho, že dopis se dostal do dispozice žalovaného 4. 2. 2020, přičemž lhůta 30 dní k plnění skončila 5. 3. 2020. Žalovaný se tak dostal do prodlení podle § 1968 občanského zákoníku dnem následujícím, tedy 6. 3. 2020. Od téhož dne žalobci podle § 1970 občanského zákoníku náleží úrok z prodlení, jehož výše je stanovena v § 2 vládního nařízení číslo 351/2013 Sb., a činí 10 % ročně. Žalobce však požaduje úrok z prodlení až od 16. 3. 2020. 11. Na základě výše uvedených skutečností soud považuje žalobu žalobce za důvodnou, a proto jí plně vyhověl. 12. Žalobce měl ve sporu plný úspěch, a vzniklo mu tedy v souladu s ustanovením § 142 odst. 1 občanského soudního řádu právo na plnou náhradu nákladů řízení 7.915 Kč. Soud rovněž přihlédl k tomu, že žalobce ve smyslu § 142a o. s. ř., více než 7 dní před zahájením řízení odeslal žalovanému výzvu k plnění, a to výše uvedené dopisy. Náklady žalobce se skládají ze zaplaceného soudního poplatku 800 Kč, z odměny za právní zastoupení za 3 úkony právní pomoci po 1.660 Kč podle § 7 vyhlášky 177/1996 Sb. – advokátního tarifu, dále ze 3 paušálů režijních výloh po 300 Kč podle § 13 odst. 4 advokátního tarifu a konečně z částky 1.235 Kč, která odpovídá 21 % dani z přidané hodnoty vypočtené z odměny a z paušálů. Odměna byla přiznána za úkony převzetí a příprava zastoupení, předžalobní výzva k plnění a sepis žaloby. 13. Soud při stanovení výše odměny a paušálu nepoužil ustanovení § 14b advokátního tarifu. Podle názoru soudu se nejedná o jednoduchou krátkou žalobu, kde postačuje malé množství skutkových tvrzení a mění se pouze malé množství údajů. Odměnu ve výši 300 Kč za úkon podle § 14b advokátního tarifu proto soud považuje za zjevně nepřiměřenou rozsahu práce při právním zastoupení žalobce.