8 C 82/2023-55 — Okresní soud Brno-Venkov

1. Žalobce se domáhá vydání rozsudku, jímž by soud zavázal žalovaného zaplatit žalobci 4.982 Kč s úrokem z prodlení 8,5 % ročně za dobu od 1. 9. 2021 do zaplacení. Tvrdí, že na základě smlouvy ze dne 9. 7. 2004 dodával žalovanému pitnou vodu z vodovodu a odváděl odpadní vody z odběrného místa [adresa žalovaného]. Fakturou na žalovanou částku vyúčtoval žalobce žalovanému vodné a stočné za období od 13. 10. 2020 do 30. 5. 2021, z toho za dobu od 13. 10. 2020 do 31. 12. 2020 při spotřebě 20 m3 vodné 922,20 Kč a stočné 898 Kč a za období od 1. 1. 2021 do 30. 5. 2021 při spotřebě 38 m3 vodné 1.900 Kč a stočné 1.900 Kč. Ve faktuře žalobce zohlednil zaplacené zálohy 1.200 Kč. Ke dni 30. 5. 2021 byla nemovitost na adrese odběrného místa převedena na [právnická osoba] [anonymizována dvě slova] s [anonymizována dvě slova] [anonymizováno], [anonymizováno], a v předávacím protokolu z téhož dne je uveden stav vodoměru [číslo]. Žalobce odeslal žalovanému fakturu na žalovanou částku dne 20. 7. 2021 prostřednictvím České pošty. Žalovaný na žalovanou částku ničeho nezaplatil ani po upomínkách. 2. Procesní stanovisko žalovaného nebylo v průběhu řízení zjištěno. Žalovaný se k nařízenému jednání nedostavil, o odročení nepožádal, a soud proto věc projednal a rozhodl v jeho nepřítomnosti. Žalovaný tak nevyužil svého práva tvrdit rozhodující skutečnosti a k jejich prokázání označovat důkazy na svoji obranu. 3. Z provedených důkazů učinil soud tento závěr o skutkovém stavu, tedy vzal za prokázány tyto skutečnosti. Dne 9. 7. 2004 uzavřel žalobce jako dodavatel s žalovaným jako odběratelem smlouvu [číslo] s tím, že vlastník vodovodu a kanalizace přenesl na žalobce svou povinnost uzavřít tuto smlouvu. Předmětem smlouvy byla dodávka pitné vody z vodovodu pro veřejnou potřebu a odvádění odpadních vod kanalizací pro veřejnou potřebu ve vztahu k odběrnému místu, rodinnému domu na adrese [adresa žalovaného]. Podle článku V. cena za dodávku vody a cena za odvádění odpadních vod se stanovovala na základě cenových předpisů písemnou dohodou mezi vlastníkem vodovodu a kanalizace a žalobcem, a sazby vodného a stočného a jejich změny byly k dispozici u městských a obecních úřadů, anebo v sídle svazku obcí a ve veřejně přístupném ceníku u žalobce. Fakturace měla být prováděna za spotřebu od data posledního odečtu k datu změny ceny podle předchozí ceny, a od data změny ceny k novému odečtu v nové ceně. Žalovaný měl hradit zálohy 430 Kč měsíčně se splatností k 15. dni v měsíci. Žalobce byl povinen vyúčtování svých služeb provádět fakturou za odečtové období se splatností do 45 dnů od jejího odeslání s tím, že v případě pochybností se má za to, že faktura byla doručena 3. dne po odeslání. Smlouva byla uzavřena na dobu neurčitou a její nedílnou součástí byly všeobecné podmínky dodávky pitné vody a odvádění odpadních vod. Ceny vodného a stočného byly stanoveny vždy na základě dohody mezi žalobcem a vlastníkem vodovodu a kanalizace, a to [anonymizováno] a [anonymizována dvě slova] se sídlem [adresa]. Dne 26. 11. 2019 byla po provedené kalkulaci veškerých nákladů schválena cena vodného 53,03 Kč za m3 a cena stočného 51,64 Kč za m3 pro rok 2020. Dne 8. 12. 2020 byla obdobným způsobem schválena cena vodného 55 Kč za m3 a cena stočného 55 Kč za m3 pro rok 2021. Všechny tyto ceny jsou včetně daně z přidané hodnoty. Dne 30. 5. 2021 byl sepsán předávací protokol nemovitosti mezi žalovaným jako prodávajícím a [právnická osoba] [anonymizována dvě slova] [anonymizováno] [anonymizována dvě slova] [anonymizováno], [anonymizováno] jako kupujícím, na základě něhož žalovaný předal této společnosti nemovitost na adrese odběrného místa a stav vodoměru byl zjištěn 231 m3. Na základě toho žalovaný a tato společnost nahlásili žalobci na formuláři Podklad pro změnu smlouvy změnu odběratele předmětného odběrného místa z žalovaného na tuto společnost a žalovaný uvedl adresu pro zasílání vyúčtování [adresa žalovaného]. Žalobce následně dne 20. 7. 2021 vystavil fakturu [číslo] na žalovanou částku se splatností 31. 8. 2021, vycházel z počátečního stavu vodoměru 173 m3 ke dni 13. 10. 2020, ze stavu vodoměru 193 m3 ke dni 31. 12. 2020 a z konečného stavu vodoměru 231 m3 ke dni 30. 5. 2021. Za dobu od 13. 10. 2020 do 31. 12. 2020 vyúčtoval žalovanému s použitím shora uvedených jednotkových cen částku 922,20 Kč za vodné a 898 Kč za stočné, a za následující období od 1. 1. 2021 do 30. 5. 2021 vyúčtoval 1.900 Kč za vodné a 1.900 Kč za stočné. Žalobce odečetl zaplacené zálohy 1.200 Kč a s připočtením z daně z přidané hodnoty činila vyúčtovaná částka 4.982 Kč. Tato faktura byla odeslána 20. 7. 2021 žalovanému. Dopisem z 31. 1. 2022 urgoval žalobce prostřednictvím svého zástupce úhradu žalované částky a podle poštovního podacího archu byl tento dopis téhož dne žalovanému odeslán doporučeně. Žalobce se pokusil e-mailem zjistit novou adresu žalovaného od nového majitele nemovitosti. Naposledy se žalobce pokusil dosáhnout úhrady dluhu od žalovaného dopisem svého právního zástupce z 12. 9. 2022, který byl do datové schránky žalovaného doručen dne 22. 9. 2022. Žalovaný žalobci na žalovanou částku dosud ničeho nezaplatil. 4. Zjištěné skutečnosti soud právně hodnotil podle zákona č. 274/2001 Sb. o vodovodech a kanalizacích a podle občanského zákoníku č. 89/2012 Sb. V § 8 odstavec 1 zákona o vodovodech a kanalizacích je vlastník vodovodu nebo kanalizace povinen zajistit jejich plynulé a bezpečné provozování, vytvářet rezervu finančních prostředků na jejich obnovu a dokládat jejich použití pro tyto účely. Podle odstavce 2 vlastník vodovodu nebo kanalizace může uzavřít smlouvu o provozování vodovodu nebo kanalizace s provozovatelem. V daném případě vlastníkem vodovodu a kanalizace nebyl žalobce, nýbrž [anonymizována čtyři slova], [adresa], a tento vlastník přenesl na žalobce svou povinnost uzavřít citovanou smlouvu s žalovaným. 5. Vlastník vodovodu nebo kanalizace, popřípadě provozovatel, pokud je k tomu vlastníkem zmocněn, je ve smyslu § 8 odstavec 6 zákona o vodovodech a kanalizacích povinen uzavřít písemnou smlouvu o dodávce vody nebo odvádění odpadních vod s odběratelem. Žalobce jakožto provozovatel vodovodu a kanalizace, zmocněný vlastníkem, tedy uzavřel podle citovaného ustanovení výše uvedenou smlouvu s žalovaným jako odběratelem. Žalobce jako dodavatel si splnil svoji povinnost ze smlouvy a dodával žalovanému na adresu dohodnutého odběrného místa pitnou vodu z vodovodu a odváděl odpadní vody kanalizací v celém žalovaném období od 13. 10. 2020 do 30. 5. 2021. Za tyto služby žalobci náleží podle § 8 odstavec 13 a 14 zákona o vodovodech a kanalizacích právo na úplatu za dodávku pitné vody, tedy na vodné, a na úplatu za odvádění odpadních vod, tedy na stočné. Na základě toho žalobce vyúčtoval žalovanému za celkové množství vody 20 m3 a 38 m3, zjištěné odečty vodoměru, žalovanou částku. Žalovaný však nesplnil svoji povinnost zaplatit žalobci vodné a stočné za žalované období, přičemž nebylo zjištěno, že by vyúčtování reklamoval. 6. Pokud jde o příslušenství pohledávky, tedy úrok z prodlení, vycházel soud z ujednání účastníků ve smlouvě o tom, že žalobce provádí vyúčtování svých služeb prostřednictvím faktury za odečtové období se splatností 45 dnů od jejího odeslání. Zmíněná faktura byla splatná 31. 8. 2021, a dnem následujícím 1. 9. 2021 se žalovaný dostal ve smyslu ustanovení § 1968 občanského zákoníku do prodlení a žalobci od téhož dne vzniklo podle § 1970 občanského zákoníku právo na úroky z prodlení. Výše úroků z prodlení je stanovena v § 2 vládního nařízení 351/2013 Sb. a činí 8,5 % ročně. Jinou sazbu úroků z prodlení si účastníci neujednali. 7. S ohledem na všechny výše uvedené skutečnosti považuje žalobu žalobce za důvodnou, a proto ji v plném rozsahu vyhověl. 8. Žalobce měl ve sporu plný úspěch, a v souladu s ustanovením § 142 odstavec 1 občanského soudního řádu mu náleží právo na plnou náhradu účelně vynaložených nákladů řízení 6.087 Kč. Soud ve smyslu ustanovení § 142a o. s. ř. přihlédl k tomu, že žalobce více než 7 dní před zahájením řízení odeslal žalovanému výzvu k plnění, a to výše uvedené dopisy. Náklady žalobce se skládají se zaplaceného soudního poplatku 400 Kč, z odměny za 3 a půl úkonu právní pomoci po 1.000 Kč podle § 7 vyhlášky 177/1996 Sb. – advokátního tarifu, dále ze 4 paušálů režijních výloh po 300 Kč podle § 13 odstavec 4 advokátního tarifu a konečně z částky 987 Kč, která odpovídá 21% dani z přidané hodnoty vypočtené z odměny a z paušálů. Odměna byla přiznána za úkony převzetí a příprava zastoupení, jednoduchá výzva k plnění, sepis žaloby a zastupování u dnešního jednání před soudem. Soud žalobci nepřiznal odměnu ani paušál za písemné doplnění žaloby, neboť skutečnosti v něm obsažené měly být již zahrnuty do žaloby.