33 C 106/2024-52 — Okresní soud Brno-Venkov

1. Žalobou podanou dne 23. 10. 2023 se žalobce domáhá vydání rozhodnutí, kterým bude žalované uložena povinnost zaplatit žalobci částku 15 984,23 Kč s příslušenstvím. V žalobě uvedl, že žalovaný uzavřel dne 16. 11. 2020 se společností , právnická osoba, , bd , adresa, , , Anonymizováno, jednající v České republice prostřednictvím , právnická osoba, (dále jen s právním předchůdcem žalobce) smlouvu o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, . Na základě smlouvy poskytl právní předchůdce žalobce žalovanému na jeho bankovní účet uvedený v písemné akceptaci žádosti jistinu úvěru ve výši 30 000 Kč. Žalovaný se zavázal úvěr splácet formou 48 pravidelných měsíčních splátek ve výši 809 Kč, kdy částka 736 Kč představovala anuitní splátku a částka 73 Kč představovala platbu pojistného. Celkem měl žalovaný zaplatit 38 832 Kč. Roční úroková sazba byla sjednána ve výši 8,33 % ročně. Žalovaný porušil svoji povinnost, tj. pravidelně a včas hradit sjednané splátky úvěru. Žalovaný právnímu předchůdce žalobce uhradil částku ve výši 20 485 Kč. Právní předchůdce žalobce využil svého oprávnění a úvěr na základě odstoupení od smlouvy prohlásil ke dni 31. 5. 2023 za splatný. Na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 15. 6. 2023 uzavřené mezi právním předchůdcem žalobce a žalobcem byla s účinností od 20. 6. 2023 pohledávka postoupena na žalobce.2. Žalovaná se k podané žalobě nijak nevyjádřila.3. Ve věci bylo nařízeno jednání na 22. 5. 2024. Právní zástupce žalobce se z účasti na jednání omluvil, žalovaná se k jednání bez omluvy nedostavila, soud proto podle § 101 odst. 3 o. s. ř. jednal v nepřítomnosti účastníků.4. K prokázání tvrzení o tom, že mezi právním předchůdcem žalobce a žalovanou byla uzavřena smlouva o úvěru, předložil žalobce rámcovou smlouvu o poskytování bankovních produktů a služeb ze dne 16. 11. 2020, žádost/smlouvu o klasickém úvěru a akceptaci žádosti ze dne 25. 11. 2020.5. Z rámcové smlouvy o poskytování bankovních produktů a služeb, která měla být mezi právním předchůdcem žalobce a žalovanou uzavřena dne 16. 11. 2020, soud zjistil, že právní předchůdce žalobce se měl touto smlouvou zavázat k poskytování bankovních produktů a služeb v rozsahu dle jeho nabídky.6. Z žádosti/smlouvy o klasickém úvěru soud zjistil, že právní předchůdce se měl zavázat poskytnout žalované úvěr ve výši 30 000 Kč, který měla žalovaná splácet splátkami v počtu 48, ve výši 809 Kč měsíčně, vždy k 17. dni v měsíci, počínaje dnem 17. 12. 2020.7. Z dopisu právního předchůdce žalobce ze dne 25. 11. 2020 adresovaného žalované soud zjistil, že žádost o úvěr byla schválena a úvěr ve výši 30 000 Kč byl převeden na účet žalované č. , č. účtu, .8. Z listiny nazvané údaje pro posouzení žádosti o klasický úvěr bylo zjištěno, že právní předchůdce žalobce měl k dispozici údaje o adrese trvalého pobytu žalované, o její korespondenční adrese, zaměstnavateli, způsobu bydlení (majitel domu, bytu), rodinném stavu (partner), počtu vyživovacích povinností (4), celkovém příjmu domácnosti (48 000 Kč) a celkových nákladech domácnosti (6 000 Kč).9. Z platební historie soud zjistil, že na prvním řádku je uveden údaj 24. 11. 2020, FIN VE PROSP. KLT 30 0000, dále jsou uvedeny údaje o splácení s tím, že celkem mělo být zaplaceno 20 485 Kč.10. Z dopisu právního předchůdce žalobce ze dne 24. 4. 2023 adresovaného žalované bylo zjištěno, že právní předchůdce žalobce měl odstoupit od uzavřené smlouvy, úvěr byl zesplatněn ke dni 31. 5. 2023.11. Ze smlouvy o postoupení pohledávek 15. 6. 2023 ve spojení se seznamem postupovaných pohledávek bylo zjištěno, že pohledávka za žalovanou byla s účinností ke dni 20. 6. 2023 postoupena právním předchůdcem žalobce žalobci. Postoupení pohledávky bylo žalované oznámeno dopisem právního předchůdce žalobce ze dne 23. 6. 2023.12. K zaplacení dluhu byla žalovaná vyzvána předžalobní výzvou právního předchůdce žalobce ze dne 5. 10. 2023.13. Podle § 2395 zák. č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen o. u.) smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.14. Žalobce v řízení tvrdil, že mezi právním předchůdcem žalobce a žalovanou byla uzavřena smlouva o úvěru ve smyslu ust. § 2395 občanského zákoníku, na základě níž poskytl právní předchůdce žalobce žalované dne 24. 11. 2020 částku ve výši 30 000 Kč a žalovaná se zavázala tuto částku splácet ve splátkách ve výši 809 Kč měsíčně. V souladu s ustanovením § 1820 a násl. občanského zákoníku není vyloučeno uzavírat smlouvy prostřednictvím prostředků komunikace na dálku, tzv. distančním způsobem, i v tomto případě však musí žalobce v řízení unést důkazní břemeno o tom, že smlouva byla řádně uzavřena, tj. že jedna smluvní strana učinila návrh na uzavření smlouvy, druhou smluvní stranou byl tento návrh přijat a strany si tak dohodly obsah smlouvy. Z žalobcem předložených listinných důkazů však uzavření smlouvy o úvěru nelze dovodit, neboť žalobce předložil pouze nepodepsanou rámcovou smlouvu o poskytování bankovních produktů a služeb, nepodepsanou žádost/smlouvu o klasickém úvěru a a akceptaci této žádosti. Přestože žalobce popsal v žalobě způsob uzavření smlouvy, další důkazy k prokázání svých tvrzení nepředložil. Nelze tak mít za prokázané, že by mezi právním předchůdcem žalobce a žalovanou byla způsobem popsaným v žalobě uzavřena smlouva o úvěru.15. Stejně tak nelze mít za prokázané, že by právní předchůdce žalobce žalované úvěr poskytl, neboť žalobce v žalobě pouze uvedl, že úvěr byl poskytnut na účet žalované uvedený v písemné akceptaci. Zároveň však k prokázání tohoto tvrzení předložil pouze platební historii účtu, která je pouze interním dokumentem právního předchůdce žalobce neprokazujícím poskytnutí úvěru žalované, další důkazy k prokázání tvrzení o poskytnutí úvěru žalobce neoznačil.16. Z jednání nařízeného ve věci se žalobce omluvil, soud jej tak nemohl poučit podle ustanovení § 118a odst. 1, 3 o. s. ř. o nutnosti doplnit skutková tvrzení a označit důkazy k prokázání těchto tvrzení. Soud proto učinil závěr, že žalobce v řízení neprokázal, že mezi právním předchůdcem žalobce a žalovanou byla uzavřena smlouva o úvěru, na základě níž poskytl žalobce žalované peněžní prostředky ve výši 30 000 Kč. Rovněž neprokázal, že by tato částka byla žalované poskytnuta bez právního důvodu. Soud proto rozhodl o zamítnutí žaloby v celém rozsahu.17. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto dle § 142 odst. 1 o. s. ř. a v situaci, kdy procesně úspěšnému žalované žádné náklady řízení nevznikly, rozhodl soud tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.