33 C 188/2024-36 — Okresní soud Brno-Venkov

1. Žalobou podanou dne 20. 2. 2024 se žalobkyně domáhá vydání rozhodnutí, kterým bude žalované uložena povinnost zaplatit žalobkyni částku 48 679,51 Kč s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně od 25. 11. 2023 do zaplacení. K žalobou uplatněnému nároku uvedla, že pohledávku za žalovanou nabyla na základě smlouvy o postoupení pohledávek uzavřené dne 27. 1. 2020 se společností Multitude Bank p.l.c. (dříve Ferratum Bank p.l.c.,) jako původním věřitelem a postupitelem. Původní věřitel je maltskou obchodní společností, jejímž předmětem podnikání je mimo jiné poskytování nebo zprostředkování spotřebitelského úvěru. Původní věřitel uzavřel s žalovanou dne 26. 4. 2023 smlouvu o revolvingovém úvěru, na jejímž základě žalovaná čerpala úvěr v konečné výši 48 679,51 Kč. Tento úvěr měl být splacen nejpozději dne 24. 11. 2023. Žalovaná úvěr v poskytnuté výši čerpala, avšak do uvedeného data splatnosti poskytnuté peněžní prostředky nevrátila. Původní věřitel poskytuje úvěry prostřednictvím své webové stránky www.ferratum.cz, na které se žalovaná nejprve zaregistrovala zadáním osobních údajů, a to včetně svého telefonního čísla a e-mailové adresy. Tímto žalovaná zahájila kroky vedoucí ke zřízení uživatelského účtu dle smlouvy o úvěru v části obchodních podmínek čl. III. pro spotřebitelský úvěr. Po dokončení registrace na webových stránkách www.ferratum.cz zaslala žalovaná původnímu věřiteli žádost o poskytnutí konkrétního úvěru. Po prověření schopnosti žalované úvěr splácet jí byl v rámci webového rozhraní zaslán návrh konkrétní úvěrové smlouvy ve znění odpovídajícím dokumentu – Smlouva o revolvingovém úvěru s navrhovanou výší úvěru. Úvěruschopnost žalované ověřoval původní věřitel výpočtem mezi doložitelnými příjmy a výdaji. Dále byla žalovaná lustrována z veřejně dostupných databází ISIR, CEE, CRKI, EUCB. Na základě uvedených skutečností nedošlo k důvodným pochybám ohledně platební schopnosti a bylo tak vyhověno žádosti o úvěr. Úvěr byl poskytován z bankovního účtu původního věřitele na bankovní účet žalované , Anonymizováno, . Původní věřitel identifikoval platby úvěru uvedením variabilního symbolu , var. symbol, . Žalovaná byla prokazatelně upomínána k úhradě dluhu upomínkami odeslanými původním věřitelem a následně i formou předžalobní upomínky prostřednictvím právního zástupce žalobkyně.2. Usnesením ze dne 23. 7. 2024, č. j. 33 C 188/2024, které bylo zástupci žalobkyně doručeno dne 26. 7. 2024, byla žalobkyně vyzvána, aby doplnila skutková tvrzení žaloby a označila důkazy k prokázání těchto tvrzení, a to zejm. pokud jde o posouzení úvěruschopnosti žalované a konkrétního mechanismu uzavření smlouvy. Na výzvu soudu nebylo reagováno.3. Žalovaná se k žalobě nijak nevyjádřila, k jednání nařízenému ve věci se bez omluvy nedostavila. Zástupce žalobkyně se z účasti u jednání omluvil, soud tak podle § 101 odst. 3 o. s. ř. jednal v nepřítomnosti účastníků.4. Z listiny nazvané , Anonymizováno, úvěrová smlouva vztahující se na klienty s trvalým bydlištěm v České republice uzavřená s klientem dne 26. 4. 2023 bylo zjištěno, že měla být uzavřena smlouva o úvěru, na jejímž základě měl být žalované právním předchůdcem žalobkyně poskytnut úvěrový limit ve výši 40 000 Kč, smlouva není podepsána.5. Ze smlouvy o opakovaném postoupení pohledávek ze dne 27. 1. 2000 ve spojení se seznamem postupovaných pohledávek bylo zjištěno, že pohledávka za žalovanou byla postoupena žalobkyni. O postoupení byla žalovaná vyrozuměna dopisem původního věřitele ze dne 22. 12. 2023.6. Dopisem právního zástupce žalobkyně ze dne 22. 12. 2023 byla žalované zaslána předžalobní výzva.7. Ze zprávy Raiffeisenbank a.s. bylo zjištěno, že právním předchůdcem žalobkyně byly dne 26. 4. 2023 na účet žalované připsány platby ve výši 30 000 Kč a 10 000 Kč.8. Podle § 2395 zák. č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen o. z.) smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.9. Podle § 86 odst. 1 zák. č. 257/2016 Sb. poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.10. Podle § 87 zák. č. 257/2016 Sb. poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům. Změní-li se možnosti spotřebitele, může soud na návrh některé ze smluvních stran sjednanou dobu nebo dobu určenou rozhodnutím změnit.11. Soud nevzal za prokázané tvrzení žalobkyně o tom, že mezi účastníky byla uzavřena smlouva o úvěru. Žalobce tvrdila, že její právní předchůdce uzavřel s žalovanou smlouvu prostřednictvím prostředků komunikace na dálku, žalobě popsala způsob uzavření smlouvy, z předložených důkazů však toto tvrzení nevyplývá. Žalobkyní předkládané a také jí vyhotovené listiny, které sice obsahují údaje žalované, nemohly takovouto skutečnost prokázat, není z nich seznatelná vůle žalované smlouvu uvedeného obsahu uzavřít. Z předložených listin žádným způsobem nevyplývá ani skutečnost, že žalovaná požádala o poskytnutí úvěru prostřednictvím komunikace na dálku na tvrzených webových stránkách, že by se na nich zaregistrovala či obdržela smluvní dokumentaci. Žalobkyně tak neprokázala žalobní tvrzení a neunesl důkazní břemeno ohledně uzavření předmětné smlouvy o úvěru.12. Soud se zabýval také tím, zda právní předchůdce žalobkyně před uzavřením smlouvy s náležitou péčí posoudil schopnost žalované splácet úvěr. Tato povinnost je ukládána pod sankcí neplatnosti smlouvy v případě, že tak poskytovatel úvěru neučiní. Úvěr má být navíc poskytnut jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že zde nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele splácet sjednané splátky. Tím poskytovatel úvěru plní i svou obecnou povinnost jednat čestně, transparentně a zohlednit (též) práva a zájmy spotřebitele. Tato tvrzení zůstala jen zcela v obecné rovině v žalobě, na výzvu soudu k jejich doplnění žalobkyně nereagovala a nedoplnila tvrzení o tom, jak konkrétně byla úvěruschopnost posuzována, jaké příjmy a výdaje žalované byly zjištěny. Nezbylo proto než uzavřít, že právní předchůdce žalobkyně porušil své povinnosti dané mu v § 86 odst. 1, 2 zákona o spotřebitelském úvěru, při posuzování úvěruschopnosti žalované nepostupoval v souladu s tímto ustanovením. Úvěrová smlouva je s ohledem na shora uvedené absolutně neplatná, a tudíž z ní nemohly vzniknout žádné povinnosti ani žádná práva.13. Skutková tvrzení a důkazy k prokázání sporného tvrzení o uzavření smlouvy mohl žalobce předložit jen do skončení koncentrace řízení ve smyslu § 118b odst. 1 o. s. ř. Poučení podle § 118a odst. 1, 3 o. s. ř. poskytuje soud jen účastníkům nebo jejich zástupcům přítomným u soudního jednání. Jedná-li soud v souladu s § 101 odst. 3 o. s. ř. v nepřítomnosti účastníků, účastník, který se jednání soudu nezúčastnil, byť se z něho řádně omluvil, podstupuje riziko, že se mu nedostane příslušného poučení (viz rozsudek NS ČR ze dne 24. 3. 2002, s. p. 21 Cdo 4314/2008). Poučovací povinnost podle § 118a odst. 1, 3 o. s. ř. soud plní při jednání, popřípadě při přípravném jednání. Při jiném úkonu soud poučení o povinnosti tvrzení a povinnosti důkazní neposkytuje a je nepřípustné jednání odročit jen proto, aby mohlo být poskytnuto poučení účastníku, který se k jednání nedostavil a který z důležitého důvodu nepožádal o odročení jednání (viz rozsudek NS ČR ze dne 19. 3. 2003 sp. zn. 29 Odo 715/2002).14. V řízení však bylo prokázáno, že právní předchůdce žalobkyně převedl ve prospěch žalované 40 000 Kč a žalovaná je povinna podle § 87 zákona o spotřebitelském úvěru tuto jistinu úvěru žalobci vrátit. K tomu soud odkazuje na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2022, sp. zn. 33 Cdo 3675/2021, podle něhož je ust. § 87 zákona o spotřebitelském úvěru ustanovením speciálním k obecné úpravě vydání bezdůvodného obohacení a upravuje soukromoprávní sankci poskytovatelů „lichvářských“ úvěrů spočívající v tom, že poskytovatel úvě