34 C 142/2024-89 — Okresní soud Brno-Venkov

Žalobce se domáhal vydání rozhodnutí, kterým by soud žalované uložil povinnost žalobci zaplatit částku 15.656,08 Kč s úrokem ve výši 13,9 % ročně z částky 15.256,08 Kč za dobu od 19.12.2023 do zaplacení, úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 15.656,08 Kč za dobu od 19.12.2023 do zaplacení, úrokem ve výši 1.266,30 Kč za dobu od 18.5.2023 do 18.12.2023 a úrokem z prodlení ve výši 1.360,27 Kč za dobu od 18.5.2023 do 18.12.2023. Žalobce tvrdil, že uzavřel dne 2.7.2019 s žalovanou smlouvu o úvěru, na základě které žalované poskytl úvěr ve výši 20.000,- Kč. Žalovaná se zavázala poskytnutý úvěr uhradit spolu s úrokem ve výši 13,9 % ročně v pravidelných měsíčních splátkách ve výši 352,- Kč. Žalovaná se dostala s úhradami splátek do prodlení, žalobce proto úvěr ke dni 17.5.2023 zesplatnil.Ve věci bylo rozhodnuto elektronickým platebním rozkazem, ten se však nepodařilo doručit do vlastních rukou žalované.Podáním ze dne 23.5.2024 žalobce na výzvu soudu doplnil tvrzení následovně. Žalovaná uhradila celkem částku 16.427,32 Kč, kdy na úvěru čerpala částku 20.000,- Kč. Ohledně posouzení úvěruschopnosti žalované před uzavřením smlouvy žalobce odkázal na listinu vystavenou žalobcem, ze které vyplývá, že žalovaná uvedla v žádosti o úvěr svůj příjem 23.000,- Kč měsíčně, což bylo ověřeno na základě historie účtu žalované. Výdaje uvedla žalovaná v částce 800,- Kč měsíčně a žalobce zohlednil svůj interní ekonomický model pracující se statistickými daty životních nákladů a normativních nákladů na bydlení, kdy sám stanovil částku 7.180,- Kč. Žalobce zjistil další měsíční splátky žalované lustrací rejstříků a interních systémů, a to ve výši 2.500,- Kč, 5.000,- Kč, 2.253,-Kč, 559,- Kč. 615,- Kč 879,- Kč a 1.250,- Kč. Dále žalobce rozvedl podrobně vlastní argumentaci k možnosti využití interního ekonomického modelu při posouzení úvěruschopnosti žalované před uzavřením úvěrové smlouvy. Smlouva byla uzavřena elektronicky prostřednictvím mobilního bankovnictví žalované.Žalovaná skutková tvrzení žalobce žádným způsobem nezpochybnila, předložené listinné důkazy nevyvrátila. Procesní strany souhlasily s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání ve smyslu ustanovení § 115a občanského soudního řádu, když na výzvu soudu se žalovaná nevyjádřila, má se proto za to, že s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí, žalobce s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasil.Z listinných důkazů dospěl soud k následujícím skutkovým zjištěním podstatným pro rozhodnutí o návrhu žalobce.Dle smlouvy ze dne 2.7.2019 ve spojení s dodatkem ze dne 24.10.2022 měl být jejím předmětem úvěr v částce 20.000,- Kč, který se měla žalovaná zavázat splatit v měsíčních splátkách po 352,- Kč. Úrok měl přestavovat 13,90 % ročně. Smlouva není žalovanou ani žalobcem podepsána, uvedena je pouze poznámka „elektronicky podepsáno“ u předtištěného jména žalované a jména osoby jednající za žalobce. Podpis smlouvy žalovanou nevyplývá ani z žalobcem předložených listin označených jako „Detail zadané operace“ (č.l. 19-31, č.l. 57-71 spisu), když z těchto listin nelze učinit závěr o tom, že byla podepsána žalovanou konkrétní smlouva daného znění. Součást smlouvy měly tvořit všeobecné obchodní podmínky a ceník, obsah těchto listin však nebyl pro rozhodnutí soudu podstatný a nebyla z nich tedy učiněna žádná skutková zjištění.Dle výpisu z účtu obdržela žalovaná od žalobce dne 2.7.2019 částku 20.000,- Kč. Z výpisů z účtu za období dubna až června 2019 dále vyplývá, že žalovaná měla zůstatek na účtu pravidelně v záporných hodnotách v desítkách tisíc korun. Tabulka označená jako „podklady pre súdne konanie“ (č.l. 36-37 spisu) nemá žádnou důkazní hodnotu, neprokazuje uzavření smlouvy o úvěru ani poskytnutí úvěru. Z tabulky není zřejmé, kým a za jakým účelem byla vyhotovena a na základě čeho jsou v ní jednotlivé údaje uvedeny.Dopisem ze dne 17.5.2023 měl být předmětný úvěr zesplatněn a dopisem ze dne 25.2.2023 a ze dne 15.4.2023 žalovaná vyzvána k úhradě dluhu, žalobce však nepředložil žádný důkaz k prokázání doručení uvedených listin žalované, jelikož podací archy dokládají odeslání zásilky, nikoliv její doručení. Dopisem ze dne 18.12.2023 vyzval zástupce žalobce žalovanou k úhradě částky 18.282,65 Kč, podací arch opět prokazuje pouze odeslání zásilky žalované a nikoliv její doručení.Dle ustanovení § 2395 občanského zákoníku smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.Dle ustanovení § 3 odst. 1 písm. c) zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“), se posouzením úvěruschopnosti spotřebitele rozumí posouzení jeho schopnosti splácet spotřebitelský úvěr.Dle ustanovení § 84 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru spotřebitel poskytne poskytovateli nebo zprostředkovateli na základě požadavků poskytovatele nebo zprostředkovatele podle odstavce 1 úplné a pravdivé informace. Pokud je to k posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nezbytné, poskytnuté informace je spotřebitel povinen poskytovateli nebo zprostředkovateli na jeho žádost vysvětlit, popřípadě doplnit. Tyto informace je za účelem posouzení úvěruschopnosti spotřebitele poskytovatel a zprostředkovatel povinen ověřit způsobem přiměřeným dané situaci, je-li to nutné též použitím nezávisle ověřitelných údajů.Dle ustanovení § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.Dle ustanovení § 86 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů.Dle ustanovení § 87 poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná.Jakkoliv však zákon o ochraně spotřebitele ukládá spotřebiteli povinnost poskytnout věřiteli na jeho žádost úplné, přesné a pravdivé údaje nezbytné pro posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, tato povinnost ani nepřesouvá důkazní břemeno za správnost poskytnutých údajů na spotřebitele, ani nezbavuje věřitele povinnosti jednat s odbornou péčí (totožně srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. září 2007, sp. zn. 32 Odo 1726/2006). Věřitel se tak nemůže s informacemi získanými od spotřebitele bez dalšího spokojit a brát je jako fakt, ale je povinen tyto informace s odbornou péčí vyhodnotit a důkladně je prověřit.Ze shora uvedených zjištění ve vztahu k posouzení úvěruschopnosti dospěl soud k závěru, že žalobce úvěruschopnost žalované řádně neprověřil. Vycházel-li žalobce při posouzení pouze z údajů uvedených žalovanou a z výpisu z účtu, jedná se o posouzení zcela nedostatečné a formální, zejména za situace, kdy výdaje jsou mimo splátek úvěrů uvedeny pouze bez bližší specifikace v částce 800,- Kč a žalobce uvedl, že vycházel jen ze sdělení žalované a částek životního minima a normativních nákladů na bydlení. Soud v tomto směru nezpochybňuje, že za účelem posouzení úvěruschopnosti lze využít matematické či ekonomické modely, které však musí vycházet z konkrétních zjištěných a řádně ověřených údajů ohledně příjmů a výdajů spotřebitele, nikoliv z obecných statistických dat.Vzhledem k tomu, že žalobce úvěruschopnost žalované řádně neprověřil, je na úvěrovou smlouvu třeba hledět jako na neplatnou (§ 87 zákona o spotřebitelském úvěru, k tomu srovnej, pokud jde o absolutní neplatnost smlouvy o spotřebitelském úvěru, rozsudek Soudního dvora EU ze dne 5. 3. 2020 ve věci C-679/18 OPR-Finance proti GK a pokud jde o povinnost věřitele řádně ověřit úvěruschopnost spotřebitele, rozsudek Krajského soudu v Brně ze dne 2. 12. 2021 sp. zn. 27 Co 12/2020).Žalovaná je s ohledem na výše uvedené povinna vrátit pouze poskytnutou jistinu. Žalované byla poskytnuta jistina ve výši 20.000,- Kč, na kterou dosud dle tvrzení žalobce uhradila 16.427,32 Kč, zbývá tedy podle výpočtu soudu uhradit 3.572,68 Kč (k započtení plateb srov. odst. 17 rozhodnutí Krajského soudu v Brně ze dne 14. 10. 2021, sp. zn. 27 Co 80/2021). Tuto částku je žalovaná povinna uhradit ve lhůtě odpovídající možnostem spotřebitele, která bude dohodnuta účastníky řízení nebo soudem určena. Mezi účastníky řízení k takové dohodě nedošlo. S ohledem na shora nezjištěnou finanční situaci