34 C 423/2023-103 — Okresní soud Brno-Venkov

Žalobce se domáhal vydání rozsudku, kterým by soud uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobci částku 72.749,- Kč s příslušenstvím a dále smluvní pokutu ve výši 29.921,89 Kč. V žalobním návrhu uvedl, že mezi žalobcem a žalovaným byla dne 15.3.2022 uzavřena úvěrová smlouva a žalovanému byl poskytnut úvěr ve výši 75.000,- Kč, který byl žalovanému vyplacen dne 15.3.2022. Žalovaný se zavázal uhradit poskytnutý úvěr ve 42 splátkách po 4.545,- Kč měsíčně, úroková sazba činila 64,71 % ročně. Schopnost žalovaného úvěr řádně hradit žalobce ověřil z dokladů získaných od žalovaného, z databází umožňujících jeho prověření a „z jiných zdrojů“. Žalobce tak provedl. tzv. scoring žalovaného a rozhodl o možnosti úvěr poskytnout. Žalovaný byl prověřen v insolvenčním rejstříku, neměl u žalobce smlouvu ve stádiu vymáhání a jeho doklad totožnosti nebyl evidován jako neplatný. Zaměstnavatel žalovaného nebyl evidován v insolvenčním rejstříku. Žalovaný na úvěr uhradil pouze částku 35.360,- Kč. Žalobce proto úvěr zesplatnil, v důsledku čehož mu vniklo právo na smluvní pokutu ve výši 29.921,89. Dále žalobce požaduje částku 200,- Kč na nákladech za každou splátku, se kterou se žalovaný ocitl v prodlení delším než 15 dnů. Ke dni zesplatnení se nezaplacená jistina a veškeré dosud neuhrazené úroky staly součástí nové jistiny ve výši 71.151,64 Kč. Dále žalovanému vznikla povinnost uhradit smluvní pokutu ve výši 998,- Kč a ve výši 0,1 % denně z dlužné jistiny od 19.11.2022 do zaplacení.Žalovaný se ve věci samé nevyjádřil, k nařízenému soudnímu jednání se nedostavil.Podáním ze dne 21.12.2023 žalobce doplnil tvrzení ohledně způsobu posouzení úvěruschopnosti žalovaného před uzavřením úvěrové smlouvy. Celkový měsíční příjem žalovaného činil 20.179,- Kč, náklady 6.463,- Kč a volné zdroje ke splácení úvěru 13.256,- Kč. Na základě uvedených údajů byl proveden tzv. scoring klienta. Při posouzení výdajů žalovaného vycházel žalobce z údajů uvedených žalovaným, které nemá žalobce objektivně možnost ověřit. Žalovaný uvedl náklady na bydlení v částce 2.603,- Kč, což je dle názoru žalobce důležitou skutečností. K výdajům uvedeným žalovaným žalobce přičítá částku 1.000,- Kč a zákonné životní minimum. Výdaje spojené se splátkami případných dalších úvěrů žalovaný neuvedl. K výdajům žalovaného nemá žalobce žádné doklady a spoléhá na prohlášení žalovaného.Zástupce žalobce při jednání soudu doplnil, že při posouzení úvěruschopnosti žalované vycházel žalobce z údajů uvedených žalovaným a tyto doplnil o nahlédnutí do příslušných registrů. Informacemi o konkrétním doručení zesplatnění úvěru a výzev žalovanému a důkazy k prokázání tohoto doručení žalobce nedisponuje.Po provedeném dokazování dospěl soud k následujícím skutkovým zjištěním podstatným pro rozhodnutí o návrhu žalobce.Dle smlouvy o úvěru ze dne 15.3.2022, která měla být uzavřena mezi žalobcem a žalovaným, ve spojení s dodatkem smlouvy byla předmětem úvěru částka 75.000,- Kč, kterou se žalovaný zavázal splatit ve 42 měsíčních splátkách po 4.545,- Kč, tedy celkově měl žalobci uhradit částku 190.890,- Kč. Úroková sazba byla sjednána ve výši 64,70 % ročně, RPSN 87,8 %. Schválení úvěru bylo žalovanému oznámeno dopisem ze dne 16.3.2022, a to včetně splátkového kalendáře, doručení oznámení je prokázáno kopií dodejky. Dle dokladu o vyplacení úvěru ve spojení se sdělením banky byl žalovanému úvěr poskytnut dne 15.3.2022. Formuláře standardních informací (č.l. 18-19 a č.l. 25-26 spisu) shrnují přehledně obsah shora uvedené smlouvy o úvěru.Dopisem ze dne 14.11.2022 vyzval žalobce žalovaného k úhradě splátek za období od září 2022 do listopadu 2022. Dopisem ze dne 13.10.2022 vyzval žalobce žalovaného k úhradě dlužných splátek za období září 2022 až října 2022. Dopisem ze dne 17.11.2022 žalobce úvěr zesplatnil a vyzval žalovaného k úhradě částky 85.384,- Kč. Dopisem ze dne 3.11.2023 vyzval žalobce žalovaného k úhradě dlužné částky před podáním žaloby. Žalobce nepředložil důkazy k prokázání doručení uvedených dopisů žalovanému, když podací arch prokazuje odeslání zásilky, nikoliv její doručení žalovanému. Při jednání soudu žalobce uvedl, že těmito nedisponuje.Dle formuláře označeného jako hodnocení klienta (č.l. 32 spisu) ve spojení s tabulkou označenou žalobcem jako karta klienta (č.l. 11 spisu) měl tvořit měsíční příjem žalovaného před uzavřením úvěrové smlouvy částku 20.719,- Kč, měsíční výdaje žalovaného 3.860,- Kč a výdaje na bydlení 2.603,- Kč. Ostatní náklady jsou uvedeny v částce 0,- Kč. Celkové měsíční výdaje žalovaného jsou vyčísleny na částku 6.463,- Kč.Dle potvrzení o provedení platby představovala částka vyplacená žalovanému zaměstnavatelem v březnu 2022 celkem 18.713,- Kč a v únoru 2022 celkem 23.218,- Kč. Dle výpisu z účtu žalovaného za měsíc listopad 2021 činil počáteční stav účtu 120,- Kč a konečný stav 703,84 Kč. Celkové příjmy na účtu činily 33.833,99 Kč a celkové výdaje 33.250,15 Kč.Dle ověření v registru SOLUS neměl žalovaný v registru ke dni 15.3.2022 záznam. Z tabulek obsahujících další ověření z registrů (č.l. 30, 40 spisu) nebyla učiněna žádná relevantní skutková zjištění, stejně tak z kopie občanského průkazu žalovaného.Dle ustanovení § 2395 občanského zákoníku smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.Dle ustanovení § 3 odst. 1 písm. c) zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“), se posouzením úvěruschopnosti spotřebitele rozumí posouzení jeho schopnosti splácet spotřebitelský úvěr.Dle ustanovení § 84 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru spotřebitel poskytne poskytovateli nebo zprostředkovateli na základě požadavků poskytovatele nebo zprostředkovatele podle odstavce 1 úplné a pravdivé informace. Pokud je to k posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nezbytné, poskytnuté informace je spotřebitel povinen poskytovateli nebo zprostředkovateli na jeho žádost vysvětlit, popřípadě doplnit. Tyto informace je za účelem posouzení úvěruschopnosti spotřebitele poskytovatel a zprostředkovatel povinen ověřit způsobem přiměřeným dané situaci, je-li to nutné též použitím nezávisle ověřitelných údajů.Dle ustanovení § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.Dle ustanovení § 86 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů.Dle ustanovení § 87 poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.V posuzované věci bylo sporné, zda žalobce před poskytnutím úvěru řádně a dostatečně posoudil úvěruschopnost žalovaného ve vztahu k poskytnutému úvěru. V rámci tvrzeného prověření úvěruschopnosti žalovaného byl vyplněn formulář, ve kterém je uveden měsíční čistý příjem žalovaného, avšak tato částka neodpovídá obsahu výpisu z účtu žalovaného. Pokud jsou ve formuláři uvedeny výdaje žalovaného a výdaje na bydlení, bylo vycházeno pouze z částky uvedené žalovaným bez jakéhokoliv ověření a dále z životního minima. Pouhé převzetí životního minima podle § 2 a 3 zákona o životním minimu, nemluvě o existenčním minimu podle § 5 uvedeného zákona, ovšem samo o sobě nemůže být považováno za přiměřené stanovení a zohlednění životních nákladů spotřebitele, neboť v naprosté většině případů by vyžadovalo takové omezení výdajů, že by již bylo oprávněně možné hovořit o nepřiměřeném strádání (v tomto směru srov. Slanina, J., Jemelka, L., Vetešník, P., Wachtlová, L., Flídr, J. Zákon o spotřebitelském úvěru. Komentář. Praha: C. H. Beck, 2017). Částka uváděná jako výdaje na bydlení ve výši 2.603,- Kč není nijak blíže specifikována ani doložena.Z uvedeného je zřejmé, že žalobce při poskytování úvěru vycházel ze zcela obecných částek životního minima, nedoložených nákladů žalovaného na bydlení a nejasné výši čistého příjmu žalovaného. Je tedy dle názoru soudu zjevné, že žalobce řádné prověření úvěruschopnosti ve vztahu k žalovanému neprov