43 C 170/2024-90 — Okresní soud Brno-Venkov

1. Návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu podaným dne 3. 1. 2024, který byl převeden do rejstříku C dne 4. 6. 2024, se žalobkyně domáhala vydání rozsudku, kterým bude žalovanému uložena povinnost zaplatit žalobkyni částku 346 404,15 Kč s příslušenstvím, z titulu smlouvy o úvěru s pojištěním schopnosti splácet – , Anonymizováno, , uzavřené mezi žalobkyní a žalovaným, ze dne , datum, , na jejímž základě byly žalovanému poskytnuty prostředky ve výši úvěrového rámce 300 000 Kč. Dlužná částka ze smlouvy nebyla žalovaným uhrazena, a to ani na základě předžalobní výzvy.2. Ve věci bylo rozhodnuto elektronickým platebním rozkazem, který se však nepodařilo doručit žalovanému do vlastních rukou, elektronický platební rozkaz byl proto zrušen.3. Žalobkyně byla usnesením ze dne 19. 8. 2024 podle § 43 odst. 1 o. s. ř. vyzvána k doplnění žaloby, doplnění žaloby k výzvě soudu bylo žalobkyní podáno dne 30. 8. 2024.4. Žalovaný se k věci nevyjádřil.5. Ve věci bylo nařízeno jednání na 24. 9. 2024, žalovaný se k jednání bez omluvy nedostavil, bylo podle § 101 odst. 3 o. s. ř. jednáno v nepřítomnosti žalovaného.6. Žalobkyně u jednání s odkazem na písemnou žalobu, doplnění žaloby uvedla, že žaloba je podávána z titulu smlouvy o úvěru uzavřené mezi stranami dne 16. 12. 2022, kdy žalovanému bylo poskytnuto 300 000 Kč. Mimosoudní jednání neprobíhala ani přes snahu žalobkyně žalovaného kontaktovat. Žalovaný neplnil splátky, a proto žalobkyně úvěr zesplatnila, a po neúspěšné předžalobní výzvě podala žalobu. Před poskytnutím úvěru byla posouzena úvěruschopnost, bylo vycházeno z ověření příjmů příslušných lustracím, rovněž z údajů zjištěných bankou při vedení běžného účtu, který byl založen 21. 11. 2022, jak podává č. l. 74 spisu.7. Dále bylo vycházeno z listinných důkazů posouzením úvěruschopnosti, smluvní dokumentací, bilancí, zesplatněním, předžalobní výzvou.8. Podle § 2395 občanského zákoníku smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.9. Podle § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.10. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.11. Podle § 86 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.12. Podle § 87 odst. 1 věty první a druhé zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu.13. Bylo prokázáno, že žalobkyně uzavřela se žalovaným smlouvu o poskytnutí úvěru ze dne 16. 12. 2022, bilancí úvěru, rovněž sdělením banky vyžádaným soudem bylo prokázáno, že žalobkyně poskytla žalovanému částku ve výši 299 327,05 Kč, což odpovídá smlouvou sjednanému úvěrovému rámci.14. Soud předně neshledal pochybnosti ohledně platnosti smlouvy z důvodů posouzení úvěruschopnosti podle ustanovení § 86 odst. 1, odst. 2 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, neboť poskytovatel úvěru ověřoval osobní, majetkové, příjmové a výdajové poměry žalovaného, a to na podkladě podrobné analýzy příjmů a výdajů žalovaného, rovněž jeho základních osobních poměrů, vyhodnocení jeho dalších závazků, rovněž z prověření bankovních a nebankovních registrů. Posouzení úvěruschopnosti bylo provedeno plně dle bankovních standardů, žalobkyně vycházela mj. též z údajů zjištěných z výpisů z účtu žalovaného, z potvrzení o příjmech a finanční situaci žalovaného, když žalovaný měl u žalobkyně navíc již po určitou před uzavřením úvěrové smlouvy veden běžný účet, bance tak byly rozhodné okolnosti známy i za přiměřeného využití údajů zjištěných při vedení běžného účtu.15. Žalobkyní byla prokázána výše nároku a její dílčí složky, žalobkyně srozumitelně vysvětlila, z jakých dílčích částek se skládá nárokovaná částka.16. Byl prokázán nárok na částku 299 327,05 Kč, odpovídající neuhrazené jistině, dále obchodní úrok kapitalizovaný ke dni zesplatnění pohledávky 23. 6. 2023 ve výši 32 035,81 Kč, kapitalizovaný úrok z prodlení počítaný z částky dlužné jistiny, kde dni předání případu k vymáhání do advokátní kanceláře, tj. ke dni 29. 11. 2023 v částce ve výši 17 599,02 Kč, obchodní úrok kapitalizovaný ke dni předání případu k vymáhání do advokátní kanceláře, tj. ke dni 29. 11. 2023 v částce ve výši 1 862,27 Kč, částka 2 880,00 Kč, tvořena dílčími poplatky předepsanými žalovanému a částka 2 700 Kč, tvořena dílčími poplatky předepsanými žalovanému.17. Žalobkyně výši nároku srozumitelně vysvětlila a prokázala patřičnou dokumentací, zejména podrobnou a přehlednou bilancí smlouvy o úvěru, ze které je zřejmé, z jakých dílčích částek se skládá nárokovaná částka.18. Rovněž byl prokázán nárok na zákonný úrok z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 299 327,05 Kč od 30. 11. 2023 do zaplacení a na zákonný úrok z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 22 035 Kč od 30. 11. 2023 do zaplacení, tj. ode dne následujícího po období, za něž bylo příslušenství kapitalizováno, jak uvedeno výše.19. Smluvní úrok je nárokován v souladu s § 122 odst. 4 zákona o spotřebitelském úvěru, který se dle přechodných ustanovení novely č. 186/2020 použije tehdy, dostal-li se dlužník do prodlení po dni nabytí účinnosti novely, i když smlouva byla uzavřena před nabytím její účinnosti, což odpovídá projednávanému případu, když novela nabyla účinnosti dne 24. 4. 2020, žalovaný se dostal do prodlení poprvé po účinnosti novely, současně prodlení žalovaného přesáhlo 90 dnů. V daném případě byl v souladu se zákonem po uplynutí příslušného období nárokován smluvní úrok v sazbě 15 %, tj. odpovídající platné sazbě zákonného úroku z prodlení.20. Výrokem I. proto bylo žalobě v celém rozsahu vyhověno.21. Žalobkyně byla v řízení ve vztahu k žalovanému plně úspěšná, má proto podle § 142 odst. 1 o. s. ř. právo na náhradu nákladů řízení, které účelně vynaložila k uplatnění svého práva.22. Náhrada nákladů řízení se skládá ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 13 857 Kč, z odměny za právní zastoupení podle § 7 bod 6 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, za čtyři úkony právní služby podle § 11 odst. 1 písm. a), písm. d), písm. g) advokátního tarifu po 9 700 Kč, kterými jsou příprava a převzetí zastoupení, předžalobní výzva a sepis žalobního návrhu, kdy pod tento úkon soud řadí i doplnění žaloby k výzvě soudu, tedy o náležitosti, které žaloba měla již zprvu obsahovat, a dále účast u jednání. Ke každému úkonu podle § 13 odst. 4 advokátního tarifu náleží paušální částka náhrady hotových výdajů 300 Kč. Celkem tak náleží 40 000 Kč, navýšené o sazbu DPH, po případném zaokrouhlení podle § 146 odst. 1 daňového řádu, když zástupce doložil, že je plátcem DPH, náleží tak 48 400 Kč + 13 857 Kč = 62 257 Kč. Celkem tak žalobkyni na náhradě nákladů řízení přísluší 62 257 Kč. Náhradu nákladů řízení je žalovaný podle § 149 odst. 1 o. s. ř. povinen zaplatit k rukám právního zástupce žalobkyně.23. Lhůta k plnění byla stanovena podle § 160 odst. 1 o. s. ř., a to v délce 60 dnů od právní moci rozsudku, když soud shledal důvody pro poskytnutí mimořádně prodloužené lhůty vzhledem k výši částky, která je žalovanému ukládána k zaplacení, rovněž s přihlédnutím k výši nároku na náhradu nákladů řízení, tak aby měl žalovaný reálně možnost dluh včas uhradit.