14 C 267/2025-55 — Okresní soud Brno-Venkov

Žalobou ze dne 9. 9. 2025 se žalobce domáhá po žalovaném zaplacení částky 90 239 Kč se zákonným úrokem z prodlení z částky 92 739 Kč ve výši 12,75 % ročně od 28. 12. 2024 do 25. 2. 2025 ve výši 1 944 Kč, dále zákonného úroku z prodlení z částky 90 239 Kč ve výši 12,75 % ročně od 26. 2. 2025 do zaplacení, pohledávky ve výši 22 804,20 Kč (smluvní pokuta) a úroků ve výši 68,36 % p. a. z částky 78 077,94 Kč od 28. 12. 2024 do 20. 1. 2025 ve výši 3 416,16 Kč, úroku ve výši 12,75 % p. a. z částky 78 077,94 Kč od 21. 1. 2025 do zaplacení, maximálně však do doby, kdy celkový tento úrok za dobu od 28. 12. 2024 dosáhne částky 282 240 Kč. Žalobu odůvodnil tím, že dlužná částka představuje neuhrazený úvěr, který poskytl žalovanému.Žalovaný si předvolání k soudnímu jednání spolu s žalobou v úložní době na poště v místě svého bydliště nevyzvedl (fikce doručení podle § 49 odst. 4 o. s. ř. ke dni 18. 11. 2025). Po uplynutí úložní doby byla tato písemnost vhozena dne 21. 11. 2025 do domovní schránky žalovaného. Žalovaný se k jednání bez omluvy nedostavil, soud proto vycházel z listinných důkazů předložených žalobcem.Ze smlouvy o úvěru číslo , hodnota, soud zjistil a má za prokázané, že žalobce jako poskytovatel úvěru uzavřel s žalovaným dne 11. 4. 2024 smlouvu o úvěru a poskytl žalovanému na účet uvedený ve smlouvě úvěr ve výši 80 000 Kč. K vyplacení úvěru žalovanému došlo dne 11. 4. 2024. Žalovaný se zavázal poskytnutý úvěr a úrok za poskytnutí úvěru sjednaný ve smlouvě ve výši nominální úrokové sazby 68,36 % p. a. splácet v 48 měsíčních splátkách ve výši 4 900 Kč měsíčně splatných vždy k 22. dni každého kalendářního měsíce, počínaje měsícem květen 2024, to vše dle splátkového kalendáře, který žalobce soudu předložil. Celková dlužná částka, kterou měl žalovaný žalobci zaplatit, činila 235 200 Kč.Schopnost žalovaného řádně hradit úvěr byla ze strany žalobce prověřena na základě dokladů a informací získaných od žalovaného (příjem ze zaměstnání, výdaje) i databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti. Žalobce dospěl k závěru, že žalovaný je schopen úvěr řádně splácet.Žalobce tvrdí, že žalovaný do data zesplatnění úvěru uhradil celkem částku 24 500 Kč a po zesplatnění úvěru uhradil částku 2 500 Kč. Žalovaný tedy uhradil celkem 27 000 Kč (tvrzení žalobce).Vzhledem k tomu, že žalovaný neplnil řádně podmínky smlouvy a ocitl se v prodlení s úhradou splátek, žalobce celý úvěr zesplatnil, na což žalovaného upozornil dopisy ze dne 22. 11. 2024 a 23. 12. 2024. Poté byl žalovaný informován o zesplatnění úvěru dopisem ze dne 26. 12. 2024 a byl vyzván k uhrazení dlužné jistiny, příslušenství a poplatků. Žalovaný však ničeho neuhradil a nereagoval ani na předžalobní výzvu ze dne 20. 8. 2025.Podle § 1796 občanského zákoníku neplatná je smlouva, při jejímž uzavírání někdo zneužije tísně, nezkušenosti a rozumové slabosti, rozrušení nebo lehkomyslnosti druhé strany a dá sobě nebo jinému slíbit či poskytnout plnění, jehož majetková hodnota je k vzájemnému plnění v hrubém nepoměru.Podle § 588 občanského zákoníku soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.U jednání dne 18. 12. 2025 soud poučil zástupkyni žalobce podle § 118a odst. 2 o. s. ř., že nárok uplatněný v žalobě je možno posoudit jako nárok z bezdůvodného obohacení, neboť dle názoru soudu je předmětná úvěrová smlouva absolutně neplatná z důvodu lichevního jednání žalobce. Po poučení zástupkyně žalobce žádné další návrhy k doplnění dokazování nevznesla.V daném případě je zřejmé, že zjištěný skutkový stav je nutno podřadit pod ustanovení § 1796 občanského zákoníku, který hovoří o tom, že je neplatná smlouva, při jejímž uzavírání si někdo dá sobě nebo jinému slíbit či poskytnout plnění, jehož majetková hodnota je k vzájemnému plnění v hrubém nepoměru.Žalovaný obdržel od žalobce úvěr ve výši 80 000 Kč, přičemž žalobce měl dle smlouvy za poskytnutí tohoto úvěru obdržet celkem částku 235 200 Kč. Navýšení poskytnutého úvěru výrazně převyšuje obvyklou úrokovou sazbu poskytovanou bankami v daném čase a místě a zápůjční úroková sazba 68,36 % p. a. je zcela v rozporu s ustálenou soudní judikaturou a na straně žalobce se jedná o veskrze lichevní jednání. Soud proto dospěl k závěru, že předmětná úvěrová smlouva je absolutně neplatná podle § 1796 ve spojení s § 588 občanského zákoníku, přičemž tato neplatnost se týká všech smluvních ujednání (smluvní úrok, poplatky, splatnost atd.). Žalobce má proto nárok pouze na vydání bezdůvodného obohacení ve smyslu § 2991 a násl. občanského zákoníku, a to jako plnění bez právního důvodu. Žalobce poskytl žalovanému úvěr ve výši 80 000 Kč a tvrdí, že žalovaný zaplatil celkem částku 27 000 Kč. Proto je jeho povinností vrátit žalobci zbývající částku, tedy 53 000 Kč se zákonným úrokem z prodlení z této částky od 26. 2. 2025 do zaplacení. Dne 26. 2. 2025 byl žalovaný v každém případě již v prodlení, neboť před tímto datem byl žalobcem opakovaně upomínán o vrácení poskytnutého úvěru. Ve zbytku uplatněného nároku soud žalobu zamítl z důvodu absolutní neplatnosti těchto ujednání.Soud dále rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, neboť úspěch obou byl v podstatě obdobný.