14 C 284/2025-55 — Okresní soud Brno-Venkov

Žalobou ze dne 25. 9. 2025 se žalobce domáhá po žalované zaplacení částky 81 662 Kč se zákonným úrokem z prodlení z této částky ve výši 12 % ročně od 23. 1. 2025 do zaplacení, dále se domáhá částky 19 583,44 Kč (smluvní pokuta) a úroků ve výši 70,13 % p. a. z částky 70 000 Kč od 23. 1. 2025 do 15. 2. 2025 ve výši 3 140,16 Kč a úroku ve výši 12,75 % p. a. z částky 70 000 Kč od 16. 2. 2025 do zaplacení, maximálně však do doby, kdy celkový tento úrok za dobu od 23. 1. 2005 dosáhne částky 202 996 Kč. Žalobu odůvodnil tím, že dlužná částka představuje neuhrazený úvěr, který poskytl žalované.Žalovaná u soudního jednání poskytnutí úvěru ze strany žalobce (vyplacení částky 70 000 Kč) nezpochybnila, nicméně rozhodnutí ponechala na úvaze soudu. Uvedla, že dlužnou částku by byla schopna splácet ve splátkách 3 000 Kč měsíčně.Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru číslo , hodnota, soud zjistil a má za prokázané, že žalobce jako poskytovatel úvěru uzavřel s žalovanou dne 3. 10. 2024 smlouvu o úvěru a poskytl žalované na účet uvedený ve smlouvě úvěr ve výši 70 000 Kč. K vyplacení úvěru došlo dne 4. 10. 2024. Žalovaná se zavázala poskytnutý úvěr a úrok sjednaný ve smlouvě ve výši nominální úrokové sazby 70,13 % p. a. splácet v 36 měsíčních splátkách ve výši 4 699 Kč splatných vždy k 17. dni kalendářního měsíce, počínaje měsícem listopad 2024, to vše dle splátkového kalendáře, který žalobce soudu předložil. Celková dlužná částka, kterou měla žalovaná žalobci zaplatit činí 169 164 Kč.Schopnost žalované řádně hradit úvěr byla ze strany žalobce prověřena na základě dokladů a informací získaných od žalované (pracovní smlouva, potvrzení o příjmu) i databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti. Žalobce dospěl k závěru, že žalovaná je schopna úvěr řádně splácet.Žalobce tvrdí, že žalovaná do data zesplatnění úvěru uhradila pouze částku 1 899 Kč dne 30. 12. 2024. Toto potvrdila i žalovaná u soudního jednání.Vzhledem k tomu, že žalovaná neplnila řádně podmínky smlouvy a ocitla se v prodlení s úhradou splátek, žalobce celý úvěr zesplatnil, na což žalovanou opakovaně upozornil, a to dopisy ze dne 18. 12. 2024 a 17. 1. 2025. Poté dopisem ze dne 21. 1. 2025 oznámil žalobce žalované, že úvěr je zesplatněn a vyzval žalovanou k uhrazení jistiny úvěru, příslušenství a všech poplatků. Žalovaná však ničeho neuhradila, a to ani po zaslání předžalobní výzvy ze dne 4. 9. 2025.Podle § 1796 občanského zákoníku neplatná je smlouva, při jejímž uzavírání někdo zneužije tísně, nezkušenosti, rozumové slabosti, rozrušení nebo lehkomyslnosti druhé strany a dá sobě nebo jinému slíbit či poskytnout plnění, jehož majetková hodnota jejich vzájemnému plnění v hrubém nepoměru.Podle § 588 občanského zákoníku soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.U jednání dne 18. 12. 2025 soud poučil zástupkyni žalobce podle § 118a odst. 2 o. s. ř., že nárok uplatněný v žalobě je možno posoudit jako nárok z bezdůvodného obohacení, neboť dle názoru soudu je předmětná úvěrová smlouva absolutně neplatná z důvodu lichevního jednání žalobce. Po poučení zástupkyně žalobce žádné další návrhy k doplnění dokazování nevznesla.V daném případě je zřejmé, že zjištěný skutkový stav je nutno podřadit pod ustanovení § 1796 občanského zákoníku, který hovoří o tom, že je neplatná smlouva, při jejímž uzavírání si někdo dá sobě nebo jinému slíbit či poskytnout plnění, jehož majetková hodnota je k vzájemnému plnění v hrubém nepoměru. Žalovaná obdržela od žalobce úvěr ve výši 70 000 Kč, přičemž žalobce měl dle smlouvy za poskytnutí tohoto úvěru obdržet celkem částku 169 164 Kč. Částka, kterou měla žalovaná žalobci vrátit, výrazně převyšuje obvyklou úrokovou sazbu poskytovanou bankami v daném čase a místě. Zápůjční úroková sazba ve výši 70,13 % je zcela v rozporu s ustálenou soudní judikaturou a na straně žalobce se jedná o veskrze lichevní jednání. Soud proto dospěl k závěru, že předmětná úvěrová smlouva je absolutně neplatná podle § 1796 ve spojení s § 588 občanského zákoníku, přičemž tato neplatnost se týká všech smluvních ujednání (smluvní úrok, poplatky, splatnost atd.). Žalobce má proto nárok pouze na vydání bezdůvodného obohacení ve smyslu § 2991 a násl. občanského zákoníku, a to jako plnění bez právního důvodu. Žalobce poskytl žalované úvěr ve výši 70 000 Kč, žalovaná zaplatila pouze částku 1 899 Kč. Proto je její povinností vrátit žalobci zbývající částku, tedy 68 101 Kč se zákonným úrokem z prodlení od 23. 1. 2025 do zaplacení ve výši 12 %. Žalovaná byla o vrácení poskytnuté částky žalobcem opakovaně upomínána a ke dni 23. 1. 2025 byla v každém případě v prodlení.Z ustanovení § 87 zákona o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. V případě omezených možností spotřebitele (žalované), soud zpravidla ukládá zaplatit dlužnou částku ve splátkách. Žalovaná u jednání uvedla, že je schopna hradit splátky ve výši 3 000 Kč měsíčně. Soud proto rozhodl o splátkách, avšak pod ztrátou výhody těchto splátek, což znamená, že pokud žalovaná neuhradí jednu splátku v době splatnosti, může žalobce požadovat zaplacení celého zbytku dluhu jednorázově. Ve zbytku uplatněného nároku soud žalobu zamítl z důvodu absolutní neplatnosti těchto ujednání.Soud dále rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, neboť úspěch obou byl v podstatě obdobný.