34 C 277/2025-33 — Okresní soud Brno-Venkov

Žalobce se domáhal vydání rozsudku, kterým by soud uložil žalovanému povinnost uhradit žalobci částku 19.357,- Kč s úrokem z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 10.000,- Kč za dobu od 8.12.2024 do zaplacení. V žalobním návrhu uvedl, že žalovaný uzavřel dne 31.5.2024 s právním předchůdcem žalobce, společností , právnická osoba, , smlouvu o úvěru. Žalovanému byl poskytnut úvěr ve výši 10.000,- Kč převodem na účet žalovaného, kdy tento úvěr měl uhradit do 7.12.2024 spolu s úrokem 9.357,- Kč. Žalovaný na úvěr neuhradil žádnou částku. Smlouvou ze dne 12.12.2024 byla pohledávka za žalovaným postoupena na žalobce.Žalovaný skutková tvrzení žalobce žádným způsobem nezpochybnil, předložené listinné důkazy nevyvrátil. Procesní strany souhlasily s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání ve smyslu ustanovení § 115a občanského soudního řádu, když žalovaný se na výzvu soudu nevyjádřil, žalobce s rozhodnutím bez nařízení jednání souhlasil.Z listinných důkazů dospěl soud k následujícím skutkovým zjištěním podstatným pro rozhodnutí o návrhu žalobce.Žalobce předložil úvěrovou smlouvu o úvěru č. , hodnota, a všeobecné obchodní podmínky, žalovaným nepodepsané.Dle výpisu z účtu ve spojení se sdělením banky byla na účet vedený na jméno žalovaného, odeslána právním předchůdcem žalobce částka 10.000,- Kč dne 31.5.2024. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 12.12.2024 byla pohledávka za žalovaným postoupena na žalobce. Dopisem ze dne 15.1.2025 mělo dojít k oznámení postoupení a dopisem ze dne 7.12.2024 k odeslání výzvy žalovanému k úhradě dluhu. Zástupce žalobce vyzval žalovaného k úhradě dopisem ze dne 15.1.2025.Dle ustanovení § 2395 občanského zákoníku smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.Dle ustanovení § 3 odst. 1 písm. c) zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“), se posouzením úvěruschopnosti spotřebitele rozumí posouzení jeho schopnosti splácet spotřebitelský úvěr.Dle ustanovení § 84 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru spotřebitel poskytne poskytovateli nebo zprostředkovateli na základě požadavků poskytovatele nebo zprostředkovatele podle odstavce 1 úplné a pravdivé informace. Pokud je to k posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nezbytné, poskytnuté informace je spotřebitel povinen poskytovateli nebo zprostředkovateli na jeho žádost vysvětlit, popřípadě doplnit. Tyto informace je za účelem posouzení úvěruschopnosti spotřebitele poskytovatel a zprostředkovatel povinen ověřit způsobem přiměřeným dané situaci, je-li to nutné též použitím nezávisle ověřitelných údajů.Dle ustanovení § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.Dle ustanovení § 86 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů.Dle ustanovení § 87 poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná.Jakkoliv však zákon o ochraně spotřebitele ukládá spotřebiteli povinnost poskytnout věřiteli na jeho žádost úplné, přesné a pravdivé údaje nezbytné pro posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, tato povinnost ani nepřesouvá důkazní břemeno za správnost poskytnutých údajů na spotřebitele, ani nezbavuje věřitele povinnosti jednat s odbornou péčí (totožně srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. září 2007, sp. zn. 32 Odo 1726/2006). Věřitel se tak nemůže s informacemi získanými od spotřebitele bez dalšího spokojit a brát je jako fakt, ale je povinen tyto informace s odbornou péčí vyhodnotit a důkladně je prověřit (k totožným závěrům srov. aktuální rozsudek Krajského soudu v Brně ze dne 15.6.2021, č.j. 74 Co 80/2020-184).Ohledně posouzení úvěruschopnosti žalovaného žalobce tvrdil, že žalovaný byl lustrován ve veřejných databázích a bylo vycházeno z tvrzení žalovaného, kdy žalobce dokumentací ohledně posouzení úvěruschopnosti nedisponuje.Shora uvedený způsob posouzení úvěruschopnosti žalovaného hodnotí soud jako zcela nedostatečný a pouze formální. Právní předchůdce žalobce nijak neověřil skutečný dlouhodobý příjem žalovaného. Právní předchůdce žalobce dále nikterak neprověřil skutečné měsíční výdaje žalovaného, jako jsou například náklady na bydlení, splátky dalších závazků či jiné běžné výdaje a náklady. Úvěruschopnost žalovaného tak nebyla před uzavřením smlouvy řádně prověřena.Vzhledem k tomu, že právní předchůdce žalobce úvěruschopnost žalovaného řádně neprověřil, je na úvěrovou smlouvu třeba hledět jako na neplatnou (§ 87 zákona o spotřebitelském úvěru, k tomu srovnej, pokud jde o absolutní neplatnost smlouvy o spotřebitelském úvěru, rozsudek Soudního dvora EU ze dne 5. 3. 2020 ve věci C-679/18 OPR-Finance proti GK a pokud jde o povinnost věřitele řádně ověřit úvěruschopnost spotřebitele, rozsudek Krajského soudu v Brně ze dne 2. 12. 2021 sp. zn. 27 Co 12/2020).Žalovaný je s ohledem na výše uvedené povinen vrátit pouze poskytnutou jistinu. Žalovanému byla poskytnuta jistina ve výši 10.000,- Kč, na kterou dosud žádnou částku neuhradil (k započtení plateb srov. odst. 17 rozhodnutí Krajského soudu v Brně ze dne 14. 10. 2021, sp. zn. 27 Co 80/2021). Tuto částku je žalovaný povinen uhradit ve lhůtě odpovídají možnostem spotřebitele, která bude dohodnuta účastníky řízení nebo soudem určena. Mezi účastníky řízení k takové dohodě nedošlo. S ohledem na shora nezjištěnou finanční situaci žalovaného bylastanovena lhůta 3 dnů dle § 160 občanského soudního řádu. Nárok na případný úrok z prodlení by žalobci vznikl až v případě prodlení žalovaného s úhradou v takto stanovené lhůtě (srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 20.4.2022, č.j. 33 Cdo 3675/2021, bod 17. odůvodnění).Z výše uvedených důvodů soud žalovanému uložil povinnost uhradit žalobci částku 10.000,- Kč (výrok I.) a ohledně zbývající části nároku žalobu zamítl (výrok II.).O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto dle ustanovení § 142 odst. 2 občanského soudního řádu. Procesní neúspěch žalobce (ke dni rozhodnutí soudu celkem 10.478,30 Kč, tj. 51 % předmětu řízení) převyšuje jeho procesní úspěch žalobce (ke dni rozhodnutí soudu celkem 10.000,- Kč, tj. 49 % předmětu řízení) a žalobce by tak byl povinen nahradit poměrně náklady řízení žalovaného. Jelikož žalovanému v řízení náklady nevznikly, rozhodl soud tak, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů řízení právo.Ve věci nebyl vydán elektronický platební rozkaz, soudní poplatek za návrh proto činí 1.000,- Kč dle položky č. 2.2. Sazebníku poplatků, který je přílohou zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích. Žalobce na poplatku uhradil 800,- Kč, soud mu proto uložil povinnost zaplatit doplatek poplatku 200,- Kč (§ 4 odst. 1 písm. j) zákona o soudních poplatcích).