7 C 207/2025-23 — Okresní soud Brno-Venkov

1. Žalobkyně se žalobou podanou ke zdejšímu soudu dne 19. 5. 2025 domáhala vydání rozhodnutí, kterým by soud uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni částku 149 641,33 Kč spolu s příslušenstvím, to vše z titulu neuhrazených závazků ze smlouvy o poskytnutí revolvingového úvěru č. , hodnota, ze dne 22. 6. 2023. Žalobkyně uvedla, že na základě smlouvy poskytla žalovanému peněžní prostředky, a to i opakovaně, do výše nevyčerpaného úvěrového rámce, ten byl sjednán na částku 150 000 Kč. V rámci uzavřené smlouvy se žalovaný zavázal poskytnuté finanční prostředky žalobkyni vrátit prostřednictvím pravidelných měsíčních splátek ve výši 3,18 % z výše sjednaného úvěrového rámce. Žalovaný za dobu trvání smluvního vztahu mezi účastníky řízení vyčerpal částku 172 258,36 Kč, přičemž na úhradu poskytnutého úvěru zaplatil celkem 72 838 Kč, dále již žalovaný ničeho neuhradil. Žalovaný porušil své smluvní povinnosti, nesplácel úvěr řádně a včas a žalobkyně tak využila svého oprávnění, úvěr ke dni 13. 2. 2025 zesplatnila a požaduje zaplacení zbývající části úvěru spolu se smluvní pokutou a příslušenstvím, neboť žalovaný ani následně ničeho neuhradil. Žalovanému byla před podáním žaloby zaslána předžalobní výzva.2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil, tvrzení žalobkyně nerozporoval, neuvedl, že by dlužné částky, byť jen zčásti, uhradil. Ve věci soud jednal v nepřítomnosti žalovaného dne 3. 12. 2025 v souladu s ustanovením § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném (o. s. ř.). Žalovanému bylo doručeno předvolání k jednání řádně a včas, ten se však k jednání nedostavil.3. Soud na základě provedeného dokazování u jednání (protokol o jednání) zjistil skutkový stav dle skutkového děje sděleného v návrhu. Žalobkyně na základě smlouvy o revolvingovém úvěru ze dne 22. 6. 2023 poskytla žalovanému peněžní prostředky do výše úvěrového rámce 25 000 Kč, v kartě klienta je sjednán úvěrový rámec 150 000 Kč. Žalovaný se zavázal peníze spolu s úrokem splácet měsíčními splátkami ve výši 3,182 % z úvěrového rámce. Roční úroková sazba byla sjednána ve výši 25,90 %. Termín splatnosti splátek byl stanoven k 20. dni v měsíci. Pro případ prodlení s uhrazením splátky byl žalovaný povinen uhradit úrok z prodlení, smluvní pokutu ve výši 500 Kč a náklady spojené s upomínáním, které byly stanoveny částkou 300 Kč za měsíc vymáhání. V případě prodlení žalovaného s úhradou 2 a více splátek nebo prodlení se splátkou delší než 3 měsíce byla žalobkyně oprávněna úvěr zesplatnit.4. Z karty klienta, ověření bonity klienta a úvěrové zprávy soud zjistil, že žalobkyně evidovala příjmy žalovaného ze zaměstnání ve výši 48 000 Kč, žalovaný má 1 vyživovací povinnost k dítěti, bydlí ve vlastním nemovitosti. Měsíční výdaje na domácnost jsou evidovány ve výši 19 000 Kč. Žalobkyně provedla lustraci v interních i externích databázích (SOLUS, CEE atd.). Žalobkyně zjistila, že žalovaný splácí další půjčky, a to měsíční splátkou 11 205 Kč.5. Ze žalobních tvrzení a výpisu čerpání má soud za prokázané, kdy a kolik žalobkyně žalovanému celkem poskytla, kolik žalovaný uhradil a jak byly jeho úhrady započteny. Je přitom zřejmé, že žalobkyně žalovanému poprvé poskytla částku 25 000 Kč dne 22. 6. 2023, následně žalovanému poskytla další částky, které žalovaný postupně, nepravidelně splácel. Žalovaný se od listopadu 2024 ocitl opakovaně v prodlení s hrazením splátek, žalobkyně mu z toho důvodu účtovala i náklady na vymáhání a smluvní pokutu.6. Žalobkyně s ohledem na prodlení žalovaného s hrazením splátek pohledávku ze smlouvy dopisem ze dne 13. 2. 2025 (podací arch z 14. 2. 2025) zesplatnila a vyzvala žalovaného k úhradě celé dlužné částky ve výši 164 477,35 Kč do 14 dní.7. Žalovaný byl před podáním žaloby vyzván k úhradě celé dlužné částky (předžalobní výzva ze dne 6. 3. 2025 s podacím archem ze dne 7. 3. 2025).8. Bylo tak prokázáno, že žalobkyně žalovanému opakovaně poskytovala finanční prostředky formou revolvingového úvěru, které měl žalovaný splácet v dohodnutém termínu a výši. Žalovaný nehradil splátky řádně a včas, je tak v prodlení s placením peněžitého dluhu, ačkoliv byl k úhradě upomínán.9. Po právní stránce soud hodnotil spor následovně. Mezi žalobkyní a žalovaným byla uzavřena smlouva o úvěru v souladu s § 2395 a následující zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (o. z.), která je i spotřebitelským úvěrem ve smyslu zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru. Smlouva byla uzavřena v písemné formě a věřitel splnil informační povinnost vůči spotřebiteli. Žalobkyně v souladu s příslušnými ustanoveními zákona č. 257/2016 Sb. s odbornou péčí posoudila schopnost žalovaného splácet, když před uzavřením smlouvy byl žalovaný dotazován na jeho poměry a informace byly ověřovány a zaznamenány v zákaznické kartě žalovaného. V řízení nevyšly najevo skutečnosti, ani nebyly prokázány skutečnosti, pro absolutní neplatnost smluvních ujednání jako celku či jednotlivého smluvního ujednání, na základě nichž je uplatněn nárok co do základu a výše, a to i ve světle práva Evropské unie a ústavního pořádku.10. Na základě smlouvy o úvěru žalobkyně umožnila žalovanému čerpat i opakovaně úvěr od výše úvěrového rámce a žalovaný se takto čerpané prostředky zavázal vrátit spolu s úrokem žalobkyni v pravidelných splátkách ve lhůtě splatnosti do 20. dne kalendářního měsíce. Žalovaný nehradil splátky úvěru řádně a včas, žalobkyně mu tak v souladu se smlouvou naúčtovala i náklady na vymáhání a smluvní pokutu. V souladu se smlouvou žalobkyně celý dluh z úvěrové smlouvy zesplatnila, o čemž žalovaného informovala dopisem a opakovaně jej vyzvala k úhradě, žalovaný však ani následně ničeho nezaplatil. Žalobkyně se tedy oprávněně domáhá zaplacení jak nesplacené části jistiny, tak nákladů na vymáhání a smluvní pokuty, jistina se i nadále úročí sjednanou úrokovou sazbou, v souladu s § 122 zákona č. 257/2016 Sb. žalobkyně požadovaný úrok snížila od 91. dne prodlení.11. Úrok z prodlení je přisouzen v souladu s § 1970 o. z. ve spojení s nařízením vlády České republiky č. 351/2013 Sb., žalovaný je v prodlení s uhrazením peněžitého dluhu. Peněžní prostředky byly žalovanému poskytnuty po zralé úvaze věřitele a dlužníka (spotřebitele), kdy žalobkyně splnila její zákonné povinnosti. Sjednané poplatky, úroky z prodlení ani smluvní úroky nebyly soudem shledány jako rozporné s hledisky uvedenými v § 1812, § 1814, § 3016 o. z., a to ve světle zásad soukromého práva, obecných principů práva a ústavního pořádku. Nárok žalobkyně tak byl soudem shledán po právu, a proto soud žalobě v plném rozsahu vyhověl.12. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 1, § 142a o. s. ř. Žalobkyně zaplatila soudní poplatek 5 986 Kč. Náhrada nákladů právního zastoupení se sestává z odměny za právního zastoupení za 4 úkony (příprava a převzetí věci, předžalobní výzva, sepis žaloby, účast u jednání) ve výši po 7 100 Kč, ke každému takovému úkonu právní služby náleží paušální částka 450 Kč podle § 13 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátní tarif (AT), jednotlivé úkony § 7, § 8, § 11 AT). Podle § 137 odst. 3 o. s. ř. náleží k náhradě nákladů právního zastoupení navýšení 21 % odpovídající náhradě za daň z přidané hodnoty; právní zástupce žalobkyně je plátcem DPH (6 342 Kč). Celkem tak žalobkyni náleží na náhradě nákladů řízení částka 42 528 Kč.Žalovaný byl zavázán k plnění v souladu s § 160 odst. 1 o. s. ř.; soud neshledal důvody pro lhůtu odlišnou.