14 C 346/2025-61 — Okresní soud Brno-Venkov

Žalobou ze dne 24. 9. 2025 se žalobce domáhá po žalovaném zaplacení částky 11 708,50 Kč se zákonným úrokem z prodlení z částky 55 334,01 Kč od 19. 4. 2025 do zaplacení ve výši 12 % a dále částky 69,67 Kč (smluvní pokuta). Žalobu odůvodnil tím, že předmětná pohledávka vznikla na základě smlouvy o revolvingovém spotřebitelském úvěru, který žalobce uzavřel s žalovaným.Soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání podle § 115a o. s. ř., neboť žalobce s tímto postupem souhlasil, přičemž žalovaný se na výzvu ze strany soudu ve stanovené lhůtě nevyjádřil. Ve výzvě byl poučen, že pokud se takto k žalobě nevyjádří, bude soud předpokládat, že souhlasí, aby věc byla rozhodnuta bez nařízení jednání. Tato výzva spolu s žalobou byla žalovanému doručena do jeho datové schránky (doručeno fikcí dne 1. 12. 2025). Soud proto vycházel z listinných důkazů předložených žalobcem.Ze smlouvy o revolvingovém spotřebitelském úvěru číslo , hodnota, soud zjistil a má za prokázané, že žalobce uzavřel s žalovaným dne 18. 12. 2024 smlouvu o revolvigovém spotřebitelském úvěru „Flexi půjčka“ distančním způsobem na adrese www.flexifin.cz. Na základě této smlouvy se žalobce zavázal poskytnout žalovanému spotřebitelský úvěr jiný než na bydlení až do výše 15 900 Kč s možností postupného čerpání. Žalovaný se zavázal poskytnuté finanční prostředky vrátit žalobci spolu s příslušenstvím dle článku VI a článku VII smlouvy v pravidelných denních splátkách dle článku V odst. 1 smlouvy ve výši určené dle čl. 5 Všeobecných obchodních podmínek žalobce, přičemž první splátka byla splatná dne 17. 11. 2025 a konec kreditového rámce měl nastat 10. 6. 2026.Žalobce před poskytnutím úvěru posuzoval úvěruschopnost žalovaného, a to na základě jeho měsíčních příjmů, výdajů, počtu členů domácnosti. Žalobce rovněž nahlížel do příslušných rejstříků a dospěl k závěru, že žalovaný je schopen úvěr řádně splácet. Úvěr byl žalovanému vyplácen na bankovní účet číslo , č. účtu, prostřednictvím bezhotovostního převodu z bankovního účtu žalobce.Ze sdělení banky žalovaného , právnická osoba, . soud zjistil a má za prokázané, že dne 18. 12. 2024 čerpal žalovaný z tohoto úvěru částku 5 000 Kč. Jako variabilní symbol je uvedeno 25201399.Žalovaný si při sjednávání smlouvy zvolil v souladu s článkem VII odst. 4 tyto volitelné služby: služba Klidné spaní za poplatek 69,54 Kč a služba Presto za poplatek ve výši 165 Kč. Ke dni podání žaloby eviduje žalobce nesplacený dluh v celkové výši 11 708,50 Kč, který představuje jistinu ve výši 4 999,97 Kč, poplatek za vyplacení tranší úvěru ve výši 99,50 Kč, smluvní úrok ve výši 6 374,49 Kč, poplatek za službu Klidné spaní 69,54 Kč a poplatek za službu Presto 165 Kč.Dle článku VI předmětné úvěrové smlouvy si účastníci sjednali pevnou denní úrokovou sazbu ve výši 1,066 %.Podle § 1796 občanského zákoníku neplatná je smlouva, při jejímž uzavírání někdo zneužije tísně, nezkušenosti, rozumové slabosti, rozrušení nebo lehkomyslnosti druhé strany a dá sobě nebo jinému slíbit či poskytnout plnění, jehož majetková hodnota jak vzájemnému plnění v hrubém nepoměru.Podle § 588 občanského zákoníku soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.Soud dospěl k závěru, že předmětná úvěrová smlouva je absolutně neplatná ve smyslu § 1796 ve spojení s § 588 občanského zákoníku, neboť úroková sazba ve smlouvě sjednaná (denní úrok ve výši 1,066 %), což je 390 % p. a. mnohonásobně převyšuje obvyklý úrok poskytovaný bankami v případě spotřebitelských úvěrů v daném čase a místě. V tomto případě se jedná o lichevní jednání ze strany žalobce, který si nechal od žalovaného slíbit plnění, které mnohonásobně převyšuje plnění, které se dostalo žalovanému. Soud proto žalobu částečně zamítl v požadovaném úroku v částce 6 374,49 Kč, ve zbytku uplatněného nároku, tedy v dlužné jistině a ve sjednaných poplatcích soud žalobě vyhověl. Požadovaný zákonný úrok z prodlení je v souladu s nařízením vlády číslo 351/2013 Sb., přičemž první den prodlení 19. 4. 2025 je počítán od vypovězení smlouvy, o čemž žalobce žalovaného informoval emailem ze dne 18. 4. 2025 a k výpovědi došlo téhož dne. Žalovaný se tak prokazatelně dostal do prodlení s úhradou úvěru dne 19. 4. 2025.Soud dále rozhodl podle § 142 odst. 2 o. s. ř., že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, neboť úspěch obou byl v podstatě obdobný.