33 C 120/2020-1010 — Okresní soud Brno-Venkov

1. Žalobou podanou dne 11. 6. 2020 se žalobkyně domáhá vydání rozhodnutí, kterým bude žalované uložena povinnost zaplatit žalobkyni částku 1 719 728 Kč se zákonným úrokem z prodlení od 7. 10. 2018 do zaplacení. V žalobě uvedla, že mezi žalobkyní jako zhotovitelem a žalovanou jako objednatelem byla dne 18. 9. 2013 uzavřena smlouva o dílo ve smyslu § 536 a násl. zákona č. 513/1991 Sb., obchodního zákoníku, ve které se žalobkyně zavázala provést pro žalovanou dílo – výrobní halu s administrativním přístavkem v lokalitě , adresa, a žalovaná se zavázala zaplatit cenu díla ve výši 68 430 642,54 Kč. K předání díla došlo dne 15. 5. 2014. V článku VII. odst. 10 smlouvy o dílo byla sjednána „bankovní záruka za záruční lhůtu“, kterou se zhotovitel zavázal nechat vystavit prostřednictvím banky bankovní záruku za záruční lhůtu na částku 5 % z ceny díla. Bankovní záruka byla vystavena dne 12. 10. 2015 bankou , právnická osoba, ., kterou banka přijala za zhotovitele ve prospěch objednatele bankovní záruku až do výše 3 182 641 Kč, kterou se zavázala bez ohledu na jakékoli námitky zhotovitele nebo třetích osob, bez ohledu na platnost a právní účinnost smlouvy a bez jakýchkoli námitek z ní plynoucích, vyplatit objednateli na jím uvedený bankovní účet jakoukoli částku v limitu maximální částky této bankovní záruky do 5 pracovních dnů po obdržení první písemné výzvy objednatele, ve které současně prohlásí, že zhotovitel porušil své povinnosti ze smlouvy. Žalovaná dopisem ze dne 10. 4. 2018 vyzvala banku k plnění z bankovní záruky za výši 1 719 728 Kč s tvrzením, že žalobkyně porušila své povinnosti ze smlouvy a banka plnění z bankovní záruky žalované vyplatila. Podanou žalobou se žalobkyně domáhá zaplacení výše uvedené částky po žalované s tím, že žalovaná neměla vůči žalobkyni nárok na plnění v této výši a je povinna takto poskytnuté plnění vrátit.2. Žalovaná naproti tomu v řízení tvrdila a prokazovala, že má vůči žalobkyni dva nároky, a to nárok na slevu z ceny díla ve výši 888 000 Kč uplatněný v důsledku vad podlahy a nárok na náhradu škody na majetku žalované představující náklady související s odstraněním vadné podlahy ve výši 831 728 Kč. Namítla, že bankovní záruka byla vystavena k zajištění závazku žalobkyně dodat předmětné dílo podle smlouvy o dílo řádně, tj. včas a bez vad a nedodělků a případné vady díla a jeho nedodělky, včetně těch, které vyjdou najevo v záruční době, odstranit. Žalobkyně byla žalovanou od roku 2015 opakovaně vyzývána k odstranění vad díla, poprvé žalovaná reklamovala dílo, respektive průmyslovou podlahu v hale , Anonymizováno, dne 16. 2. 2015. Vady byly oznámeny v emailu žalované ze dne 7. 4. 2015, žalovaná uplatnila nárok na dodání náhradního díla za dílo vadné, tj. kompletní, celoplošnou výměnu stěrky dne 4. 6. 2015 a tento nárok zopakovala v e-mailu ze dne 28. 6. 2015. Na základě uplatněných reklamací se uskutečnilo několik jednání mezi zástupci obou stran, která však nevedla ke vzájemné shodě a smírnému řešení situace. Žalovaná byla tedy nucena přistoupit k náhradnímu řešení nastalé situace, tedy k realizaci nové podlahy ve výrobní hale, nová podlaha byla zrealizována v termínu od 4. 7. 2016 do 24. 7. 2016. Žalobkyně provedla podlahu nekvalitně, jak bylo potvrzeno znaleckým posudkem znalce , jméno FO, ze dne 9. 9. 2016, žalobkyně proto vyzvala žalovanou k úhradě částky ve výši 1 719 728 Kč. Tato částka sestávala z uplatněné slevy z ceny vadně provedeného díla dle smlouvy o dílo ve výši 888 000 Kč, která odpovídá ceně zhotovitelem původně provedené strojně hlazené epoxidové podlahy a jím vyúčtované dle smlouvy o dílo ve výši 750 Kč/m2 a výměře opravené části podlahy v rozsahu 1 184 m² z celkových 1 819,1 m² a z náhrady nákladů souvisejících s odstraněním vadné podlahy a pracemi spočívajícími v zakrytí strojů, konstrukcí, výdechů VZP, čidel apod. v celkové výši 831 728 Kč.3. Ve věci bylo rozhodnuto rozsudkem ze dne 19. 5. 2021, č. j. 33 C 120/2020-341, kterým bylo žalobě zcela vyhověno. Soud po provedeném dokazování dospěl k závěru, že ve smlouvě o dílo nebyl sjednán žádný konkrétní závazek zajištěný bankovní zárukou, nebyly sjednány žádné konkrétní podmínky, za kterých je možno plnění z bankovní záruky použít a ani výkladem nelze dovodit, pro zajištění, jakých závazků byla bankovní záruka sjednána, a pro neurčitost smlouvy v tomto směru pokládal ujednání o bankovní záruce za neplatné. K posouzení existence nároku žalované na zaplacení částky 888 000 Kč z titulu nároku na slevu z ceny díla a částky 831 728 Kč z titulu nároku na náhradu škody soud byl toho názoru, že žalovaná by musela v řízení prokázat, že provedení díla neodpovídalo výsledku určenému ve smlouvě s tím, že žalobkyně nese jednak odpovědnost za vady, jež mělo dílo v době předání nebo za vady vzniklé po předání díla, jestliže byly způsobeny porušením jejích povinností (§ 560 obchodního zákoníku) a jednak záruční odpovědnost, která byla sjednána ve smlouvě (§ 429 odstavec 1 ve spojení s § 564 obchodního zákoníku). Po provedení díla žalovaná upozorňovala na vady díla a spor mezi stranami byl o to, zda poškození podlahy je vadou, za kterou nese žalobkyně jako zhotovitel odpovědnost, nebo zda byla podlaha poškozena provozem žalovaného. Pokud jde o posouzení, zda je podlaha ve výrobní hale vhodná pro daný provoz žalované, soud s odkazem na znalecký posudek , právnická osoba, ., dospěl k závěru, že poškození podlahy nemělo původ ve zhotovování podlahy ze strany žalobkyně, a že k poškození docházelo postupně, právě od nejvíce zatížených míst provozu žalovaného. Dále dospěl k závěru, že žalovaná řádně nevyzvala žalobkyni k provedení opravy podlahy, nestanovila jí lhůtu k opravě a reklamace vad díla nebyly učiněny k tomu oprávněnými osobami.4. Usnesením Krajského soudu v Brně ze dne 22. 2. 2023, č. j. 74 Co 151/2021-379 byl rozsudek soudu prvního stupně zrušen a věc byla vrácena k dalšímu řízení. Odvolací soud na rozdíl od soudu prvního stupně považoval bankovní záruku za určitou s tím, že bankovní záruka výslovně uvádí, že bankovní záruka má zajistit splnění povinností žalobkyně podle smlouvy o dílo (druhý odstavec bankovní záruky), k nimž nepochybně patří právě i odpovědnost žalobkyně za vady díla Dále odvolací soud poukázal na závěry znaleckého posudku č. , hodnota, , právnická osoba, . ze dne 14. 7. 2017, z nichž plyne zjištění, že delaminace (tedy oddělení dvou dříve pevně spojených vrstev v důsledku působících vnitřních nebo vnějších sil) vrstev, zjištěná na posuzované podlaze, nemá příčinu v provádění a zhotovování podlahy, přičemž toto lze vyloučit, protože k delaminaci došlo v místech extrémního namáhání podlahy a to postupně, a naopak v místech obvyklého namáhání podlahy delaminace vrstev zjištěna nebyla. Podle znaleckého posudku riziko delaminace bylo do podlahy vneseno již navrhovanou skladbou a použitím nášlapné vrstvy z epoxidové stěrky na betonovém podkladu a podlahu by bylo možno lokálně opravit použitím jiného typu nášlapné stěrky. Pokud jde o nosnou vrstvu betonové desky, tato splňovala požadavky na pevnost v tahu povrchových vrstev betonu pod epoxidovou podlahovou stěrkou v celé ploše. Ze závěrů znaleckého posudku dále vyplývá, že delaminace vrstev má původ ve způsobu používání podlahy a s ohledem na vzniklé poruchy podlahy v místech těžkého provozu je podstatný i závěr, že zvolený typ podlahy s povrchovou epoxidovou stěrkou není vhodný do těžkého typu provozu žalovaného.5. Odvolací soud uzavřel, že vzhledem k výše uvedenému závěru je nutno zodpovědět zásadní otázku, zda žalobkyně mohla na základě informací uvedených ve stavebním povolením č. j. , č. účtu, ze dne 28. 8. 2013 dle popisu „Druh a účel povolované stavby – , Anonymizováno, “ a Technické zprávy – , Anonymizováno, - Stavební a architektonická část, rozpoznat nevhodnost projektové dokumentace ve vztahu ke skladbě podlahy včetně povrchové stěrky, na toto upozornit žalovanou, a to při vynaložení odborné péče, kterou lze na ní požadovat. Touto otázkou se však soud prvního stupně (vzhledem k jeho závěru o neurčitosti a neplatnosti bankovní záruky) vůbec nezabýval. K této otázce bude nutné vypracovat znalecký posudek, neboť soud nemůže pro chybějící odborné znalosti nahradit odborné závěry znalce vlastními závěry. V dalším řízení proto soud prvního stupně zadá vypracování znaleckého posudku, který vyjasní, zda žalobkyně mohla při vynaložení odborné péče na základě informací uvedených ve stavebním povolením č. j. , č. účtu, ze dne 28. 8. 2013 dle popisu „Druh a účel povolované stavby – , Anonymizováno, “ a Technické zprávy – , Anonymizováno, - Stavební a architektonická část, rozpoznat nevhodnost projektové dokumentace ve vztahu ke skladbě podlahy včetně povrchové stěrky.Znalecké posudky6. K posouzení otázky, zda mohla žalobkyně rozpoznat nevhodnost projektové dokumentace ve vztahu ke skladbě podlahy včetně povrchové stěrky a na toto upozornit žalovanou, a to při vynaložení odborné péče, bylo usnesením ze dne 21. 8. 2023, č. j. 33 C 120/2020–404 zadáno vyhotovení znaleckého posudku, a