33 C 322/2025-54 — Okresní soud Brno-Venkov

1. Žalobou podanou dne 26. 8. 2025 se žalobkyně domáhala po žalované zaplacení částky 26 209,34 Kč s příslušenstvím z titulu smlouvy o úvěru č. , hodnota, ze dne 26. 7. 2022, uzavřené mezi žalovanou a společností , právnická osoba, . (dále jen „právní předchůdce žalobkyně“). Právní předchůdce žalobkyně poskytl žalované úvěr ve výši 12 000 Kč a žalovaná se zavázala právnímu předchůdci žalobkyně peněžní prostředky vrátit, a navíc zaplatit úroky a poplatky. Celkovou částku 22 302 Kč se žalovaná zavázala uhradit ve 14 měsíčních splátkách po 1 593 Kč do 26. 9. 2023. Žalovaná však neuhradila sjednané splátky řádně a včas.2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila.3. Žalobkyně na výzvu soudu svým podáním ze dne 19. 12. 2025 doplnila svá skutková tvrzení ve vztahu k ověření úvěruschopnosti žalované právním předchůdcem žalobkyně, přičemž majetková situace žalované byla právním předchůdcem žalobkyně ověřena na základě výpisu z bankovního účtu.4. Podle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“), k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí. V projednávané věci žalobkyně souhlas s rozhodnutím věci bez nařízení jednání vyjádřila v přípisu ze dne 9. 1. 2026 a žalovaná se na výzvu soudu nevyjádřila, přičemž ve výzvě byla poučena, že pokud se nevyjádří, bude soud ve smyslu § 101 odst. 4 o.s.ř. předpokládat, že s takovým postupem souhlasí. Soud proto rozhodoval na základě listinných důkazů založených ve spise.5. Ze smlouvy o úvěru č. , hodnota, ze dne 26. 7. 2022 soud zjistil, že právní předchůdce žalobkyně se zavázal žalované poskytnout úvěr ve výši 12 000 Kč. Žalovaná se zavázala vrátit právnímu předchůdci žalobkyně úvěr a zaplatit náklady spotřebitelského úvěru ve výši 10 302 Kč, které představoval ve výši 609 Kč pevný smluvní úrok, ve výši 5 880 Kč poplatek za poskytnutí úvěru, ve výši 1 653 Kč náklady na vyhodnocení úvěru a ve výši 2 160 Kč poplatek za inkaso plateb v hotovosti v místě bydliště žalované, to vše ve 14 měsíčních splátkách po 1 593 Kč, počínaje od splatnosti první splátky, která je splatná do měsíce od podpisu smlouvy. Úvěr byl dle smlouvy poskytnut jako neúčelový hotovostní, přičemž žalovaná podpisem smlouvy potvrdila, že peněžní prostředky jí byly předány v hotovosti v místě svého bydliště.6. Z žádosti o úvěr ze dne 26. 7. 2022 soud zjistil, že žalovaná žádala o poskytnutí úvěru ve výši 20 000 Kč. Žalovaná v žádosti uvedla, že její měsíční příjem činí částku 12 690 Kč a měsíční výdaje činí částku 7 320 Kč, z toho 1 000 Kč za bydlení a energie, 6 320 Kč za dopravu, jídlo a osobní náklady. Žalovaná tak prohlásila použitelný měsíční příjem ve výši 5 370 Kč. Žalovaná dále uvedl, že je na mateřské dovolené, svobodná, bydlí u rodičů a má jednu vyživovací povinnost.7. Z potvrzení o příchozích platbách soud zjistil, že žalované byla dne 7. 7. 2022 připsána na účet částka 12 690 Kč, peněžitá pomoc v mateřství.8. Z přehledu plateb soud zjistil, že žalovaná na poskytnutý úvěr uhradila celkem částku 2 090,66 Kč.9. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 12. 3. 2025 a přílohy č. 1 k této smlouvě zjistil, že pohledávka za žalovanou, která je předmětem tohoto řízení, byla postoupena na žalobkyni.10. Z potvrzení o zaplacení kupní ceny soud zjistil, že úplata za postoupení byla provedena dne 25. 3. 2025, přičemž tímto dnem bylo převedeno vlastnické právo k postoupeným pohledávkám.11. Z oznámení o postoupení pohledávky ze dne 2. 4. 2025 soud zjistil, že právní předchůdce žalobkyně žalovanou vyrozuměl o postoupení pohledávky.12. Z výzvy k plnění ze dne 17. 7. 2025 soud zjistil, že žalobkyně vyzvala žalovanou k úhradě dlužné částky ve výši 32 338,37 Kč ve lhůtě do 1. 8. 2025. Odeslání výzvy bylo doloženo podacím lístkem ze dne 17. 7. 2025.13. Podle § 2395 o.z. smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.14. Podle § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném ke dni uzavření úvěrové smlouvy (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“), spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.15. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Dle odst. 2 poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.16. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.17. Na základě zjištěného skutkového stavu soud učinil právní závěr, že mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovanou byla dne 26. 7. 2022 uzavřena úvěrová smlouva dle § 2395 o.z. v režimu zákona o spotřebitelském úvěru, jelikož právní předchůdce žalobkyně vystupoval v rámci uzavření smlouvy v postavení podnikatele a žalovaná v postavení spotřebitele. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru je poskytovatel úvěru (úvěrující) mimo jiné povinen prověřovat úvěruschopnost spotřebitele (úvěrovaného), jinak je smlouva neplatná (§ 87 odst. 1). Úvěr lze pak poskytnout pouze za předpokladu, že o schopnosti úvěrovaného splácet poskytnutý úvěr, nemá úvěrující důvodné pochybnosti. Soud se proto nejprve zabýval tím, zda byla smlouva o spotřebitelském úvěru platně uzavřena, tedy zda právní předchůdce žalobkyně před jejím uzavřením s náležitou péčí posoudil schopnost žalované splácet úvěr.18. Po zhodnocení a podřazení zjištěného skutkového stavu pod citovaná zákonná ustanovení dospěl soud k závěru, že právní předchůdce žalobkyně nedostál své povinnosti podle § 86 zákona o spotřebitelském úvěru. Smlouvu se žalovanou jako spotřebitelem uzavřel, aniž by bylo možné konstatovat, že zde nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti žalované splácet poskytnutý úvěr. Žalobkyně v řízení tvrdila a dokládala, že při posouzení úvěruschopnosti žalované postupoval právní předchůdce žalobkyně s odbornou péčí, když vyšel z údajů a dokladů od žalované. Takto získané informace měl právní předchůdce žalobkyně hodnotit tak, že žalovaná má dostatek volných prostředků ke splácení poskytnutého úvěru, soud se s tímto hodnocením neztotožňuje. Z žádosti o úvěr vyplývá, že právní předchůdce žalobkyně zjišťoval příjmy a výdaje žalované pouze okrajově. Žalobkyně svá tvrzení o ověřování příjmové stránky žalované doložila potvrzení banky, u které je veden bankovní účet žalované, o přijetí dávky peněžité pomoci v mateřství. Předmětné potvrzení však netvoří úplný pohled na majetkovou situaci žalované. Ohledně výdajové stránky žalované nebylo nic doloženo. Soud si zde dovoluje podoktnout, že výše výdajů žalované v žádosti o úvěr se jeví jako zcela nereálná, kdy měsíční výdaje ve výši 7 320 Kč pro matku a dítě přibližně ve věku batolete jsou naprosto nereálné. Pro úplnost nelze opomenout ani, že žalovaná žádala o poskytnutí úvěru ve výši 20 000 Kč, přičemž právní předchůdce přistoupil na poskytnutí úvěru pouze ve výši 12 000 Kč. Již samotné ponížení navrhované částky úvěru je důkazem o tom, že právní předchůdce si musel být vědom toho, že majetková situace žalované nasvědčuje tomu, že žalovaná není schopna poskytnutý úvěr splácet. Žalobkyně žádné další podklady k tvrzením o prověření úvěruschopnosti žalované nedoložila. Žalobkyně tak nedoložila, že by právní předchůdce žalobkyně příjmy a výdaje žalované důkladně ověřoval. Při hodnocení schopnosti žalované splácet poskytnutý úvěr je podstatný p