33 C 382/2025-22 — Okresní soud Brno-Venkov

1. Žalobou podanou dne 15. 12. 2025 se žalobce domáhal vydání rozhodnutí, kterým by soud žalované uložil zaplatit žalobci částku 1 200 EUR s příslušenstvím, a to z titulu ceny za přepravu zboží dle smlouvy o přepravě. V žalobě uvedl, že žalobce s žalovanou uzavřel na základě objednávky žalované č. , Anonymizováno, smlouvu, v níž se žalobce zavázal pro žalovanou provést přepravu zboží z místa nakládky , Anonymizováno, , , Anonymizováno, do místa vykládky , Anonymizováno, , Anonymizováno, , , Anonymizováno, . Žalovaná se zavázala za přepravu žalobci zaplatit částku 1 200 EUR. Žalobce pro žalovanou přepravu vykonal řádně a včas, jak doloženo mezinárodním nákladním listem ze dne 13. 6. 2025. Žalovaná proti plnění žalobce nevznesla žádnou připomínku. Žalobce následně žalované vyúčtoval sjednané přepravné fakturou č. , Anonymizováno, ze dne 30. 6. 2025, ve výši 1 200 EUR se splatností dne 13. 9. 2025. Žalovaná na přepravné k dnešnímu dni však ničeho neuhradila, a to ani přes zaslanou předžalobní upomínku.2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila.3. Žalobce podnikatelem se sídlem v , Anonymizováno, , přičemž zároveň byla přeprava prováděna z místa nakládky v , Anonymizováno, do místa určení na , Anonymizováno, , soud proto musel předně zkoumat, zda je ve věci dána jeho pravomoc. Soud v této věci dospěl k závěru, že věc je nutné posoudit dle Úmluvy o přepravní smlouvě v mezinárodní silniční dopravě (dále jen „CMR“), neboť tato úmluva se dle čl. 1 odst. 1 CMR vztahuje na každou smlouvu o přepravě zásilek za úplatu silničním vozidlem, kdy se místo dodání a odeslání nachází ve dvou různých státech, přičemž alespoň jedno z těchto míst (v tomto případě obě místa) se nachází na území státu, který je smluvní stranou CMR. Soud zde pro úplnost doplňuje, že CMR je přímou úpravou, proto má v rozsahu své působnosti přednost před kolizní úpravou obsaženou v unijním, případně národním právu.4. Soud dospěl k závěru, že v souladu s čl. 31 odst. 1 písm. a) CMR, kdy si strany dohodou pravomoc soudů v případě sporu ze smlouvy o přepravě neupravili, je dána pravomoc soudů toho státu, na jehož území má žalovaný své hlavní sídlo, tj. v tomto případě Česká republika, jelikož si strany smlouvy pravomoc soudů dohodou neupravily.5. Předmětem řízení je spor o zaplacení přepravného. Jelikož okamžik vzniku práva na přepravné není CMR upraven, není v dané věci přímá úprava, která by měla přednost před kolizní úpravou, bylo nutné v dané otázce aplikovat kolizní úpravu za účelem zjištění rozhodného práva ve věci vzniku práva na přepravné. Soud dospěl k závěru, že pro otázky neupravené CMR je aplikovatelné nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 593/2008 o právu rozhodném pro smluvní závazkové vztahy (dále jen „nařízení Řím I.“). Dle čl. 3 odst. 1 nařízení Řím I. se smlouva řídí právem, které si strany zvolí, přičemž volba práva ohledně smlouvy o přepravě zboží není nijak čl. 5 omezena. V přepravních podmínkách žalované, které jsou nedílnou součástí uzavřené smlouvy o přepravě zboží bylo jako rozhodné právo zvoleno právo české, které se uplatní v otázkách neupravených v CMR.6. Podle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“), k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí. V projednávané věci se žalobce a žalovaná na výzvu soudu nevyjádřili, přičemž ve výzvě byli poučeni, že pokud se nevyjádří, bude soud ve smyslu § 101 odst. 4 o.s.ř. předpokládat, že s takovým postupem souhlasí. Soud proto rozhodoval na základě listinných důkazů založených ve spise.7. Z objednávky přepravy č. , Anonymizováno, soud zjistil, že žalovaná u žalobce objednala přepravu zboží z , jméno FO, do , právnická osoba, , přičemž datum nakládky byl určen na 12.-13. 6. 2025 a datum vykládky na 16. 6. 2025, cena za přepravu byla stanovena v částce 1 200 EUR.8. Nákladním listem soud zjistil, že nakládka byla žalobcem provedena dne 13. 6. 2025 a vykládka byla provedena žalobcem na adrese určení dne 17. 6. 2025.9. Z faktury č. 1360/2025 soud zjistil, že žalobce žalované za provedení přepravy vyúčtoval částku 1 200 EUR, částka byla splatná dne 13. 9. 2025.10. Z předžalobní upomínky ze dne 21. 11. 2025 soud zjistil, že žalobce žalovanou před podáním žaloby vyzval k zaplacení částky 1 200 EUR, odeslání předžalobní výzvy bylo žalobcem doloženo doručenkou datové zprávy.11. Žalobce dále soudu předložil výpis z živnostenského rejstříku Polské republiky, ze kterého soud nezjistil nic pro věc podstatného.12. Podle čl. 4 věta první CMR dokladem o uzavření přepravní smlouvy je nákladní list.13. Podle § 2555 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o.z.“) smlouvou o přepravě věci se dopravce zavazuje odesílateli, že přepraví věc jako zásilku z místa odeslání do místa určení, a odesílatel se zavazuje zaplatit dopravci přepravné.14. Podle § 2564 o. z. přepravné je splatné bez zbytečného odkladu po provedení přepravy do místa určení.15. Na základě zjištěného skutkového stavu soud učinil právní závěr, že mezi účastníky řízení byla uzavřena smlouva o přepravě zboží dle čl. 1 odst. 1,2 ve spojení s čl. 4 CMR, jak doloženo nákladním listem, na základě které se žalobce zavázal pro žalovanou přepravit sjednané zboží z místa nakládky na místo vyložení, jak specifikováno v bodě 7 odůvodnění tohoto rozsudku, přičemž zboží bylo do místa vyložení přepraveno ke dni 17. 6. 2025, žalobci tak vzniklo dle § 2555 odst. 1 o. z. právo na přepravné. Žalovaná se za vykonanou přepravu zavázala žalobci zaplatit přepravné ve sjednané výši 1 200 EUR. Žalobce částku přepravného ve výši 1 200 EUR vyúčtoval fakturou č. , Anonymizováno, se splatností dne 13. 9. 2025. Žalovaná následně sjednanou částku přepravného žalobci dosud neuhradila, soud tak shledal žalobu důvodnou v celém rozsahu, proto bylo žalobě zcela vyhověno.16. Vzhledem k tomu, že se žalovaná dostala s placením dluhu do prodlení, soud přiznal žalobci úrok z prodlení ve výši 11,5 % p.a. z částky 1 200 EUR od 14. 9. 2025 do zaplacení. Nárok žalobce vyplývá z § 1970 občanského zákoníku, výše úroku vyplývá z nařízení vlády č. 351/2013 Sb.17. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 1 ve spojení s § 142a odst. 1 o. s. ř. a procesně zcela úspěšnému žalobci přiznal plnou náhradu nákladů řízení. Žalobci náleží náhrada zaplaceného soudního poplatku ve výši 1 162 Kč, náhrada nákladů právního zastoupení za 3 úkony právní služby ve výši 3x 2 300 Kč, tj. 6 900 Kč podle § 7 bod 5 advokátního tarifu (převzetí a příprava věci, předžalobní upomínka, sepis žaloby), 3x režijní paušál po 450 Kč, tj. 1 350 Kč podle § 13 odst. 4 advokátního tarifu a 21% DPH z odměny a náhrad podle § 137 odst. 3 o. s. ř. ve výši 1 732,50 Kč. Celkem tak náklady řízení žalobce dosáhly částky 11 144,50 Kč a tuto částku je žalovaná povinna žalobci zaplatit k rukám jeho advokáta.18. Lhůta ke splnění uložené povinnosti byla stanovena v trvání tří dnů v souladu s § 160 o. s. ř.