33 C 70/2026-39 — Okresní soud Brno-Venkov

1. Žalobou podanou dne 11. 11. 2025 se žalobkyně domáhala vydání rozhodnutí, kterým by soud uložil žalovanému zaplatit žalobkyni částku 80 267 Kč s příslušenstvím. V žalobě uvedla, že žalobkyně je distributorem energií, pro odběrné místo , Anonymizováno, na adrese , adresa, byl dnem 31. 10. 2023 ukončen smluvní vztah, jehož předmětem byla dodávka elektřiny, poslední dodavatel elektřiny žalovanému byla společnost , právnická osoba, . Elektroměr se nacházel uvnitř nemovitosti, kdy žalovaný neumožnil jeho demontáž, k odběru elektřiny již však nemělo docházet. Žalobkyně se následně opakovaně snažila o demontáž elektroměru, přičemž tyto pokusy nebyly úspěšné, žalobkyně následně ke dni 19. 8. 2024 přistoupila k přerušení připojení odběrného místa na přípojném bodě. Při kontrole odběrného místa dne 12. 3. 2025 byl zjištěn neoprávněný odběr elektřiny, kontrole byl přítomen žalovaný. Žalobkyně následně vyúčtovala žalovanému náhradu škody za neoprávněný odběr, žalovaný tuto reklamoval, avšak bez bližšího odůvodnění, proto byla reklamace jako nedůvodná zamítnuta. Neoprávněný odběr trval v období od 1. 11. 2023 do 19. 8. 2024, kdy byl odběr přerušen. Žalobkyně náhradu škody vyúčtovala fakturou č. , hodnota, v částce 80 267 Kč, se splatností dne 7. 5. 2025. Žalovaný dlužnou částku neuhradil ani přes zaslanou předžalobní upomínku.2. Žalovaný se k žalobě vyjádřil telefonicky dne 24. 4. 2026, kdy uvedl, že v současné době se nachází v zahraničí a pohledávku žalované uznává.3. Ve věci bylo nařízeno jednání na 27. 4. 2026, přičemž žalovaný se z nařízeného jednání omluvil, bylo tak jednáno dle § 101 odst. 3 o.s.ř. v nepřítomnosti žalovaného.4. Soud dále vycházel z podání účastníků a listinných důkazů, které byly účastníky předloženy.5. Z faktury společnosti , právnická osoba, ., č. , hodnota, soud zjistil, že ke dni 31. 10. 2023, tj. ke dni ukončení smluvního vztahu mezi žalovaným a společností , Anonymizováno, byl stav elektroměru na odběrném místě VT 8 518 kWh a NT 16 783 kWh6. Ze zápisu o provedené kontrole odběrného místa soud zjistil, že žalobkyně provedla dne 19. 8. 2024 v místě odběru na adrese , adresa, kontrolu odběrného místa, kontrolou byl zjištěn neoprávněný odběr elektřiny, jelikož odběrné místo bylo nepřístupné, bylo žalobkyní provedeno odpojení odběrného místa na přípojném bodě.7. Ze zápisu o provedené kontrole odběrného místa soud zjistil, že žalobkyně následně provedla dne 12. 3. 2025 v místě odběru na adrese , adresa, kontrolu odběrného místa, při kontrole byl přítomen žalovaný, byl zjištěn stav elektroměru se stavem VT 10611 kWh a NT 20516 kWh, následně byl elektroměr demontován.8. Z listiny označené stanovení výše náhrady škody za neoprávněný odběr soud zjistil, že žalovaný za období neoprávněného odběru od 1. 11. 2023 do 19. 8. 2024 spotřeboval elektřinu ve výši 5 826 kWh, náhrada za spotřebovanou elektřinu byla stanovena ve výši 52 980,40 Kč, dále žalobkyni vyčíslila v náhradě hodinovou sazbu pracovníka energetické kontroly ve výši 2 840 Kč, administrativní paušál ve výši 600 Kč, dále úkony monitoring ve výši 2 498 Kč, NN přímé měření ve výši 4 997 Kč a NO měřený, MZ – bez platného smluvního vztahu v částce 2 421 Kč, celkem byla náhrada za neoprávněný odběr stanovena v částce 66 336,40 Kč bez DPH.9. Z faktury č. , hodnota, soud zjistil, že žalobkyně vyúčtovala žalovanému za neoprávněný odběr náhradu za neoprávněný odběr v částce 80 267 Kč s DPH, splatnost částky byla stanovena ke dni 7. 5. 2025.10. Z upomínek ze dne 22. 5. 2025 a ze dne 9. 6. 2025 soud zjistil, že žalobkyně opakovaně upomínala žalovaného k zaplacení dlužné částky.11. Z reklamace faktury žalovaným soud zjistil, že žalovaný reklamoval požadovanou částku, kdy uvedl, že tato neodpovídá realitě.12. Z vyjádření k reklamaci soud zjistil, že žalobkyně se reklamací žalovaného zabývala, přičemž tuto shledala jako nedůvodnou, kdy podrobně rozebrala, jakým způsobem byla výše náhrady za neoprávněný odběr stanovena.13. Podle § 51 odst. 1 zákona č. 458/2000 Sb., o podmínkách podnikání a o výkonu státní správy v energetických odvětvích a o změně některých zákonů, ve znění účinném ke dni uzavření smlouvy o sdružených službách dodávky elektřiny (dále jen „energetický zákon“), neoprávněným odběrem elektřiny z elektrizační soustavy je odběr elektřiny a) odběr bez právního důvodu nebo pokud právní důvod odpadl, g) bez smlouvy o zúčtování odchylek nebo smlouvy, jejímž předmětem je přenesení odpovědnosti za odchylku na subjekt zúčtování trvající déle než 10 pracovních dní.14. Podle § 51 odst. 2 energetického zákona neoprávněný odběr elektřiny z elektrizační soustavy se zakazuje.15. Podle § 51 odst. 3 energetického zákona při neoprávněném odběru elektřiny je osoba, která neoprávněně odebírala nebo odebírá elektřinu, povinna nahradit v penězích vzniklou škodu. Nelze-li zjistit vzniklou škodu na základě prokazatelně zjištěných údajů, je povinna uhradit škodu určenou výpočtem podle hodnoty hlavního jističe před elektroměrem nebo předřazeného jistícího prvku a obvyklé doby jejich využití, nedohodnou-li se obě strany jinak. Škodou jsou i prokazatelné nezbytně nutné náklady vynaložené na zjišťování neoprávněného odběru elektřiny.16. Podle § 16 odst. 1 vyhlášky č. 359/2020 Sb., o měření elektřiny při neoprávněném odběru elektřiny určí množství skutečně neoprávněně odebrané elektřiny provozovatel distribuční soustavy na základě naměřených nebo jinak zjištěných prokazatelných údajů o neoprávněném odběru elektřiny, a to nejvýše za 36 měsíců předcházejících zjištění neoprávněného odběru. Pokud nejsou tyto údaje dostupné nebo zjevně neodpovídají skutečnosti, použije provozovatel distribuční soustavy podle okolností jiné údaje, zejména údaje o spotřebě elektřiny téhož odběratele v odběrném místě z doby před neoprávněným odběrem elektřiny.17. Na základě zjištěného skutkového stavu soud učinil právní závěr, že žalovaný neoprávněně odebíral elektřinu z elektrizační soustavy dle § 51 odst. 1 písm. a), g) energetického zákona v období od 1. 11. 2023 do 19. 8. 2024, žalovaný je tak dle § 51 odst. 3 energetického zákona povinen zaplatit žalobkyni jako distributorovi elektřiny náhradu za neoprávněný odběr, a to včetně nezbytně nutných nákladů. Žalobkyně náhradu za neoprávněný odběr vyčíslila v souladu s § 16 vyhlášky č. 359/2020 Sb, a to včetně vynaložených nákladů ve spojení s neoprávněným odběrem.18. S ohledem na výše uvedené soud shledal žalobu důvodnou v celém rozsahu, proto žalobě zcela vyhověl.19. Vzhledem k tomu, že se žalovaný dostal s placením dluhu do prodlení, soud přiznal žalobkyni i úrok z prodlení ode dne následujícího po splatnosti faktury vystavené žalobkyní. Nárok žalobkyně vyplývá z § 1970 občanského zákoníku, výše úroku vyplývá z nařízení vlády č. 351/2013 Sb.20. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 1 ve spojení s § 142a odst. 1 o. s. ř. a procesně zcela úspěšné žalobkyni přiznal plnou náhradu nákladů řízení. Žalobkyni náleží náhrada zaplaceného soudního poplatku ve výši 3 211 Kč a paušální náhrada nezastoupeného účastníka dle vyhlášky č. 254/2015 Sb. (dále jen „vyhláška“) ve výši 3x 450 Kč, a to za 3 úkony (předžalobní výzva, sepis žaloby, účast na jednání dne 27. 4. 2026), výše paušální náhrady byla stanovena s odkazem na usnesení Nejvyššího soudu ze dne 18. 11. 2025, sp. zn. 28 Cdo 2638/2025, dle kterého je § 2 odst. 3 vyhlášky v rozporu s čl. 37 odst. 3 Listiny základních práv a svobod, kdy účelem přijetí vyhlášky bylo odstranění bezdůvodného rozlišování mezi účastníky zastoupenými a nezastoupenými, co do náhrady hotových výdajů. V období od přijetí vyhlášky do 31. 12. 2024 byla v případech zastoupeného (dle § 13 odst. 4 advokátního tarifu) i nezastoupeného účastníka (dle § 2 odst. 3 vyhlášky) stanovena výše paušální náhrady hotových výdajů částkou 300 Kč. Od 1. 1. 2025 však opět vznikla nerovnost mezi zastoupenými a nezastoupenými účastníky, kdy po novelizaci advokátního tarifu byla v případě zastoupených účastníků advokátem paušální náhrada hotových výdajů navýšena na částku 450 Kč. K novelizaci vyhlášky však v tomto směru nedošlo. Aplikace § 2 odst. 3 vyhlášky č. 254/2015 Sb. by tak znovu zavedla nedůvodné rozlišování mezi zastoupenými a nezastoupenými účastníky, což je v rozporu s principem rovnosti účastníků řízení před soudem. V takovém případě soud podzákonnou právní normu neaplikuje. Tímto vznikla právní mezera, kterou je nutné vyplnit analogií legis, přičemž je tak na místě analogicky aplikovat § 13 odst. 4 advokátního tarifu a přiznat i nezastoupenému účastníkovi paušální náhradu hotových výdajů ve výši 450 Kč. Celkem tak náklady řízení žalobkyně dosáhly částky 4 561 Kč a tuto částku je žalovaný povinen zaplatit žalobkyni21. Lhůta ke splnění uložené povinnosti byla stanovena v trvání tří dnů v souladu s § 160 o. s. ř.