34 C 354/2025-125 — Okresní soud Brno-Venkov

Žalobce se domáhal vydání rozhodnutí, kterým by soud žalované uložil povinnost žalobci zaplatit částku 45.012,20 Kč s úrokem ve výši 12,75 % ročně z částky 33.583,59 Kč za dobu od 4. 10. 2025 do zaplacení a úrokem z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 33.583,59 Kč za dobu od 4. 10. 2025 do zaplacení. Žalobce tvrdil, že právní předchůdce žalobce, společnost , Anonymizováno, , právnická osoba, , akciová společnost, uzavřela dne 19. 10. 2021 s žalovanou smlouvu o úvěru, na základě které poskytl žalované úvěr s úvěrovým rámcem ve výši 50.000,- Kč. Žalovaná se zavázala poskytnutou částku uhradit spolu s úrokem ve výši 22,68 % ročně. Úvěr byl pro neplnění sjednaných splátek žalovanou zesplatněn ke dni 31. 10. 2024. Pohledávka byla na žalobce postoupena na základě smlouvy o postoupení pohledávek, jejímž předmětem bylo postoupení portfolia pohledávek právního předchůdce žalobce s účinností ke dni 1. 11. 2023. , Anonymizováno, ze dne 1. 11. 2023 prokazuje dle tvrzení žalobce postoupení pohledávky, když výpisy z notářského zápisu obsahují seznam částí postupovaného portfolia pohledávek z úvěrových smluv, rámcových smluv a pojistných smluv.Podáním ze dne 19. 12. 2025 žalobce na výzvu soudu doplnil, že smlouva byla mezi žalovanou a právním předchůdcem žalobce podepsána elektronicky. Žalovaná čerpala na úvěru dne 18. 10. 2021 částku 3.790,- Kč za účelem nákupu zboží, další finanční prostředky byly čerpány převodem na bankovní účet. Celkem čerpala žalovaná úvěr v částce 79.190,58 Kč, za období od 31. 12. 2023 do 3. 10. 2025 žalovaná uhradila 28.900 Kč, za období od 18. 11. 2021 do 7. 11. 2023 žalovaná uhradila 61.285,- Kč. Při posouzení úvěruschopnosti žalované vycházel právní předchůdce žalobce z údajů poskytnutých žalovanou.Po provedeném dokazování dospěl soud k následujícím skutkovým zjištěním podstatným pro rozhodnutí o návrhu žalobce.Dle smlouvy ze dne 19. 10. 2021 ve spojení s dopisem ze dne 20. 10. 2021 měl být předmětem revolvingový úvěr ve výši úvěrového rámce 50.000,- Kč, prvním čerpáním 3.790,- Kč a úrokem ve výši 22,68 % ročně.Dle protokolu o prověření úvěruschopnosti žalované před uzavřením smlouvy uvedla žalovaná měsíční příjem 18.000,- Kč a výdaje 0,- Kč měsíčně. Právní předchůdce žalobce proto vycházel ze statistických údajů a aktuálních údajů životních nákladů a normativních nákladů na bydlení v částce 2.744,- Kč. Žalovaná uvedla splátky ve výši 560,- Kč měsíčně, právní předchůdce žalobce zjistil splátky úvěrů žalované ve výši 1.120,- Kč měsíčně.Z tabulky (č.l. 52-53) označené jako „podklady pre súdne konanie“ soud neučinil žádná pro věc relevantní skutková zjištění, stejně tak jako z tabulek „zoznam splátok úvěrov“ (č.l. 57-58 spisu), tabulek „přehled úroků“ (č.l. 59 spisu), tabulek „stav úvěru v minulosti“ (č.l. 64-65 spisu) a tabulky transakcí (č.l. 66-67 spisu). Z těchto tabulek není patrné, na základě čeho konkrétně jsou v nich jednotlivé částky a hodnoty uvedeny, kdo tyto tabulky vytvořil a na základě jakých zdrojových podkladů.Dle listiny označené jako „, Anonymizováno, “ (č.l. 69 spisu) by měla činit pohledávka žalobce za žalovanou celkem 45.012,20 Kč, není však zřejmé, jak byla tato výše stanovena.Výpisy z účtu (č.l. 69-108 spisu) neprokazují čerpání úvěru žalovanou, navíc v tomto směru chybí konkrétní skutková tvrzení žalobce ohledně čerpání konkrétních částek úvěru žalovanou. Tato chybějící skutková tvrzení nemůže ve sporném řízení soud sám zjišťovat či dovozovat vlastní úvahou z předložených listin.Dopisy ze dne 24. 9. 2024, ze dne 2. 11. 2024 a ze dne 25.6.2025 měla být žalovaná vyzvána k úhradě dluhu, žalobce však nepředložil ani neoznačil důkaz k prokázání doručení výzev žalované.Dopisem ze dne 2. 11. 2023 mělo být žalované oznámeno postoupení pohledávky na žalobce, žalobce však nepředložil ani neoznačil důkaz k prokázání doručení dopisu žalované.K prokázání tvrzení o postoupení pohledávky na žalobce předložil žalobce čestné prohlášení a notářský zápis, ze kterých však postoupení konkrétní pohledávky na žalobce nevyplývá. Čestné prohlášení sice uvádí, že žalobce by se namísto právního předchůdce měl stát smluvní stranou úvěrových, rámcových a pojistných smluv vymezených v postupní smlouvě, tato postupní smlouva však předložena žalobcem nabyla. Postoupení pohledávky za žalovanou na žalobce neprokazuje ani žalobcem předložený notářský zápis, který sice obsahuje desítky stran textu, avšak tento je z větší části začerněn a pohledávka za žalovanou či její postoupení zjistitelné není.Za situace, kdy se k jednání soudu dne 21. 1. 2026 nedostavil žalobce a navrhl jednat v jeho nepřítomnosti, soud nemohl ve smyslu ustanovení § 118a odst. 1, odst. 3 občanského soudního řádu poučit a vyzvat žalobce při jednání k označení důkazů k prokázání skutkových tvrzení ohledně smlouvy o postoupení pohledávky. V případě, že se žalobce k jednání nedostavil a ani nepožádal o odročení jednání, není soud za takové situace oprávněn sdělovat poučení žalobci jinou cestou ani povinen z tohoto důvodu odročovat jednání. Jelikož v řízení nebyla provedenými důkazy tvrzení žalobce o postoupení pohledávky prokázána, nese žalobce negativní důsledek neunesení břemene důkazního, tedy závěr, že aktivní legitimace žalobce nebyla prokázána.Dále absentují konkrétní skutková tvrzení žalobce ohledně jednotlivých částek, které měla žalovaná na úvěru čerpat. Žalobce uvádí pouze souhrnné částky za dvě období. Tvrdil-li žalobce, že úvěr byl zesplatněn z důvodu prodlení žalované s úhradou splátek, neoznačil žalobce důkaz k prokázání tvrzení o doručení zesplatnění žalované ani neuvedl, kdy k doručení mělo dojít.I v případě, že by postoupení pohledávky, čerpání úvěru a jeho zesplatnění bylo žalobcem v řízení prokázáno, nároku žalobce by nemohlo být vyhověno z následujících důvodů.Dle ustanovení § 2395 občanského zákoníku smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.Dle ustanovení § 3 odst. 1 písm. c) zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“), se posouzením úvěruschopnosti spotřebitele rozumí posouzení jeho schopnosti splácet spotřebitelský úvěr.Dle ustanovení § 84 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru spotřebitel poskytne poskytovateli nebo zprostředkovateli na základě požadavků poskytovatele nebo zprostředkovatele podle odstavce 1 úplné a pravdivé informace. Pokud je to k posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nezbytné, poskytnuté informace je spotřebitel povinen poskytovateli nebo zprostředkovateli na jeho žádost vysvětlit, popřípadě doplnit. Tyto informace je za účelem posouzení úvěruschopnosti spotřebitele poskytovatel a zprostředkovatel povinen ověřit způsobem přiměřeným dané situaci, je-li to nutné též použitím nezávisle ověřitelných údajů.Dle ustanovení § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající vevýznamném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.Dle ustanovení § 86 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů.Dle ustanovení § 87 poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná.Jakkoliv však zákon o ochraně spotřebitele ukládá spotřebiteli povinnost poskytnout věřiteli na jeho žádost úplné, přesné a pravdivé údaje nezbytné pro posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, tato povinnost ani nepřesouvá důkazní břemeno za správnost poskytnutých údajů na spotřebitele, ani nezbavuje věřitele povinnosti jednat s odbornou péčí (totožně srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. září 2007, sp. zn. 32 Odo 1726/2006). Věřitel se tak nemůže s informacemi získanými od spotřebitele bez dalšího spokojit a brát je jako fakt, ale je povinen tyto informace s odbornou péčí vyhodnotit a důkladně je prověřit.Ze shora uvedených zjištění ve vztahu k posouzení úvěruschopnosti dospěl soud k závěru, že právní předchůdce žalobce úvěruschopnost žalované řádně neprověřil. Vycházel-li právní předchůdce žalobce při posouzení pouze z údajů uvedených žalovanou a statistických výdajů, jedná se o posouzení zcela nedostatečné a formální, zejména za situace, kdy výdaje jsou mimo splátek úvěrů uveden