34 C 380/2025-52 — Okresní soud Brno-Venkov

Žalobce se domáhal vydání rozsudku, kterým by soud žalovanému uložil povinnost zaplatit částku 15.040,- Kč s úrokem a s úrokem z prodlení. Žalobce v žalobním návrhu uvedl, že žalovaný uzavřel s žalobcem dne 21. 12. 2024 smlouvu o úvěru, kdy úvěruschopnost žalovaného byla prověřena v rámci zjišťování tzv. kreditního skóre stanoveného automatizovaným modelem. Úvěrový byl žalovanému poskytnut ve výši 10.000,- Kč, žalovaný na úvěr uhradil celkem 2.844,- Kč. Žalobce pro nehrazení splátek žalovaným úvěr zesplatnil ke dni 15. 8. 2025.Žalovaný skutková tvrzení žalobkyně žádným způsobem nezpochybnil, předložené listinné důkazy nevyvrátil. Procesní strany souhlasily s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání ve smyslu ustanovení § 115a občanského soudního řádu, když na výzvu soudu se žalovaný nevyjádřil, má se proto za to, že s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí, žalobce s rozhodnutím bez nařízení jednání souhlasil.Z listinných důkazů dospěl k soud k následujícími skutkovým zjištěním podstatným pro rozhodnutí o návrhu žalobce.Žalobce soudu k důkazu předložil smlouvu o úvěru ze dne 21. 12. 2024, jejímž předmětem byl úvěr ve výši 10.000,- Kč s RPSN 49,2 %. Součást smlouvy tvoří sazebník poplatků.K prokázání tvrzení o posouzení úvěruschopnosti žalovaného před uzavřením úvěrové smlouvy předložil žalobce kartu klienta (č.l. 21 spisu), ve které je uveden příjem žalovaného 35.000,- Kč a příjem ostatních členů domácnosti 30.000,- Kč, aniž by tyto příjmy byly jakkoliv doloženy či blíže specifikovány. V kartě klienta je výslovně uvedeno, že žalobce využil pro ověření úvěruschopnosti data sdělená žalovaným. Výdaje žalovaného nejsou uvedeny vůbec.Listina označená jako Posouzení úvěruschopnosti klienta (č.l. 22-23 spisu) neobsahuje žádné konkrétní informace k posouzení úvěruschopnosti žalovaného před uzavřením předmětné smlouvy, když se jedná o obecná tvrzení o postupu žalobce při uzavírání úvěrových smluv a prezentaci právních názorů žalobce ohledně způsobu posouzení úvěruschopnosti před uzavřením úvěrové smlouvy.Tabulka označená žalobcem jako splátkový kalendář (č.l. 25 spisu) představuje prostou tabulku, vyhotovenou patrně žalobcem, ve které jsou uvedena jednotlivá čerpání uskutečněná žalovaným a jednotlivé splátky, kdy součet čerpání činí 10.000,-Kč a součet splátek 2.844,- Kč.Dle opisu výpisu proplacení smlouvy (č.l. 24 spisu) ve spojení se sdělením banky žalovaný celkem čerpal částku 10.000,- Kč dne 21. 12. 2024.Dopisem ze dne 30. 6. 2025 (č.l. 29 spisu) vyzval žalobce žalovaného k úhradě částky 4.602,- Kč, dopisem ze dne 15. 8. 2025 (č.l. 31 spisu) k úhradě částky 15.040,- Kč. Dopisem ze dne 21. 12. 2025 (č.l. 33 spisu) vyzval zástupce žalobce žalovaného k úhradě částky 15.040,- Kč.Z kopie občanského průkazu žalovaného (č.l. 27-28 spisu) spisu) nebyla učiněna žádná pro rozhodnutí významná skutková zjištění.Dle ustanovení § 2395 občanského zákoníku se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.Dle ustanovení § 3 odst. 1 písm. c) zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“), se posouzením úvěruschopnosti spotřebitele rozumí posouzení jeho schopnosti splácet spotřebitelský úvěr.Dle ustanovení § 75 zákona o spotřebitelském úvěru je poskytovatel a zprostředkovatel povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí.Dle ustanovení § 78 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel a zprostředkovatel při poskytování nebo zprostředkování spotřebitelského úvěru pořizují dokumenty nebo jiné záznamy v rozsahu, který je nezbytný pro hodnověrné osvědčení řádného plnění jejich povinností stanovených tímto zákonem.Dle ustanovení § 84 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru spotřebitel poskytne poskytovateli nebo zprostředkovateli na základě požadavků poskytovatele nebo zprostředkovatele podle odstavce 1 úplné a pravdivé informace. Pokud je to k posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nezbytné, poskytnuté informace je spotřebitel povinen poskytovateli nebo zprostředkovateli na jeho žádost vysvětlit, popřípadě doplnit. Tyto informace je za účelem posouzení úvěruschopnosti spotřebitele poskytovatel a zprostředkovatel povinen ověřit způsobem přiměřeným dané situaci, je-li to nutné též použitím nezávisle ověřitelných údajů.Dle ustanovení § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.Dle ustanovení § 86 odst. 2 věty první zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů.Dle ustanovení § 87 odst. 1 poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná.Přestože zákon o spotřebitelském úvěru ukládá spotřebiteli povinnost poskytnout věřiteli na základě jeho požadavků úplné a pravdivé informace za účelem posouzení jeho schopnosti splácet spotřebitelský úvěr, věřitel je zároveň povinen postupovat při své činnosti s odbornou péčí, přiměřeným způsobem informace poskytnuté spotřebitelem ověřit a dokumenty a záznamy o své činnosti uchovávat tak, aby bylo možné hodnověrně ověřit plnění jeho povinností stanovených zákonem o spotřebitelském úvěru. Z výše uvedeného plyne, že povinnost spotřebitele poskytnout věřiteli úplné a pravdivé informace za účelem posouzení jeho úvěruschopnosti nemůže přesouvat důkazní břemeno za správnost poskytnutých údajů na spotřebitele a věřitel se nemůže s údaji poskytnutými spotřebitelem bez dalšího spokojit a je povinen tyto informace s odbornou péčí vyhodnotit, prověřit a uchovat dokumenty a záznamy potřebné pro ověření splnění uložených povinností.Na základě shora uvedených zjištění týkajících se posouzení úvěruschopnosti dospěl soud k závěru, že právní předchůdce žalobce úvěruschopnost žalovaného řádně neprověřil.Vycházel-li žalobce při posouzení pouze z automatizovaného modelu, jedná se o posouzení zcela nedostatečné a formální. V případě příjmů a výdajů žalovaného nepostačuje, že žalobce vyšel z částky příjmů sdělené žalovaným, aniž by jakkoliv blíže zkoumal skutečné měsíční výdaje žalovaného a jejich strukturu, alespoň ohledně financování základních potřeb a výdajů. Soud nezpochybňuje, že při posouzení úvěruschopnosti lze využít ekonomických a matematických modelů, avšak pouze v případě, že je v rámci jejich využití pracováno se skutečnými a řádně ověřenými údaji ohledně příjmů a výdajů osoby, které má být úvěr poskytnut.Vzhledem k tomu, že právní předchůdce úvěruschopnost žalovaného řádně neprověřil, je na úvěrovou smlouvu třeba hledět jako na neplatnou (§ 87 zákona o spotřebitelském úvěru, k tomu srov., pokud jde o absolutní neplatnost smlouvy o spotřebitelském úvěru, rozsudek Soudního dvora EU ze dne 5. 3. 2020 ve věci C-679/18 OPR-Finance proti GK a pokud jde o povinnost věřitele řádně ověřit úvěruschopnost spotřebitele, rozsudek Krajského soudu v Brně ze dne 2. 12. 2021 sp. zn. 27 Co 12/2020).Žalovaný je s ohledem na výše uvedené povinen vrátit pouze poskytnutou jistinu. Žalovanému byla poskytnuta jistina ve výši 10.000,- Kč, na kterou dosud dle tvrzení žalobce uhradil 2.844,- Kč, zbývá tedy podle výpočtu soudu uhradit 7.156,- Kč (k započtení plateb srov. odst. 17 rozhodnutí Krajského soudu v Brně ze dne 14. 10. 2021, sp. zn. 27 Co 80/2021). Tuto částku je žalovaný povinen uhradit ve lhůtě odpovídají možnostem spotřebitele, která bude dohodnuta účastníky řízení nebo soudem určena. Mezi účastníky řízení k takové dohodě nedošlo. S ohledem na shora nezjištěnou finanční situaci žalovaného byla stanovena lhůta 3 dnů dle § 160 občanského soudního řádu. Nárok na případný úrok z prodlení by žalobci vznikl až v případě prodlení žalovaného s úhradou v takto stanovené lhůtě (srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 20.4.2022, č.j. 33 Cdo 3675/2021, bod 17. odůvodnění).O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto dle ustanovení § 142 odst. 2 občanského soudního řádu. Žalobce byl ve věci úspěšný ohledně 46 % předmětu řízení (při vyčíslení včetně příslušenství ke dni rozhodnutí soudu se jedná o částku 7.156,- Kč), neúspěšný ohledně 54 % předmětu řízení (při vyčíslení včetně příslušenství ke dni rozhodnutí soudu se jedná o částku 8.481,07Kč). Ža