34 C 48/2026-90 — Okresní soud Brno-Venkov

Žalobce se domáhal vydání rozsudku, kterým by soud uložil žalované povinnost uhradit žalobci částku , částka, s úrokem z prodlení ve výši 11,5 % ročně z částky , částka, od , datum, do zaplacení. V žalobním návrhu uvedl, že dne , datum, byla mezi žalobcem a žalovanou uzavřena úvěrová smlouva elektronicky prostřednictvím klientské zóny. Žalobce se zavázal poskytnout žalované úvěr ve výši , částka, , který měla žalovaná splácet měsíčně v částce , částka, od , datum, . Žalovaná své závazky ze smlouvy neuhradila, žalobce proto úvěr zesplatnil ke dni , datum, v částce , částka, , která představuje jistinu úvěru.Podáním ze dne , datum, žalobce na výzvu soudu doplnil, že úvěruschopnost žalované byla posuzována na základě porovnání výdajů a příjmů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Průměrný příjem žalované byl zjištěn v částce , částka, , náklady na bydlení ve výši , částka, a náklady domácnosti , částka, . Sama žalovaná deklarovala příjem , částka, , náklady na bydlení , částka, a náklady domácnosti , částka, . Ohledně závazků žalované uvedl, že byly zjištěny neuhrazené úvěry se zůstatky v částce , částka, , kdy žalovaná uvedla závazky ve výši , částka, . Dále žalobce obsáhle popsal obecné principy a postupy pro prověřování úvěruschopnosti. Žalovaná čerpala úvěr ve výši , částka, , celkem žalovaná uhradila částku , částka, .Žalovaná se ve věci nevyjádřila. Procesní strany souhlasily s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání ve smyslu ustanovení § 115a občanského soudního řádu, žalovaná se na výzvu soudu nevyjádřila, žalobce s rozhodnutím bez nařízení jednání souhlasil.Z listinných důkazů dospěl soud k následujícím skutkovým zjištěním podstatným pro rozhodnutí o návrhu žalobce.Žalobce k důkazu předložil předsmluvní informace a listinu označenou jako smlouva o úvěru č. , hodnota, , kdy z těchto listin nevyplývá, že by žalovaná smlouvu o úvěru uzavřela, a to ani prostřednictvím zadání SMS kódu. Z přílohy označené jako posouzení úvěruschopnosti vyplývají údaje uvedené žalobce ohledně žalované, a to příjem nalezený na bankovním účtu , částka, , příjem deklarovaný žalovanou , částka, , náklady na bydlení , částka, , náklady na bydlení deklarované žalovanou , částka, , náklady domácnosti , částka, , náklady domácnosti deklarované žalovanou , částka, , závazky , částka, a závazky deklarované žalovanou , částka, . Listina není žalovanou podepsána a údaje v ní uvedené nejsou jakkoliv doloženy. Z listiny označené jako bankovní historie vyplývá, že příjmy žalované, které mají vyplývat z jejího bankovního účtu, obsahují každý měsíc rovněž opakované platby v řádu tisíců korun, které si na účet zasílá sama žalovaná, dále připisované částky od bankovních i nebankovních poskytovatelů úvěrů v řádu desítek tisíc korun. Žalobce pak tyto platby zcela mechanicky vyhodnotil jako příjmy žalované.Dle potvrzení o provedení plateb byla žalované poskytnuta žalobcem částka , částka, . Emailem ze dne , datum, vyzval žalobce žalovanou k úhradě částky , částka, , emailem ze dne , datum, k úhradě částky , částka, , dopisem ze dne , datum, vyzval žalobce žalovanou k úhradě částky , částka, . Dopisem ze dne , datum, vyzval zástupce žalobce žalovanou k úhradě částky , částka, .Z kopie občanského průkazu žalované nebyla učiněna žádná pro rozhodnutí relevantní skutková zjištění.Dle ustanovení § 2395 občanského zákoníku smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.Dle ustanovení § 3 odst. 1 písm. c) zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“), se posouzením úvěruschopnosti spotřebitele rozumí posouzení jeho schopnosti splácet spotřebitelský úvěr.Dle ustanovení § 84 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru spotřebitel poskytne poskytovateli nebo zprostředkovateli na základě požadavků poskytovatele nebo zprostředkovatele podle odstavce 1 úplné a pravdivé informace. Pokud je to k posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nezbytné, poskytnuté informace je spotřebitel povinen poskytovateli nebo zprostředkovateli na jeho žádost vysvětlit, popřípadě doplnit. Tyto informace je za účelem posouzení úvěruschopnosti spotřebitele poskytovatel a zprostředkovatel povinen ověřit způsobem přiměřeným dané situaci, je-li to nutné též použitím nezávisle ověřitelných údajů.Dle ustanovení § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.Dle ustanovení § 86 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů.Dle ustanovení § 87 poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná.Jakkoliv však zákon o ochraně spotřebitele ukládá spotřebiteli povinnost poskytnout věřiteli na jeho žádost úplné, přesné a pravdivé údaje nezbytné pro posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, tato povinnost ani nepřesouvá důkazní břemeno za správnost poskytnutých údajů na spotřebitele, ani nezbavuje věřitele povinnosti jednat s odbornou péčí (totožně srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. září 2007, sp. zn. 32 Odo 1726/2006). Věřitel se tak nemůže s informacemi získanými od spotřebitele bez dalšího spokojit a brát je jako fakt, ale je povinen tyto informace s odbornou péčí vyhodnotit a důkladně je prověřit.Ze shora uvedených zjištění ve vztahu k posouzení úvěruschopnosti dospěl soud k závěru, že žalobce úvěruschopnost žalované řádně neprověřil. Vycházel-li žalobce zejména ve vztahu k výdajům žalované při posouzení pouze z údajů uvedených údajně žalovanou, které nebyly jakkoliv doloženy, jedná se o prověření zcela nedostatečné a pouze formální. Žalobce ve skutkových tvrzeních výslovně uvádí, že vycházel při posouzení výdajů žalované i z částekživotního minima a statistických údajů namísto posouzení skutečných a doložených výdajů žalované. Samotné provedení posouzení úvěruschopnosti lze jistě provést za použití ekonomického či matematického modelu, avšak pouze v případě užití konkrétních a doložených údajů ohledně příjmů a výdajů žalované.Vzhledem k tomu, že žalobce úvěruschopnost žalované řádně neprověřil, je na úvěrovou smlouvu třeba hledět jako na neplatnou (§ 87 zákona o spotřebitelském úvěru, k tomu srovnej, pokud jde o absolutní neplatnost smlouvy o spotřebitelském úvěru, rozsudek Soudního dvora EU ze dne 5. 3. 2020 ve věci C-679/18 OPR-Finance proti GK a pokud jde o povinnost věřitele řádně ověřit úvěruschopnost spotřebitele, rozsudek Krajského soudu v Brně ze dne 2. 12. 2021 sp. zn. 27 Co 12/2020).Žalovaná je s ohledem na výše uvedené povinna vrátit pouze poskytnutou jistinu. Žalované byla poskytnuta dle tvrzení žalobce jistina ve výši , částka, , na kterou měla uhradit , částka, , tedy více, než činila poskytnutá částka (k započtení plateb srovnej odst. 17 rozhodnutí Krajského soudu v Brně ze dne 14. 10. 2021, sp. zn. 27 Co 80/2021). Soud proto žalobu zamítl.Ve věci nebyl vydán elektronický platební rozkaz, soudní poplatek za návrh proto činí , částka, dle položky č. , hodnota, . Sazebníku poplatků, který je přílohou zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích. Žalobce na poplatku uhradil , částka, , soud mu proto uložil povinnost zaplatit doplatek poplatku , částka, (§ 4 odst. 1 písm. j) zákona o soudních poplatcích).O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto dle ustanovení § 142 odst. 1 občanského soudního řádu. Žalobce byl ve věci neúspěšný a byl by tak povinen hradit náklady řízení žalované. Jelikož však žalované náklady nevznikly, rozhodl soud tak, že žádný z účastníků právo na náhradu nákladů řízení nemá.