7 C 49/2026-68 — Okresní soud Brno-Venkov

1. Žalobkyně se po žalovaném domáhala zaplacení částky 80 652,86 Kč s příslušenstvím. Uvedla, že její právní předchůdce, společnost , právnická osoba, ., s žalovaným uzavřel smlouvu o úvěru č. , hodnota, , na základě které poskytla žalovanému peněžní prostředky ve výši 377 000 Kč. Žalovaný se zavázal peněžní prostředky spolu s úrokem ve výši 19,90 % ročně a poplatky vrátit v měsíčních splátkách. Žalovaný se opakovaně dostal do prodlení s úhradou splatných splátek, věřitel tak využil svého práva a pohledávku ze smlouvy ke dni 14. 4. 2025 zesplatnil. Pohledávka za žalovaným byla s účinností k 18. 9. 2025 postoupena na žalobkyni, o změně věřitele byl žalovaný informován. Žalovaný dluh neuhradil, v průběhu trvání smlouvy uhradil částku 306 845,83 Kč, dluh na jistině činí 70 154,17 Kč, dlužné poplatky činí 4 144 Kč. Žalobkyně kapitalizovala úrok z úvěru na částku 2 497,48 Kč a dále jej požaduje ve výši 12 % ročně z dlužné jistiny od 24. 9. 2025 do zaplacení. S ohledem na prodlení žalovaného se žalobkyně domáhá i zaplacení úroků z prodlení.2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. Žalovaný se k jednání nedostavil, ačkoliv byl řádně a včas předvolán, soud proto jednal v souladu s ustanovením § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (o. s. ř.) v jeho nepřítomnosti.3. Soud při jednání provedl dokazování žalobkyní předloženými listinami, kterými má za prokázaný následující skutkový stav. Ze smlouvy o úvěru s pojištěním schopnosti splácet, konsolidace půjček ze dne 18. 12. 2015 soud zjistil, že na základě ní původní věřitel , právnická osoba, poskytl žalovanému peněžní prostředky ve výši 377 000 Kč na bankovní účet č. , č. účtu, , které se žalovaný zavázal vrátit spolu s úrokem ve výši 19,90 % ročně ve 120 měsíčních splátkách po 7 725,76 Kč. Splátky byly splatné k 20. dni v měsíci počínaje 20. 1. 2016. Peněžní prostředky byly částečně poskytnuty za účelem úhrady dluhů specifikovaných ve smlouvě, zbývající část byla neúčelová. V rámci smlouvy bylo sjednáno i pojištění, úhrada byla zahrnuta v měsíční splátce. Žalovaný byl ve smlouvě seznámen s poplatky, případy porušení smlouvy a následky porušení a prodlení se splácením splátek. Ve smlouvě bylo sjednáno oprávnění banky ukončit smluvní vztah s klientem a/nebo prohlásit kterýkoliv dluh klienta vůči bance za ihned splatný a/nebo pozastavit poskytování svých služeb klientovi.4. Ohledně posouzení úvěruschopnosti žalovaného věřitelem bylo zjištěno, že věřitel vycházel z veřejných databází (BRKI/NKRI, insolvenční rejstřík atd.), a informací od žalovaného, které zaznamenal do karty klienta. Věřitel vycházel z měsíčního příjmu žalovaného ze zaměstnání ve výši 17 910 Kč čistého, který ověřil z běžného účtu žalovaného za měsíce září až prosinec 2015, celkový čistý příjem domácnosti přitom činil 55 000 Kč. Žalovaný uvedl druh bydlení u rodičů, na nákladech na bydlení se podílel v poměru 32,56 %, žalovaný neměl vyživovací povinnosti. Věřitel vzal v potaz částku životního minima a normativní náklady na bydlení, zjišťoval dosavadní závazky a případné dluhy na splátkách. Na základě lustrace věřitel schválil úvěrový rámec ve výši 377 000 Kč.5. Z výpisů z účtu žalovaného a platební historie má soud za prokázané, že žalovanému byla dne 18. 12. 2015 poskytnuta částka ve výši celkem 377 000 Kč. Z platební historie jsou zřejmé úhrady splátek žalovaným, kdy žalovaný zpočátku hradil splátky řádně. Dále jsou zřejmé stanovené poplatky za sjednané pojištění a případné další poplatky za upomínky a sankční úrok. Žalovaný poslední splátku uhradil dne 20. 11. 2024.6. Z oznámení o prohlášení úvěru za splatný ze dne 16. 4. 2025 (zásilka odeslána dne 17. 4. 2025) má soud za prokázané, že banka oznámila žalovanému, že z důvodu opakovaného porušení smluvních podmínek úvěr ke dni 14. 4. 2025 zesplatnila, celková dlužná částka ke dni zesplatnění činila 77 309,66 Kč, z toho 70 154,17 Kč byla nesplacená jistina, 2 497,48 Kč smluvní úrok, 514,01 Kč úrok z prodlení, 3 844 Kč dlužné poplatky a 300 Kč náklady upomínání. Žalovaný byl vyzván k úhradě do 30. 4. 2025. Před zesplatněním pohledávky byl žalovaný opakovaně vyzýván k úhradě, byl upozorněn na možnost věřitele prohlásit pohledávku za okamžitě splatnou.7. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 18. 9. 2025 vč. příloh pak byla pohledávka za žalovaným postoupena na žalobkyni. Z předžalobní upomínky ze dne 9. 10. 2025 (dle výpisu datové zprávy byla výzva odeslána i doručena téhož dne) je prokázáno, že zástupce žalobkyně písemně před podáním žaloby vyzval žalovaného k úhradě dlužné částky.8. Soud má tak za prokázané, že právní předchůdce žalobkyně poskytl žalovanému částku 377 000 Kč, kterou měl žalovaný vrátit spolu s úrokem a případnými poplatky, dosud však žalovaný neuhradil dlužné částky ze smlouvy tak, jak to žalobkyně učinila předmětem žalobního návrhu. Důkazní břemeno ohledně prokázání nepravdivosti tvrzení žalobkyně leželo na žalovaném, ten však v tomto směru nic netvrdil, ani neprokazoval.9. Podle ustanovení § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (o. z.), Smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.10. Podle § 1 věty druhé zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru (zákon o spotřebitelském úvěru) [S]potřebitelským úvěrem se rozumí odložená platba, půjčka, úvěr nebo jiná obdobná finanční služba poskytovaná nebo přislíbená spotřebiteli věřitelem, nebo zprostředkovatelem.11. Podle § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru [V]ěřitel před uzavřením smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, či změnou takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, je povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele, a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Věřitel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, neplatná.12. Po podřazení shora zjištěného skutkového stavu pod platná zákonná ustanovení má soud za prokázané, že mezi společností , právnická osoba, . a žalovaným byla uzavřena v souladu s ustanovením § 2395 a násl. o. z. smlouva o úvěru, na základě které byl žalovanému poskytnut úvěr, který je ve smyslu § 1 zákona o spotřebitelském úvěru spotřebitelským úvěrem. Věřitel dostál své povinnosti posoudit úvěruschopnost žalovaného před uzavřením smlouvy podle § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, smlouva tedy byla platně uzavřena.13. Původní věřitel poskytl žalovanému úvěr ve výši 377 000 Kč, který se žalovaný zavázal splácet v pravidelných měsíčních splátkách, v nichž byl zahrnut i sjednaný úrok. Žalovaný však svůj závazek ze smlouvy o úvěru nesplnil, splátky nehradil řádně a včas, čímž porušil své smluvní povinnosti a banka tak v souladu se smlouvou přistoupila k zesplatnění celého dluhu. Žalovanému tuto skutečnost oznámila a vyzvala jej k úhradě tehdy dlužné částky, žalovaný však neuhradil ničeho. Žalobkyně se tak po žalovaném oprávněně domáhá zaplacení částky 70 154,17 Kč připadající na dlužnou jistinu a částky 4 144 Kč jako dlužné poplatky, které byly účtovány v souladu se smluvním ujednáním a sazebníkem poplatků, se kterým se žalovaný seznámil při uzavření smlouvy. Jelikož žalobkyně prokázala, že v úvěrové smlouvě bylo sjednáno, že žalovaný byl povinen splácet úvěr včetně úrokového navýšení, má žalobkyně vůči žalovanému nárok i na úrok z úvěru do úplného zaplacení úvěru (§ 2399 odst. 2 o. z.). Žalobkyně úrok jednak kapitalizovala ke dni 23. 9. 2025na částku 2 497,48 Kč, dále jej požaduje od 24. 9. 2024 do zaplacení ve výš 12 % ročně, výše úroku odpovídá ustanovení § 122 odst. 4 zákona o spotřebitelském úvěru.14. Aktivní legitimace žalobkyně je pak dána předloženou smlouvou o postoupení pohledávek, ta byla uzavřena v souladu s ustanovením § 1879 a násl. o. z. Žalovaný i přes opakované výzvy žalobkyně následně na svůj dluh ničeho neuhradil, je tedy v prodlení s úhradou dluhu a žalobkyni tak v souladu se smluvním ujednáním i ve smyslu ustanovení § 1970 o. z. přísluší i právo domáhat se úroku z prodlení ve výši dané nařízením vlády číslo 351/2013 Sb., a to až do úplného zaplacení dluhu.15. Nárok žalobkyně tak byl shledán zcela v souladu s platnými právními předpisy a soud mu proto v plném rozsahu vyhověl. V řízení nevyšly najevo skutečnosti, ani nebyly prokázány skutečnosti, pro absolutní neplatnost smluvních ujednání jako celku či jednotlivého smluvního ujednání, na základě nichž je uplatněn nárok co do základu a výše, a to i ve světle práva Evropské unie a ústavního pořádku. Žalovaný v řízení netvrdil a neprokázal, že by žalobkyně ve sjednané lhůtě ani následně uhradil na splátkách více, než tvrdila žalob