7 C 89/2026-22 — Okresní soud Brno-Venkov

1. Žalobou došlou soudu dne 13. 2. 2026 se žalobkyně domáhala vydání rozhodnutí, kterým bude žalovanému uložena povinnost zaplatit žalobkyni částku 152 157,90 Kč spolu s příslušenstvím dle výroku I. tohoto rozhodnutí. Žalobkyně tvrdila, že uzavřela dne 1. 6. 2016 se žalovaným smlouvu o osobní kreditní kartě, jejíž nedílnou součástí jsou všeobecné obchodní podmínky (VOP), podmínky k osobním kreditním kartám (podmínky), oznámení a sazebník. Před uzavřením smlouvy žalobkyně s náležitou pečlivostí zjišťovala úvěruschopnost žalovaného. Výše úvěru dle smlouvy činila 30 000 Kč. Jednalo se o nezajištěný úvěr poskytnutý na dobu neurčitou. Kreditní karta umožňovala žalovanému čerpat opakovaně peněžní prostředky až do výše poskytnutého úvěru z účtu č. , č. účtu, . Žalovaný se zavázal úvěr spolu s úroky splatit. Dne 26. 7. 2022 byl uzavřen dodatek ke smlouvě s navýšením celkové výše úvěru na částku 150 000 Kč. Pro neplnění smluvních ujednání splácením úvěru byl žalovaný vyzván k plnění, poté dne 5. 11. 2025 oznámila žalobkyně žalovanému odstoupení od smlouvy z důvodu porušení smlouvy žalovaným. Výpisem z účtu ke kreditní kartě ze dne 20. 11. 2025 byl žalovaný informován, že nastala splatnost všech závazků, splatnost pohledávky ke dni 20. 11. 2025. Částka 152 157,90 Kč zahrnuje vyčerpanou jistinu úvěru a poplatky ve výši 2 040 Kč (doručení upomínky dne 5. 6. 2025, 20. 6. 2025, 1. 7. 2025, 30. 7. 2025, poplatek 4 x 500 Kč, poplatek za doručení oznámení o přečerpání úvěru 4. 11. 2025, 4. 12. 2025, poplatek 2 x 20 Kč). Kapitalizovaný úrok dle smlouvy 21,99 % ročně požaduje žalobkyně ode dne následujícího po poslední úhradě úvěru žalovaným dne 13. 5. 2025, tedy ode dne 14. 5. 2025 do vydání historického výpisu, do dne 2. 9. 2021. Obdobně je požadován kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení. Žalovaný byl vyzván k plnění i předžalobní výzvou.2. Žalovaný se na výzvu soudu ve formě usnesení k žalobě nevyjádřil, skutková tvrzení žalobkyně žádným způsobem nezpochybnil. Dne 15. 4. 2026 bylo jednáno v nepřítomnosti žalovaného podle ustanovení § 101 odstavec 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (o. s. ř.); žalovanému bylo doručeno předvolání k jednání řádně a včas v souladu s ustanovením § 49 odst. 2, 4 o. s. ř.3. Soud při jednání provedl dokazování žalobkyní předloženými důkazy, kterými má za prokázaný následující skutkový stav zjištěný dle skutkového děje v žalobě. (protokol o jednání).4. Dle ustanovení § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (o. z.) [S]mlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.5. Po podřazení shora zjištěného skutkového stavu pod zákonná ustanovení má soud za nepochybně prokázané, že mezi žalobkyní a žalovaným byla dne 1. 6. 2016, ve znění dodatku ze dne 26. 7. 2022 uzavřena v souladu s ustanovením § 2395 a násl. o. z. smlouva o úvěru, která byla ve smyslu zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (zákon o spotřebitelském úvěru) spotřebitelským úvěrem. Žalobkyně v souladu s § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru s odbornou péčí posoudila schopnost žalovaného poskytnutý úvěr splácet. Žalovaný závazek ze smlouvy o úvěru nesplnil, když splátky nehradil řádně a včas, čímž porušil smluvní povinnosti. Neučinil tak ani po zaslaných písemných upomínkách žalobkyně. Žalobkyně tak v souladu se smlouvou a podmínkami dluh zesplatnila a vyzvala žalovaného k úhradě tehdy dlužné částky. Žalovaný žalobkyni ničeho neuhradil.6. V řízení nevyšly najevo skutečnosti, ani nebyly prokázány skutečnosti, pro absolutní neplatnost smluvních ujednání jako celku či jednotlivého smluvního ujednání, na základě nichž je uplatněn nárok co do základu a výše, a to i ve světle práva Evropské unie a ústavního pořádku. Žalovaný v řízení netvrdil a neprokázal, že by žalobkyně ve sjednané lhůtě ani následně uhradil více, než tvrdila žalobkyně.7. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto podle ustanovení § 142 odst. 1 o. s. ř., § 142a odst. 1 o. s. ř. Žalobkyně byla v soudním řízení úspěšná ve výši 100 %. V daném případě nelze aplikovat ustanovení § 14b vyhlášky č. 254/2015 Sb., advokátní tarif (AT), neboť předmětem řízení je částka převyšující 50 000 Kč. V ostatních parametrech však řízení a návrh žalobkyně splňuje podmínky užití ustanovení § 14b AT. Návrh je podán na ustáleném vzoru, soudu je z úřední činnosti známo, že žalobkyní jsou podávány opakovaně žalobní návrhy skutkově a právně obdobné projednávané věci. Žalobkyně má rovněž dostatečné materiální a personální vybavení a zabezpečení k tomu, aby byla schopna kvalifikovaně uplatnit tento nárok. Žalobkyni tak byla přisouzena náhrada nákladů soudního řízení ve výši 100 % ponížená na polovinu odměny za právní zastoupení. Náhrada odměny za 4 úkony právního zástupce (příprava a převzetí zastoupení, sepis předžalobní výzvy, sepis žaloby a účast na jednání dne 15. 4. 2026) činí 4 x 3 610 Kč (plná sazba 7 220 Kč dle § 7 bodu 5 AT). Dále byl přiznán 4 x režijní paušál po 450 Kč dle ustanovení § 13 odst. 4 AT a náhrada za 21 % DPH podle ustanovení § 137 odst. 3 o. s. ř. (3 410,40 Kč). Náklady řízení účelně vynaložené uplatnění nároku, tedy k náhradě, činí i zaplacený soudní poplatek ve výši 6 087 Kč.