11 C 305/2020-51 — Okresní soud v Blansku

Žalobce se domáhal vydání rozhodnutí, jímž by byla žalovanému uložena povinnost zaplatit [částka] s odůvodněním, že právní předchůdce žalobce ([právnická osoba], [IČO], se sídlem [adresa]), uzavřel se žalovaným dne [datum] smlouvu o úvěru, na základě níž poskytl žalovanému úvěr ve výši [částka], který žalovaný však řádně a včas nesplácel, banka proto úvěr k [datum] zesplatnila a žalovaný dluží [částka] na neuhrazeném zůstatku úvěru, [částka] na úroku z úvěru a [částka] na úroku z prodlení (ke dni postoupení pohledávky). Pohledávka za žalovaným vyplývající z výše uvedené Smlouvy, včetně jejího příslušenství a práv s pohledávkou spojených, byla následně postoupena žalobci na základě Smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum], a to s účinností ke dni [datum], což bylo žalovanému oznámeno dopisem z [datum]. Žalovaný se ve věci nevyjádřil. Soud zjistil následující skutkový stav. Smlouvou o úvěru ze dne [datum] je prokázáno, že se právní předchůdce žalobce ([právnická osoba]) zavázal poskytnout žalovanému úvěr do výše [částka], žalovaný se zavázal splácet bance úvěr pravidelnými měsíčními splátkami ve výši [částka] s úrokovou sazbou 14,32 % p.a., úvěr však řádně nesplácel, ačkoliv jej v plné výši čerpal [datum], a nyní dluží [částka], z toho [částka] na jistině úvěru (Podklady pre súdně konanie), když banka rozhodnutím ze dne [datum] úvěr zesplatnila. Smlouvou o postoupení pohledávek z [datum] banka pohledávku za žalovaným postoupila žalobci, což bylo žalovanému oznámeno dopisem ze dne [datum]. Na takto zjištěný skutkový stav aplikoval soud v souladu s přechodným ust. § 3028 odst. 3 zák. č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku ve znění účinném od 1. 1. 2014 (o. z.), ustanovení § 273, § 497 a násl. zák. č. 513/1991 Sb., obchodního zákoníku ve znění účinném do 31. 12. 2013 (obch. zák.), ust. § 517 odst. 2 zák. č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku ve znění účinném do 31. 12. 2013 (obč. zák.), ve spojení s ust. § 1 nař. vl. č. 142/1994 Sb. ve znění nař. vl. č. 180/2013 Sb. a dospěl k závěru, že žaloba je důvodná, neboť žalobce v tomto řízení prokázal, že jeho právní předchůdce uzavřel s žalovaným písemnou smlouvu o úvěru a poskytl mu na základě ní úvěr za podmínek sjednaných v této smlouvě. Žalovaný neplnil podmínky smlouvy, dostal se do prodlení se splácením úvěru, banka proto celý úvěr ke dni [datum] zesplatnila. Žalobce je v tomto řízení aktivně legitimován, neboť mu původní věřitel pohledávku za žalovaným postoupil smlouvou o postoupení pohledávek, což bylo žalovanému oznámeno (ust. § 1879 o. z.). Žalovaný žalobci doposud dluh ani zčásti neuhradil, přestože byl k plnění opakovaně písemně vyzýván. Soud dospěl k závěru, že žaloba je v celém rozsahu důvodná, a proto jí vyhověl. Výrok o náhradě nákladů řízení je odůvodněn ust. § 142 odst. 1 o. s. ř., když žalobce byl ve sporu plně úspěšný proto soud uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobci zastoupenému advokátem náhradu nákladů řízení ve výši [částka], z čehož náhrada za zaplacený soudní poplatek činí [částka]; výši náhrady nákladů právního zastoupení stanovil soud dle vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 177/1996 Sb. (advokátní tarif). Zástupce žalobce učinil ve věci 3 úkony právní služby dle ust. § 11 odst. 1 vyhl. č. 177/1996 Sb. - převzetí a přípravu zastoupení, výzva, sepsání žaloby. Podle ust. § 14b vyhlášky sazba mimosmluvní odměny za jeden úkon právní služby činí [částka], tj. za 3 úkony náleží žalobci mimosmluvní odměna ve výši [částka]. Dle ust. § 14b vyhl. č. 177/1996 Sb. dále žalobci náleží náhrada hotových výdajů za 3 uvedené úkony právní služby po [částka], tj. celkem [částka], a 21% DPH dle ust. § 137 odst. 3 o. s. ř.