2 C 206/2021-48 — Okresní soud v Blansku

1. Žalobkyně se žalobou podanou dne [datum] domáhala vydání rozhodnutí, kterým by byla žalované uložena povinnost uhradit jí částku 41 777 Kč s příslušenstvím uvedeným ve výroku tohoto rozsudku z titulu nesplněné povinnosti žalované vyplývající ze smlouvy o půjčce [číslo] ze dne [datum] Touto smlouvou se původní věřitel ([právnická osoba]) zavázal poskytnout žalované úvěr ve výši 25 000 Kč. Žalovaná úvěr čerpala ve výši 25 000 Kč, čímž žalované v souvislosti s uvedenou smlouvou vznikla povinnost tuto částku včetně sjednaných nákladů spotřebitelského úvěru (kapitalizovaného úroku ve výši 3 500 Kč, poplatku za administrativní činnost ve výši 5 000 Kč a poplatku za hotovostní inkaso ve výši 10 000 Kč) splatit v 58mi týdenních splátkách po 761 Kč počínaje [datum], to vše nejpozději do [datum]. Tuto svoji povinnost žalovaná řádně nesplnila, když celkem uhradila pouze částku 2 361 Kč, kterou věřitel započítal na sjednaný úrok částkou 1 732,77 Kč, na poplatek za hotovostní inkaso částkou 590,55 Kč a na poplatek za životní pojištění částkou 37,68 Kč Poslední platba na pohledávku žalovaná zaplatila dne [datum]. 2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila. 3. Po zhodnocení uvedených důkazů jednotlivě i v jejich vzájemných souvislostech, přihlížeje přitom ke všemu, co v řízení vyšlo najevo, včetně toho, co uvedli účastníci, má soud za prokázaný tento skutkový stav: Ze Smlouvy o půjčce [číslo] ze dne [datum] soud zjistil, že jejím obsahem je závazek původního věřitele ([právnická osoba]) poskytnout žalované úvěr ve výši 25 000 Kč a závazek žalované splatit tento úvěr v 58mki týdenních splátkách po 761 Kč počínaje [datum], to vše nejpozději do [datum], a to včetně sjednaných celkových nákladů spotřebitelského úvěru ve výši 18 500 Kč (kapitalizovaného úroku ve výši 3 500 Kč, poplatku za administrativní činnost ve výši 5 000 Kč a poplatku za hotovostní inkaso ve výši 10 000 Kč). Dle karty zákazníka a informace o zpracování osobních údajů původní věřitel ověřil před podpisem smlouvy úvěruschopnost žalovaného jako žadatele o úvěr. 4. Dle textu smlouvy o půjčce [číslo] (2. strana první odstavec) bylo zjištěno, že žalovaná vyčerpala v hotovosti celkem částku 25 000 Kč. Žalovaná do [datum] zaplatila pouze částku 2 361 Kč. Dluh z citované smlouvy aktuálně činí 41 777 (z toho jistina ve výši 25 000 Kč poplatky a kapitalizovaný úrok ve výši 16 777 Kč). 5. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum], seznamu pohledávek a oznámení o postoupení pohledávky ze dne [datum] soud zjistil, že původní věřitel jejím prostřednictvím postoupil pohledávku vyplývající z uvedené úvěrové smlouvy v celé výši včetně veškerého příslušenství žalobkyni. 6. Soud dospěl k následujícím právním závěrům: Podle ust. § 1879 o. z. může věřitel svou pohledávku i bez souhlasu dlužníka postoupit písemnou smlouvou jiné osobě. Podle § 1880 odst. 1 o. z. s postoupenou pohledávkou přechází i její příslušenství a všechna práva s ní spojená. Žalobkyni byla postoupena pohledávka za žalovanou, došlo k oznámení postoupení pohledávky žalované, žalobkyně je tedy ve věci aktivně legitimována. 7. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, (dále jen „o. z.”) smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Podle ust. § 2399 o. z. úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán. (2) Úvěrovaný může vrátit úvěrujícímu peněžní prostředky před smluvenou dobou. Úroky zaplatí jen za dobu od poskytnutí do vrácení peněžních prostředků. Podle ustanovení § 1751 odst. 1 o. z. lze část obsahu smlouvy určit odkazem na obchodní podmínky, které navrhovatel připojí k nabídce nebo které jsou stranám známy. 8. Podle § 1813 o. z. se má za to, že zakázaná jsou ujednání, která zakládají v rozporu s požadavkem přiměřenosti významnou nerovnováhu práv nebo povinností stran v neprospěch spotřebitele. To neplatí pro ujednání o předmětu plnění nebo ceně, pokud jsou spotřebiteli poskytnuty jasným a srozumitelným způsobem. Podle § 122 zák. č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru ve znění pozdějších předpisů věřitel může pro případ prodlení spotřebitele s plněním dluhu vyplývajícího ze smlouvy o spotřebitelském úvěru sjednat pouze a) právo na náhradu účelně vynaložených nákladů, které mu vznikly v souvislosti s prodlením spotřebitele; pokud byla ujednána náhrada vyšší, považuje se v této části za smluvní pokutu, b) úroky z prodlení, jejichž výše nesmí přesáhnout výši stanovenou právním předpisem upravujícím úroky z prodlení, nebo c) smluvní pokutu. (2) Uplatněná smluvní pokuta nesmí přesáhnout 0,1 % denně z částky, ohledně níž je spotřebitel v prodlení, je-li spotřebitel v prodlení s plněním povinnosti peněžité povahy. Omezení podle věty první se neuplatní na souhrn smluvních pokut uplatněných do okamžiku, kdy se úvěr stane v důsledku prodlení spotřebitele splatným, pokud je tento souhrn pokut v kalendářním roce, v němž nebo v jehož části byl spotřebitel v prodlení s plněním povinnosti peněžité povahy, nižší než 3 000 Kč a pokud výše smluvních pokut zahrnutých v tomto souhrnu uplatněných ve vztahu k prodlení s každou jednotlivou splátkou spotřebitelského úvěru činí nejvýše 500 Kč (3) Souhrn výše všech uplatněných smluvních pokut nesmí přesáhnout součin čísla 0,5 a celkové výše spotřebitelského úvěru, nejvýše však 200 000 Kč. 9. Na základě shora uvedeného skutkového závěru, s odkazem na citovaná zákonná ustanovení, dospěl soud k právnímu závěru, že mezi původním věřitelem a žalovanou byla platně uzavřena smlouva o úvěru podle § 2395 o. z. a zák. č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru ve znění pozdějších předpisů. Na základě této smlouvy poskytl původní věřitel žalované úvěr ve výši 25 000 Kč, který žalovaná čerpala ve shora uvedené výši. Žalovaná se zavázala tyto prostředky splatit měsíčními splátkami stanovenými úvěrovou smlouvou, a to včetně sjednaných celkových nákladů spotřebitelského úvěru, své povinnosti vyplývající ze smlouvy však řádně neplnila. Celý dluh se stal splatným dne [datum]. V souladu s § 2399 o. z. a se smlouvou tak žalované vznikla povinnost vrátit žalobkyně poskytnuté plnění. 10. Žalobkyni náleží po celou dobu trvání smlouvy - až do zaplacení celé jistiny dluhu (§ 2399 odst. 2 věta druhá o. z.) smluvní úrok, účtovaný ve sjednané sazbě 23,72 % ročně z dlužné jistiny 25 000 Kč. 11. Dále pak žalované vznikla na základě všeobecných obchodních podmínek a v souladu se zákonem o spotřebitelském úvěru povinnost uhradit původnímu věřiteli poplatky ve výši 16 777 Kč. Jelikož žalovaná zůstatek dluhu ve výši 41 777 dobrovolně nezaplatila, uložil jí soud tuto povinnost rozsudkem. 12. Řádným neplacením dluhu se žalovaná dostala do prodlení, proto věřiteli v souladu s ust. § 1968 a § 1970 o. z. vznikl nárok na úrok z prodlení. Žalobkyně požaduje po žalované placení zákonného úroku z prodlení ve výši, která odpovídá ustanovení § 1970 občanského zákoníku ve spojení s § 2 prováděcího nařízení vlády č. 351/2013 Sb., ve znění pozdějších změn a doplňků, a to ode dne následujícího po splatnosti shora uvedené, soud proto žalobě vyhověl i v tomto směru. 13. Vzhledem k tomu, že se žalobkyni podařilo prokázat tvrzení obsažená v žalobě, soud vyhověl žalobě v plném rozsahu (výrok I.). 14. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 3 850 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 1 672 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 41 777 Kč sestávající z částky 500 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 1 800 Kč ve výši 378 Kč.