11 C 133/2022-102 — Okresní soud v Blansku

Žalobkyně se podanou žalobou domáhala vydání rozhodnutí, kterým by byla žalovanému uložena povinnost uhradit mu částku 53 733,27 Kč s příslušenstvím uvedeným ve výroku tohoto rozsudku z titulu nesplněné povinnosti žalovaného vyplývající z úvěrové smlouvy [číslo] ze dne [datum] Touto smlouvou se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému úvěr do výše 50 000 Kč. Žalovaný úvěr čerpal, čímž mu v souvislosti s uvedenou smlouvou vznikla povinnost úvěr splácet v pravidelných měsíčních splátkách v minimální výši 5 % z vyčerpané částky úvěru, alespoň 500 Kč. Tuto svoji povinnost žalovaný řádně neplnil, žalobkyně proto dopisem ze dne [datum] zůstatek dluhu zesplatnila. Vedle jistiny dluhu se žalobkyně s odkazem na citovanou smlouvu dále domáhala zaplacení úroku z prodlení a sjednaného smluvního úroku ve výši 19,9 % ročně. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. Po provedeném dokazování soud zjistil následující skutkový stav. Ze Smlouvy o úvěru ke kreditní kartě Poštovní spořitelny [číslo] ze dne [datum] soud zjistil, že jejím obsahem je závazek žalobkyně poskytnout žalovanému úvěr do výše 50 000 Kč a závazek žalovaného splatit tento úvěr pravidelnými měsíčními splátkami v minimální výši 5 % z vyčerpané částky úvěru, alespoň 500 Kč. Nedílnou součást smlouvy tvoří obchodní podmínky žalobkyně, jimiž jsou smluvní strany vázány. Podle podmínek je [anonymizováno] oprávněna za poskytnuté bankovní služby účtovat poplatky podle Sazebníku platného v den zúčtování poplatku a Klient je povinen tyto poplatky platit. Z podmínek žalobkyně soud dále zjistil, že tyto opravňují žalobkyni zůstatek dluhu zesplatnit v případě jejího porušení žalovaným – podle čl. 9. Obchodních podmínek pro [anonymizováno] kreditní kartu v případě prodlení Klienta s je [anonymizováno] oprávněna jistinu úvěru zesplatnit ke dni uvedeném v oznámení. Z výpisu z úvěrového účtu žalovaného vedeného žalobkyní soud zjistil, že žalovaný čerpal úvěr, který řádně nesplácel. Žalovaný zpočátku platil sjednané splátky, avšak později splácel nepravidelně a dlužil žalobkyni na jistině částku 53 733,27 Kč. Z dopisu žalobkyně adresovaného žalovanému ze dne [datum] soud zjistil, že jeho obsahem je zesplatnění zůstatku dluhu vyplývajícího ze shora specifikované úvěrové smlouvy k [datum] a dále pak výzva žalovanému, aby uhradil dlužnou částku v celkové výši 55 813,58 Kč do [datum]. Soud dospěl k následujícím právním závěrům: Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, (dále jen „o. z.”) smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Podle ust. § 2399 o. z. úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán. (2) Úvěrovaný může vrátit úvěrujícímu peněžní prostředky před smluvenou dobou. Úroky zaplatí jen za dobu od poskytnutí do vrácení peněžních prostředků. Podle ustanovení § 1751 odst. 1 o. z. lze část obsahu smlouvy určit odkazem na obchodní podmínky, které navrhovatel připojí k nabídce nebo které jsou stranám známy. Z uzavřené smlouvy vyplývá věřiteli právo zesplatnit celý zůstatek dluhu v případě porušení smlouvy žalovaným. Podle § 1813 o. z. se má za to, že zakázaná jsou ujednání, která zakládají v rozporu s požadavkem přiměřenosti významnou nerovnováhu práv nebo povinností stran v neprospěch spotřebitele. To neplatí pro ujednání o předmětu plnění nebo ceně, pokud jsou spotřebiteli poskytnuty jasným a srozumitelným způsobem. Podle § 122 zák. č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru ve znění pozdějších předpisů věřitel může pro případ prodlení spotřebitele s plněním dluhu vyplývajícího ze smlouvy o spotřebitelském úvěru sjednat pouze a) právo na náhradu účelně vynaložených nákladů, které mu vznikly v souvislosti s prodlením spotřebitele; pokud byla ujednána náhrada vyšší, považuje se v této části za smluvní pokutu, b) úroky z prodlení, jejichž výše nesmí přesáhnout výši stanovenou právním předpisem upravujícím úroky z prodlení, nebo c) smluvní pokutu. (2) Uplatněná smluvní pokuta nesmí přesáhnout 0,1 % denně z částky, ohledně níž je spotřebitel v prodlení, je-li spotřebitel v prodlení s plněním povinnosti peněžité povahy. Omezení podle věty první se neuplatní na souhrn smluvních pokut uplatněných do okamžiku, kdy se úvěr stane v důsledku prodlení spotřebitele splatným, pokud je tento souhrn pokut v kalendářním roce, v němž nebo v jehož části byl spotřebitel v prodlení s plněním povinnosti peněžité povahy, nižší než 3 000 Kč a pokud výše smluvních pokut zahrnutých v tomto souhrnu uplatněných ve vztahu k prodlení s každou jednotlivou splátkou spotřebitelského úvěru činí nejvýše 500 Kč (3) Souhrn výše všech uplatněných smluvních pokut nesmí přesáhnout součin čísla 0,5 a celkové výše spotřebitelského úvěru, nejvýše však 200 000 Kč. Na základě shora uvedeného skutkového závěru, s odkazem na citovaná zákonná ustanovení, dospěl soud k právnímu závěru, že mezi žalobkyní a žalovaným byla platně uzavřena smlouva o úvěru podle § 2395 o. z. a zák. č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru ve znění pozdějších předpisů. Na základě této smlouvy poskytla žalobkyně žalovanému úvěr do výše 50 000 Kč, který žalovaný čerpal a zavázal se tyto prostředky splatit měsíčními splátkami stanovenými úvěrovou smlouvou, a to včetně sjednaných celkových nákladů spotřebitelského úvěru, své povinnosti vyplývající ze smlouvy však řádně neplnil. Proto žalobkyně využila svého práva vyplývajícího z příslušného ustanovení obchodních podmínek, kterými byl žalovaný dle předmětné smlouvy vázán, a zůstatek dluhu zesplatnila. Celý dluh se stal splatným dne [datum]. V souladu s § 2399 o. z. a se smlouvou tak žalovanému vznikla povinnost vrátit žalobkyně poskytnuté plnění (jistinu). Jelikož žalovaný zůstatek dluhu ve výši 53 733,27 Kč dobrovolně nezaplatil, uložil mu soud tuto povinnost rozsudkem. Žalobkyni náleží po celou dobu trvání smlouvy - až do zaplacení celé jistiny dluhu (§ 2399 odst. 2 věta druhá o. z.) smluvní úrok, účtovaný ve sjednané sazbě 19,9 % ročně. Řádným neplacením dluhu se žalovaný dostal do prodlení, proto věřiteli v souladu s ust. § 1968 a § 1970 o. z. vznikl nárok na úrok z prodlení. Žalobkyně požaduje po žalovaném placení zákonného úroku z prodlení ve výši, která odpovídá ustanovení § 1970 občanského zákoníku ve spojení s § 2 prováděcího nařízení vlády č. 351/2013 Sb., ve znění pozdějších změn a doplňků, a to ode dne následujícího po splatnosti shora uvedené, soud proto žalobě vyhověl i v tomto směru. Vzhledem k tomu, že se žalobkyni podařilo prokázat tvrzení obsažená v žalobě, soud vyhověl žalobě v plném rozsahu (výrok I.). O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 15 072,80 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 2 150 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) sestávající z částky 3 260 Kč za každý ze 3 úkonů uvedených v § 11 odst. 1 a. t. (převzetí věci, předž. výzva, žaloba) včetně 3 paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 %.