11 C 18/2022-45 — Okresní soud v Blansku

Žalobce se žalobou podanou u zdejšího soudu dne [datum] domáhal určení, že okamžité zrušení pracovního poměru ze dne [datum] dané žalovaným jako zaměstnavatelem žalobci jako zaměstnanci je neplatné. Uvedl, že pracoval u žalovaného na základě pracovní smlouvy ze dne [datum] s nástupem dne [datum] na pozici„ řidič, provozní“. Následně žalovaný doručil žalobci listinu označenou jako Okamžité zrušení pracovního poměru s datem [datum]. Žalobce s ukončením pracovního poměru nesouhlasil a zaslal žalovanému oznámení, že trvá na dalším zaměstnávání. Žalobce jednak po celou dobu plnil řádně svoje pracovní povinnosti a nezpůsobil žádnou škodu ani žalovanému ani třetím osobám, a jednak namítl, že listina z [datum] neodpovídá požadavku ust. § 60 zákoníku práce, neboť v ní není dostatečně skutkově vymezen důvod ukončení pracovního poměru. Žalovaný se žalobou nesouhlasil a navrhl její zamítnutí. Uvedl, že je pravdou, že žalobce byl jeho zaměstnancem na základě pracovní smlouvy z [datum] na pozici řidič [anonymizováno], a že mu zaslal okamžité zrušení pracovního poměru z [datum]. Žalobce [anonymizováno 13 slov]. Žalobce [anonymizována dvě slova] [částka], [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova] [anonymizováno], [anonymizována dvě slova] [anonymizováno] ([anonymizováno] [částka] [anonymizována dvě slova] [role v řízení] [anonymizována dvě slova] [anonymizováno]), [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova], [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova] [obec] [anonymizováno] [část obce], [anonymizováno] [role v řízení] [anonymizována dvě slova] [datum] [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova] [anonymizováno]. [anonymizována dvě slova] [role v řízení] [anonymizováno] [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova] [obec]. Provedeným dokazováním byl zjištěn následující skutkový stav. Mezi účastníky bylo nesporné, že žalobce byl u žalovaného zaměstnán na pozici řidič [anonymizována dvě slova], na základě pracovní smlouvy ze dne [datum] s datem nástupu [datum], se zkušební dobou 2 měsíce, na dobu neurčitou. Dále bylo nesporné, že žalobci bylo doručeno Okamžité zrušení pracovního poměru ze strany žalovaného ze dne [datum]. Z této listiny bylo zjištěno, že žalovaný jako důvod okamžitého zrušení pracovního poměru uvedl:„ [anonymizováno] [anonymizováno] [anonymizováno] [anonymizováno] [anonymizováno] [anonymizováno] [anonymizováno] [anonymizována dvě slova] [anonymizováno] [anonymizováno] [anonymizována dvě slova] [anonymizováno] [anonymizováno] [anonymizováno] [anonymizováno]“. Dle doručenky datové zprávy žalobce zaslal žalovanému dne [datum] Nesouhlas o okamžité zrušení pracovního poměru ze strany zaměstnavatele, který byl doručen žalovanému téhož dne. Podle § 55 odst. 1 písm. b) zákoníku práce může zaměstnavatel výjimečně pracovní poměr okamžitě zrušit jen tehdy, porušil-li zaměstnanec povinnost vyplývající z právních předpisů vztahujících se k jím vykonávané práci zvlášť hrubým způsobem. Podle § 60 zák. práce v okamžitém zrušení pracovního poměru musí zaměstnavatel i zaměstnanec skutkově vymezit jeho důvod tak, aby jej nebylo možno zaměnit s jiným. Uvedený důvod nesmí být dodatečně měněn. Okamžité zrušení pracovního poměru musí být písemné. Podle § 72 zákoníku práce neplatnost rozvázání pracovního poměru výpovědí, okamžitým zrušením, zrušením ve zkušební době nebo dohodou může jak zaměstnavatel, tak i zaměstnanec uplatnit u soudu nejpozději ve lhůtě 2 měsíců ode dne, kdy měl pracovní poměr skončit tímto rozvázáním. Soud po provedeném dokazování dospěl k závěru, že žaloba požadující určení, že okamžité zrušení pracovního poměru ze dne [datum] je neplatné, je důvodná. V řízení bylo prokázáno, že žaloba byla podána před uplynutím lhůty dvou měsíců uvedené v § 72 zákoníku práce. Soud dále dospěl k závěru, že okamžité zrušení pracovního poměru je postiženo vadou, která způsobuje jeho neplatnost, neboť nebylo učiněno dostatečně určitě ve smyslu ust. § 60 zákoníku práce. V písemném okamžitém zrušení pracovního poměru musí být jeho důvod uveden nejen tak, aby bylo zřejmé, který z důvodů obsažených v ustanovení § 55 odst. 1 zák. práce byl uplatněn, ale současně takovým způsobem, aby bylo nepochybné, v jakém konkrétním jednání zaměstnance je spatřován a aby bylo zajištěno, že uplatněný důvod nebude možné dodatečně měnit (např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 21.11.1996 sp.zn. 2 Cdo 198/96). Je tedy třeba, aby důvod byl určitým způsobem konkretizován uvedením skutečnosti, v níž účastník spatřuje naplnění zákonného důvodu tak, aby nemohly vzniknout pochybnosti, ze kterého důvodu se pracovní poměr okamžitě zrušuje (rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 17.1.2001 sp.zn. 21 Cdo 1899/99). V daném případě však okamžité zrušení pracovního poměru ze strany žalovaného takovéto náležitosti postrádá. Není zde uvedeno, kdy, jakým konkrétním způsobem, vůči komu, případně kde, se žalobce měl dopustit poškozování firmy (přičemž pojem„ soustavného“ navozuje dojem opakované činnosti žalobce), kdy a co a komu měl žalobce říct, co nebylo pravdivé a uvádělo zákazníky v omyl, a jakým konkrétním jednáním žalobce poškozoval jméno firmy. Z tohoto pohledu není jednání žalobce vymezeno dostatečně určitě natolik, aby jej nebylo možné (dle potřeby) zaměňovat či doplňovat. Chybějící uvedení konkrétních skutkových okolností jednání žalobce pak nelze doplňovat následně, ani v průběhu řízení, důvod okamžitého zrušení pracovního poměru nesmí být dodatečně měněn. Požadavek konkretizace skutku, v němž zaměstnavatel spatřuje porušení povinností zaměstnance zvlášť hrubým způsobem, vyplývá i ze skutečnosti, že ustanovení § 55 odst. 1 písm.b) zák.práce patří k právním normám s relativně neurčitou (abstraktní) hypotézou, kdy je na soudu aby podle svého uvážení zkoumal intenzitu porušení povinností zaměstnancem, přičemž je třeba přihlédnout k osobě zaměstnance, k funkci, kterou zastává, k jeho dosavadnímu postoji plnění pracovních úkolů, k době a k situaci, v níž došlo k porušení pracovní kázně, k míře zavinění zaměstnance, ke způsobu a intenzitě porušení konkrétních povinností zaměstnance, k důsledkům porušení povinností pro zaměstnavatele apod. Soud se proto v daném případě nemohl zabývat tím, zda žalovaným tvrzené jednání žalobce naplňuje intenzitu požadovanou ust. § 55 odst. 1 písm. b) zákoníku práce, a zda takové jednání odůvodňuje zrušení pracovního poměru zaměstnavatelem způsobem mimořádným, tj. okamžitým zrušením pracovního poměru. Soud proto žalobě v plném rozsahu vyhověl. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto v souladu s ust. § 142 odst. 1 o.s.ř., když žalobce byl ve věci plně úspěšný, soud mu proto přiznal plnou náhradu nákladů řízení ve výši 8 400 Kč. Zástupce žalobce učinil ve věci 3 úkony právní služby ve smyslu ustanovení § 11 odst. 1 vyhl. č. 177/1996 Sb. (převzetí a přípravu zastoupení, žaloba, účast u jednání), přičemž dle ust. § 9 odst. 3 písm. a) vyhlášky sazba mimosmluvní odměny za jeden úkon právní služby činí 2 500 Kč, celkem tedy za 3 úkony právní služby náleží žalovanému částka 7 500 Kč. Dle § 13 vyhl. č. 177/1996 Sb. dále žalovanému náleží náhrada hotových výdajů za 3 výše uvedené úkony právní služby po 300 Kč, tj. celkem 900 Kč.