3 C 129/2022-36 — Okresní soud v Blansku

1. Žalobkyně se domáhala zaplacení částky 1 017 Kč s příslušenstvím s tím, že se jedná o nezaplacené nájemné za koncové zařízení sjednané ve smlouvě o poskytování služeb elektronických komunikací a o smluvní pokutu za nevrácení tohoto zařízení po skončení smlouvy. Žalobkyně dále uvedla, že v souvislosti se smlouvou o poskytování služeb elektronických komunikací [číslo] jejíž nedílnou součástí byly rovněž Všeobecné podmínky, si žalovaná pronajala u žalobkyně i koncové zařízení [anonymizováno], za které se zavázala platit měsíční nájemné ve výši 17 Kč. Žalovaná však porušila své povinnosti, když řádně nehradila nájemné za koncové zařízení. Žalovaná dluží žalobkyni za nájem zařízení částku 17 Kč. Dále byla žalovaná povinna po skončení smlouvy vrátit koncové zařízení, přičemž tato její povinnost byla zajištěna smluvní pokutou ve výši 1 000 Kč. 2. Soud ve věci postupoval podle ust. § 115a o. s. ř., dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí. Účastníci řízení svým postojem vyjádřili souhlas s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. 3. Po zhodnocení důkazů jednotlivě i v jejich vzájemných souvislostech, přihlížeje přitom ke všemu, co v řízení vyšlo najevo, včetně toho, co uvedli účastníci, má soud za prokázaný tento skutkový stav: Dne [datum] byla uzavřena smlouva o poskytování služeb elektronických komunikací [číslo] na základě které byly žalované poskytovány služby elektronických komunikací a bylo jí předáno k užívání technické zařízení. Účastníci si dále sjednali, že se jejich vzájemná práva a povinnosti řídí všeobecnými podmínkami vydanými žalobkyní. Nájemné za koncové zařízení ve výši 17 Kč mělo být podle smlouvy a Všeobecných podmínek zaplaceno vždy zároveň s vyúčtováním služeb. Podle Všeobecných podmínek může poskytovatel odstoupit od smlouvy, pokud zákazník neuhradí v průběhu trvání smlouvy 3 vyúčtování. Podle Všeobecných smluvních podmínek, jestliže uživatel nevrátí zařízení včas a v pořádku nejpozději do 14 dnů od data ukončení smlouvy), může poskytovatel naúčtovat smluvní pokutu, která činí 1 000 Kč za každé zařízení. 4. Z faktury [číslo] ze dne [datum] soud zjistil, že žalované bylo vyúčtováno nájemné koncového zařízení ve výši 17 Kč se splatností do [datum] 5. Dále byla žalované fakturou [číslo] ze dne [datum] vyúčtována smluvní pokuta ve výši 1 000 Kč za nevrácení pronajatého zařízení po skončení smlouvy. 6. Po právním posouzení zjištěného skutkového stavu dospěl soud k následujícím závěrům: Podle § 2201 zák. č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen o. z.) se nájemní smlouvou pronajímatel zavazuje přenechat nájemci věc k dočasnému užívání a nájemce se zavazuje platit za to pronajímateli nájemné. Podle § 2217 odst. 1 o. z. se nájemné platí v ujednané výši, a není-li ujednána, platí se ve výši obvyklé v době uzavření nájemní smlouvy s přihlédnutím k nájemnému za nájem obdobných věcí za obdobných podmínek. 7. Podle § 2001 občanského zákoníku od smlouvy lze odstoupit, ujednají-li si to strany, nebo stanoví-li tak zákon. 8. Podle § 2048 občanského zákoníku ujednají-li strany pro případ porušení smluvené povinnosti smluvní pokutu v určité výši nebo způsob, jak se výše smluvní pokuty určí, může věřitel požadovat smluvní pokutu bez zřetele k tomu, zda mu porušením utvrzené povinnosti vznikla škoda. Smluvní pokuta může být ujednána i v jiném plnění než peněžitém. Podle § 2049 občanského zákoníku zaplacení smluvní pokuty nezbavuje dlužníka povinnosti splnit dluh smluvní pokutou utvrzený. 9. Podle § 1968 věty první o. z. dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Podle § 1970 o. z. může věřitel po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. Podle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. odpovídá výše úroku z prodlení ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů. Podle § 513 o. z. jsou příslušenstvím pohledávky úroky, úroky z prodlení a náklady spojené s jejím uplatněním. 10. V posuzovaném případě je zřejmé, že došlo k uzavření smlouvy o poskytování služeb elektronických komunikací, jejíž součástí jsou i všeobecné podmínky, na které smlouva výslovně odkazuje. Součástí této smlouvy bylo i ujednání o nájmu shora uvedeného technického zařízení, žalovaná se zavázala platit nájemné ve výši 17 Kč měsíčně a zavázala se zařízení v případě ukončení smlouvy vrátit. Žalovaná své povinnosti vyplývající ze smlouvy řádně neplnila, když neuhradila nájemné v celkové výši 17 Kč. 11. Posléze žalobkyně využila svého práva vyplývajícího z příslušného ustanovení obchodních podmínek, kterými byli účastníci dle předmětné smlouvy vázáni, a odstoupila od smlouvy. V souladu s ustanovením smlouvy tak žalované vznikla povinnost vrátit žalobkyni pronajaté zařízení. Tato povinnost žalované byla zajištěna smluvní pokutou, která byla sjednána ve výši 1 000 Kč za nevrácení každého pronajatého zařízení. 12. Při zkoumání platnosti ujednání o smluvní pokutě z hlediska dobrých mravů je nutno uvážit funkce smluvní pokuty (funkce preventivní, uhrazovací a sankční). Přiměřenost výše smluvní pokuty je třeba posoudit s přihlédnutím k celkovým okolnostem úkonu, jeho pohnutkám a účelu, který sledoval. V úvahu je třeba rovněž vzít výši zajištěné povinnosti, z níž lze také usoudit na nepřiměřenost smluvní pokuty s ohledem na vzájemný poměr původní a sankční povinnosti (k tomu srovnej např. rozsudek Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 33 Odo 438/2005). Soud uvážil váhu porušené povinnosti a výši sankční povinnosti a dospěl k závěru, že sjednaná smluvní pokuta je přiměřená a tudíž souladná se shora citovanou směrnicí včetně její přílohy. 13. Žalovaná doposud nesplnila svou povinnost vrátit zařízení, tudíž jí vznikla povinnost zaplatit sjednanou smluvní pokutu za porušení této povinnosti. Žalovaná však své závazky ze smlouvy řádně neplnila a v současné době dluží žalobkyni celkovou částku 1 017 Kč. Protože žalovaná nezaplatila dlužnou částku dobrovolně, uložil jí soud tuto povinnost rozsudkem. 14. Vzhledem k tomu, že žalovaná svůj závazek neuhradila ve lhůtách splatnosti vyplývajících z předmětných faktur, dostala se do prodlení, proto jí vznikla i povinnost zaplatit úroky z prodlení dle § 1970 o. z. S přihlédnutím k tomu, že se žalobkyni podařilo prokázat všechna tvrzení obsažená v žalobě, soud žalobě vyhověl v plném rozsahu (výrok I.). 15. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 1 489 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 400 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 1 017 Kč sestávající z částky 200 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 900 Kč ve výši 189 Kč.