3 C 200/2021-81 — Okresní soud v Blansku

Žalobkyně se podanou žalobou domáhala vydání rozhodnutí, kterým by byla žalovanému uložena povinnost uhradit jí částku 30 300 Kč s příslušenstvím uvedeným ve výroku tohoto rozsudku z titulu nesplněné povinnosti žalovaného vyplývající z úvěrové smlouvy [číslo] ze dne [datum] Touto smlouvou se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému úvěr ve výši 30 000 Kč. Žalovaný úvěr čerpal ve výši 30 000 Kč, čímž žalovanému v souvislosti s uvedenou smlouvou vznikla povinnost tuto částku včetně sjednaných nákladů spotřebitelského úvěru splatit pravidelnými měsíčními splátkami ve výši sjednané smlouvou v závislosti na výši čerpaného úvěru. Tuto svoji povinnost žalovaný řádně neplnil, žalobkyně proto dopisem ze dne [datum] zůstatek dluhu zesplatnila. Vedle jistiny dluhu se žalobkyně s odkazem na citovanou smlouvu dále domáhala zaplacení: úroků z prodlení, sjednaného smluvního úroku ve výši 16,9 % ročně a poplatku ve výši 300 Kč. Žalovaný navrhl zamítnutí žaloby s odůvodněním, že smlouva obsahovala nepřiměřené podmínky vzhledem k postavení žalovaného jako spotřebitele a žalovaný se řádně nedozvěděl o zesplatnění dluhu. Dále žalovaný namítl, že není možné paralelní úročení smluvním úrokem a úrokem z prodlení. Po zhodnocení uvedených důkazů jednotlivě i v jejich vzájemných souvislostech, přihlížeje přitom ke všemu, co v řízení vyšlo najevo, včetně toho, co uvedli účastníci, má soud za prokázaný tento skutkový stav: Ze Smlouvy o úvěru [číslo] ze dne [datum] soud zjistil, že jejím obsahem je závazek žalobkyně poskytnout žalovanému úvěr ve výši 30 000 Kč a závazek žalovaného splatit tento úvěr 60 pravidelnými měsíčními splátkami ve výši 751 Kč, a to včetně sjednaných celkových nákladů spotřebitelského úvěru - včetně poplatků podle sazebníku a včetně úroku ve výši 16,9% ročně. Součástí smlouvy byly Všeobecné obchodní podmínky ČSOB a Obchodní podmínky pro ČSOB Spotřebitelské úvěry. Ze žádosti o spotřebitelský úvěr vyplývá, že žalobkyně dne [datum] posuzovala úvěruschopnost žalovaného dle vyplněné žádosti. Žalovaný byl v době uzavření smlouvy důchodce, měl podle žádosti pravidelný měsíční příjem ve výši cca [částka]. Žalovaný měl veden běžný účet č. [bankovní účet] u žalobkyně. Žalobkyně při posuzování bonity a úvěruschopnosti žalovaného dále posoudila jeho finanční situaci, zadluženost a rizikovost, a to na základě schvalovacího protokolu, výpisu CBCB/SOLUS, přičemž nezjistila žádné skutečnosti, které by poskytnutí úvěru bránily. Z výpisu z běžného účtu žalovaného č. [bankovní účet] vedeného žalobkyní soud zjistil, že žalovaný čerpal úvěr dne [datum] v částce 30 000 Kč. Žalovaný nezaplatil žádnou splátku. Dluh z citované smlouvy aktuálně činí 30 300 Kč (z toho jistina ve výši 30 000 Kč poplatky ve výši 300 Kč). Z dopisu žalobkyně adresovaného žalovanému ze dne [datum] vyplývá, že žalobkyně vyzvala žalovaného k zaplacení dlužných splátek ve výši 3 306,35 Kč a pokud tuto částku nezaplatí, bude úvěr zesplatněn. Tuto výzvu žalovaný převzal osobně dne [datum]. Z dopisu žalobkyně adresovaného žalovanému ze dne [datum] soud zjistil, že jeho obsahem je zesplatnění zůstatku dluhu vyplývajícího ze shora specifikované úvěrové smlouvy a dále pak výzva žalovanému, aby uhradil dlužnou částku v celkové výši 33 560,14 Kč do dne [datum]. Zásilka s touto výzvou byla uložena na poště a žalovaný si ji nevyzvedl. [Anonymizovaný odstavec.] Předžalobní výzva byla žalovanému zaslána doporučeně dne [datum] na adresu trvalého pobytu, jak vyplývá z podacího archu. Soud dospěl k následujícím právním závěrům: Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, (dále jen „o. z.”) smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Podle ust. § 2399 o. z. úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán. (2) Úvěrovaný může vrátit úvěrujícímu peněžní prostředky před smluvenou dobou. Úroky zaplatí jen za dobu od poskytnutí do vrácení peněžních prostředků. Podle ustanovení § 1751 odst. 1 o. z. lze část obsahu smlouvy určit odkazem na obchodní podmínky, které navrhovatel připojí k nabídce nebo které jsou stranám známy. Z uzavřené smlouvy vyplývá věřiteli právo zesplatnit celý zůstatek dluhu v případě porušení smlouvy žalovaným. Podle § 1813 o. z. se má za to, že zakázaná jsou ujednání, která zakládají v rozporu s požadavkem přiměřenosti významnou nerovnováhu práv nebo povinností stran v neprospěch spotřebitele. To neplatí pro ujednání o předmětu plnění nebo ceně, pokud jsou spotřebiteli poskytnuty jasným a srozumitelným způsobem. Podle § 122 zák. č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru ve znění pozdějších předpisů věřitel může pro případ prodlení spotřebitele s plněním dluhu vyplývajícího ze smlouvy o spotřebitelském úvěru sjednat pouze a) právo na náhradu účelně vynaložených nákladů, které mu vznikly v souvislosti s prodlením spotřebitele; pokud byla ujednána náhrada vyšší, považuje se v této části za smluvní pokutu, b) úroky z prodlení, jejichž výše nesmí přesáhnout výši stanovenou právním předpisem upravujícím úroky z prodlení, nebo c) smluvní pokutu. (2) Uplatněná smluvní pokuta nesmí přesáhnout 0,1 % denně z částky, ohledně níž je spotřebitel v prodlení, je-li spotřebitel v prodlení s plněním povinnosti peněžité povahy. Omezení podle věty první se neuplatní na souhrn smluvních pokut uplatněných do okamžiku, kdy se úvěr stane v důsledku prodlení spotřebitele splatným, pokud je tento souhrn pokut v kalendářním roce, v němž nebo v jehož části byl spotřebitel v prodlení s plněním povinnosti peněžité povahy, nižší než 3 000 Kč a pokud výše smluvních pokut zahrnutých v tomto souhrnu uplatněných ve vztahu k prodlení s každou jednotlivou splátkou spotřebitelského úvěru činí nejvýše 500 Kč (3) Souhrn výše všech uplatněných smluvních pokut nesmí přesáhnout součin čísla 0,5 a celkové výše spotřebitelského úvěru, nejvýše však 200 000 Kč. Na základě shora uvedeného skutkového závěru, s odkazem na citovaná zákonná ustanovení, dospěl soud k právnímu závěru, že mezi žalobkyní a žalovaným byla po posouzení úvěruschopnosti žalovaného platně uzavřena smlouva o úvěru podle § 2395 o. z. a zák. č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru ve znění pozdějších předpisů. Na základě této smlouvy poskytla žalobkyně žalovanému úvěr ve výši 30 000 Kč, který žalovaný čerpal ve shora uvedené výši. Žalovaný se zavázal tyto prostředky splatit měsíčními splátkami stanovenými úvěrovou smlouvou, a to včetně sjednaných celkových nákladů spotřebitelského úvěru, své povinnosti vyplývající ze smlouvy však řádně neplnil. Proto žalobkyně využila svého práva vyplývajícího z příslušného ustanovení obchodních podmínek, kterými byl žalovaný dle předmětné smlouvy vázán, a zůstatek dluhu zesplatnila. V souladu s § 2399 o. z. a se smlouvou tak žalovanému vznikla povinnost vrátit žalobkyně poskytnuté plnění (jistinu). S odkazem na rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 23 Cdo 2926/2009, ve kterém Nejvyšší soud vyslovil již ustálený judikatorní závěr:„ Projev vůle dojde adresátovi, jakmile se dostane do sféry jeho dispozice, tzn. v okamžiku, kdy adresát nabude objektivní možnost seznámit se s obsahem projevu vůle. Od okamžiku dojití projevu vůle do sféry adresáta je právní úkon pro jednající subjekt závazný a nelze jej jednostranně odvolat. Není přitom nezbytné, aby se adresát seznámil s obsahem právního úkonu; dostačuje, že měl objektivně možnost seznat jeho obsah.“, procesní soud uzavřel, že informace o zesplatnění úvěru a výzva k zaplacení se prostřednictvím doručujícího orgánu dostaly do sféry dispozice žalovaného, a ten měl objektivní možnost se s jeho obsahem seznámit. Celý dluh se tak stal splatným dne [datum]. Žalobkyni dále náleží po celou dobu trvání smlouvy - až do zaplacení celé jistiny dluhu (§ 2399 odst. 2 věta druhá o. z.) smluvní úrok, účtovaný ve sjednané sazbě 16,9 % ročně z dlužné jistiny 30 000 Kč. Ujednaný úrok je odměnou věřiteli za poskytnutí peněžních prostředků. Vzhledem k tomu, že jej lze interpretovat jako cenu zápůjčky a byl ve smlouvě jasně a srozumitelně uveden, není podle § 1813 o. z. v kompetenci soudu jeho výši přezkoumávat. Dále pak žalovanému vznikla na základě všeobecných obchodních podmínek a v souladu se zákonem o spotřebitelském úvěru povinnost uhradit žalobkyni poplatky ve výši 300 Kč. Jelikož žalovaný zůstatek dluhu ve výši 30 300 dobrovolně nezaplatil, uložil mu soud tuto povinnost rozsudkem. Řádným neplacením dluhu se žalovaný dostal do prodlení, proto věřiteli v souladu s ust. § 1968 a § 1970 o. z. vznikl nárok na úrok z prodlení. Žalobkyně požaduje po žalovaném placení zákonného úroku z prodlení ve výši, která odpovídá ustanovení § 1970 občanského zákoníku ve spojení s § 2 prováděcího nařízení vlády č. 351/2013 Sb., ve znění pozdějších změn a doplňků, a to ode dne následujícího po splatnosti shora uvedené, soud proto žalobě vyhověl i v tomto směru. Vzhled