6 C 22/2023-44 — Okresní soud v Blansku

1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala vydání rozhodnutí, kterým by byla žalovanému uložena povinnost uhradit jí celkem částku 23 078,79 Kč s příslušenstvím uvedeným ve výroku tohoto rozsudku z titulu nesplněné povinnosti žalovaného vyplývající z úvěrové smlouvy [číslo] ze dne [datum] Touto smlouvou se původní věřitel ([právnická osoba], [IČO], sídlem [adresa]) zavázal poskytnout žalovanému úvěr ve výši 20 000 Kč. Žalovaný úvěr čerpal ve výši 20 000 Kč, čímž žalovanému v souvislosti s uvedenou smlouvou vznikla povinnost tuto částku včetně sjednaných nákladů spotřebitelského úvěru splatit pravidelnými měsíčními splátkami ve výši 2 656 Kč. Tuto svoji povinnost žalovaný řádně neplnil, původní věřitel proto dopisem ze dne zůstatek dluhu zesplatnil. Vedle jistiny dluhu se žalobkyně s odkazem na citovanou smlouvu dále domáhala zaplacení úroků z prodlení, sjednaného smluvního úroku ve výši 15 % ročně, nákladů na vymáhání ve výši 434 Kč a smluvní pokuty ve výši 7 173,35 Kč. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil, k ústnímu jednání nařízenému na den [datum] se žalovaný bez omluvy nedostavil. Žalobkyně se z jednání omluvila s tím, že souhlasí, aby jednání proběhlo v její nepřítomnosti. Soud proto jednal a ve věci rozhodl za splnění podmínek dle ust. § 101 odst. 3 o.s.ř. v jejich nepřítomnosti, vycházel přitom z obsahu spisu a z provedených důkazů. 3. Po zhodnocení uvedených důkazů jednotlivě i v jejich vzájemných souvislostech, přihlížeje přitom ke všemu, co v řízení vyšlo najevo, včetně toho, co uvedli účastníci, má soud za prokázaný tento skutkový stav: Ze Smlouvy o úvěru [číslo] ze dne [datum] soud zjistil, že jejím obsahem je závazek původního věřitele ([právnická osoba], [IČO], sídlem [adresa]) poskytnout žalovanému úvěr ve výši 20 000 Kč a závazek žalovaného splatit tento úvěr včetně sjednaných celkových nákladů spotřebitelského úvěru ve výši 17 184 Kč a to 14 pravidelnými měsíčními splátkami ve výši 2 656 Kč. 4. Ze Žádosti o spotřebitelský úvěr vyplývá, že původní věřitel dne [datum] posuzoval úvěruschopnost žalovaného dle vyplněné žádosti a dále na základě výplatních lístků, pracovní smlouvy. Žalovaný měl pravidelný měsíční příjem ze zaměstnání ve výši 20 254 Kč měsíčně, a měsíční výdaje ve výši 4 410 Kč, které zahrnují náklady na bydlení a energie ve výši 1 000 Kč měsíčně, náklady na dopravu, jídlo a osobní náklady ve výši 3 410 Kč měsíčně, použitelný měsíční příjem ve výši 15 884 Kč. K osobním poměrům žalovaného původní věřitel zjistil, že je svobodný, bydlí u přítelkyně a má dokončené střední vzdělání. S ohledem na výši příjmu žalovaného a výši požadovaného úvěru původní věřitel vyhodnotil žalovaného jako způsobilého ke splácení úvěru ve výši, jaká mu byla poskytnuta. 5. Nedílnou součást smlouvy tvoří obchodní podmínky původního věřitele, jimiž jsou smluvní strany vázány. Z Všeobecných obchodních podmínek původního věřitele soud zjistil, že tyto opravňují původního věřitele zůstatek dluhu zesplatnit v případě jejího porušení žalovanou. Podle smluvních podmínek je žalovaný v případě prodlení povinen zaplatit i náklady na vymáhání. Žalovaná je dle těchto podmínek dále povinna v případě porušení povinností vyplývajících z úvěrové smlouvy zaplatit původnímu věřiteli smluvní pokutu ve výši uvedené v příslušném sazebníku. Smluvní pokuta za porušení úvěrové smlouvy je v sazebníku stanovena ve výši 0,1 % denně za každý den prodlení. 6. Žalovaný podpisem této smlouvy o úvěru potvrdil, že v hotovosti převzal v místě svého bydliště celkem částku 20 000 Kč, kterou však řádně nesplácel. Žalovaný zaplatil pouze 8 155,99 Kč, což odpovídá třem řádně uhrazeným splátkám. Žalovaný se tak dostal do prodlení s úhradou částky 29 028,01 Kč, kterou představoval součet zůstatku jistiny ve výši 15 905,44 Kč a zůstatku smluvního příslušenství pohledávky ve výši 13 122,57 Kč původní věřitel úvěr zesplatnil ke dni [datum]. Dluh z citované smlouvy aktuálně činí celkem částku 23 078,79 Kč (z toho nesplacená jistina ve výši 15 905,44 Kč, nesplacený kapitalizovaný smluvní úrok 1 210,83 Kč, nesplacený poplatek za poskytnutí úvěru ve výši 7 650,45 Kč, nesplacené náklady na vyhodnocení úvěru ve výši 1 450,91 Kč, nesplacený inkasní poplatek ve výši 2 810,38 Kč). 7. Původní věřitel zesplatnil ke dni [datum] zůstatek dluhu vyplývajícího ze shora specifikované úvěrové smlouvy a dále pak vyzval žalovaného, aby uhradil dlužnou částku v celkové výši 47 314,49 Kč. 8. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum] soud zjistil, že původní věřitel jejím prostřednictvím postoupil pohledávku vyplývající z uvedené úvěrové smlouvy v celé výši včetně veškerého příslušenství žalobkyni. 9. Soud dospěl k následujícím právním závěrům: Podle ust. § 1879 o. z. může věřitel svou pohledávku i bez souhlasu dlužníka postoupit písemnou smlouvou jiné osobě. Podle § 1880 odst. 1 o. z. s postoupenou pohledávkou přechází i její příslušenství a všechna práva s ní spojená. Žalobkyni byla postoupena pohledávka za žalovaným, došlo k oznámení postoupení pohledávky žalovanému, žalobkyně je tedy ve věci aktivně legitimována. 10. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, (dále jen „o. z.”) smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Podle ust. § 2399 o. z. úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán. (2) Úvěrovaný může vrátit úvěrujícímu peněžní prostředky před smluvenou dobou. Úroky zaplatí jen za dobu od poskytnutí do vrácení peněžních prostředků. Podle ustanovení § 1751 odst. 1 o. z. lze část obsahu smlouvy určit odkazem na obchodní podmínky, které navrhovatel připojí k nabídce nebo které jsou stranám známy. Z uzavřené smlouvy vyplývá věřiteli právo zesplatnit celý zůstatek dluhu v případě porušení smlouvy žalovanou. 11. Podle § 2048 občanského zákoníku ujednají-li strany pro případ porušení smluvené povinnosti smluvní pokutu v určité výši nebo způsob, jak se výše smluvní pokuty určí, může věřitel požadovat smluvní pokutu bez zřetele k tomu, zda mu porušením utvrzené povinnosti vznikla škoda. Smluvní pokuta může být ujednána i v jiném plnění než peněžitém. Podle § 2049 občanského zákoníku zaplacení smluvní pokuty nezbavuje dlužníka povinnosti splnit dluh smluvní pokutou utvrzený. 12. Podle § 1813 o. z. se má za to, že zakázaná jsou ujednání, která zakládají v rozporu s požadavkem přiměřenosti významnou nerovnováhu práv nebo povinností stran v neprospěch spotřebitele. To neplatí pro ujednání o předmětu plnění nebo ceně, pokud jsou spotřebiteli poskytnuty jasným a srozumitelným způsobem. Podle § 122 zák. č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru ve znění pozdějších předpisů věřitel může pro případ prodlení spotřebitele s plněním dluhu vyplývajícího ze smlouvy o spotřebitelském úvěru sjednat pouze a) právo na náhradu účelně vynaložených nákladů, které mu vznikly v souvislosti s prodlením spotřebitele; pokud byla ujednána náhrada vyšší, považuje se v této části za smluvní pokutu, b) úroky z prodlení, jejichž výše nesmí přesáhnout výši stanovenou právním předpisem upravujícím úroky z prodlení, nebo c) smluvní pokutu. (2) Uplatněná smluvní pokuta nesmí přesáhnout 0,1 % denně z částky, ohledně níž je spotřebitel v prodlení, je-li spotřebitel v prodlení s plněním povinnosti peněžité povahy. Omezení podle věty první se neuplatní na souhrn smluvních pokut uplatněných do okamžiku, kdy se úvěr stane v důsledku prodlení spotřebitele splatným, pokud je tento souhrn pokut v kalendářním roce, v němž nebo v jehož části byl spotřebitel v prodlení s plněním povinnosti peněžité povahy, nižší než 3 000 Kč a pokud výše smluvních pokut zahrnutých v tomto souhrnu uplatněných ve vztahu k prodlení s každou jednotlivou splátkou spotřebitelského úvěru činí nejvýše 500 Kč (3) Souhrn výše všech uplatněných smluvních pokut nesmí přesáhnout součin čísla 0,5 a celkové výše spotřebitelského úvěru, nejvýše však 200 000 Kč. 13. Na základě shora uvedeného skutkového závěru, s odkazem na citovaná zákonná ustanovení, dospěl soud k právnímu závěru, že mezi původním věřitelem a žalovaným byla po posouzení úvěruschopnosti žalovaného platně uzavřena smlouva o úvěru podle § 2395 o. z. a zák. č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru ve znění pozdějších předpisů. Na základě této smlouvy poskytl původní věřitel žalovanému úvěr ve výši 20 000 Kč, který žalovaný čerpal v této výši. Žalovaný se zavázal tyto prostředky splatit měsíčními splátkami stanovenými úvěrovou smlouvou, a to včetně sjednaných celkových nákladů spotřebitelského úvěru, své povinnosti vyplývající ze smlouvy však řádně neplnil. Proto původní věřitel využil svého práva vyplývajícího z příslušného ustanovení obchodních podmínek, kterými byla žalovaná dle předmětné smlouvy vázána, a zůstatek dluhu zesplatnil. Celý dluh se stal splatným dne [datum]. V souladu s § 2399 o. z. a se smlouvou tak žalovanému vznikla povinno