11 C 159/2024-62 — Okresní soud v Blansku

1. Žalobkyně se žalobou podanou u zdejšího soudu dne , datum, domáhala uložení povinnosti žalované zdržet se rušení držby vlastnického práva k movitým věcem uvedeným, ve výroku I. tohoto usnesení a dále k pozemku , Anonymizováno, . využití manipulační plocha, v k.ú. , adresa, . Žalobkyně uvedla, že je vlastníkem uvedených nemovitostí, které nabyla do svého vlastnictví na základě kupní smlouvy ze dne , datum, , a které v současné době tvoří výrobní areál, jehož součástí jsou mimo jiné betonové panely a mobilní kovové zábrany (texasy) výrobce , Anonymizováno, , s.r.o., kontejnery a další moduly, jako příslušenství a součást pozemku , Anonymizováno, .ú. , adresa, , obci , adresa, . Žalovaná prostřednictvím svého jednatele, pana , jméno FO, , dne , datum, a dne , datum, bez souhlasu žalobkyně za užití bagru a nákladní techniky odvezla 100 kusů betonových panelů, které tvořily zpevněnou plochu (cestu), 20 kusů betonových panelů z budovy – stodoly a 40 kusů mobilních kovových zábran tzv. texasy (ocelové ohradníky) výrobce , Anonymizováno, , s.r.o., IČO , IČO, . Toto jednání považuje žalobkyně za protiprávní a rušící pokojnou držbu vlastnického práva ve vztahu k pozemku i movitým věcem. Přestože žalobkyně vyzvala žalovanou i prostřednictvím Policie ČR dne , datum, k odstranění a zdržení se protiprávního jednání, žalovaná v protiprávním jednání pokračuje a stále zadržuje uvedené movité věci.2. Žalovaná žalobou uplatněný nárok neuznává a navrhuje zamítnutí žaloby. Uvedla, že vlastníkem v žalobě uvedených movitých věcí je žalovaná (betonové panely), resp. pan , jméno FO, , nar. , datum, , bytem , adresa, (kovové ohradníky). V souvislosti s inzerovaným prodejem , Anonymizováno, ze strany žalobkyně, včetně movitých věcí žalované a pana , jméno FO, , došlo k odvozu předmětných movitých věcí z areálu žalobkyně. Žalovaná tedy jako vlastník předmětných movitých věci nenarušila a nemohla narušit „oprávněnou držbu“ žalobkyně, která není vlastníkem předmětných movitých věcí a vlastnické právo k nim nikdy nenabyla a ani je nijak neprokázala a neprokazuje, když předmětem kupní smlouvy ze dne , datum, jsou jen nemovité věci.3. Podle § 987 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), držitelem je ten, kdo vykonává právo pro sebe.4. Podle § 988 odst. 1, odst. 2 o. z., držet lze právo, které lze právním jednáním převést na jiného a které připouští trvalý nebo opakovaný výkon (odst. 1). Osobní právo není předmětem držby ani vydržení. Kdo však vykonává osobní právo poctivě, je oprávněn své domnělé právo vykonávat a hájit (odst. 2).5. Podle § 1003 o. z. držbu není nikdo oprávněn svémocně rušit. Kdo byl v držbě rušen, může se domáhat, aby se rušitel rušení zdržel a vše uvedl v předešlý stav. Podle § 1007 o. z. byl-li držitel z držby vypuzen, může se na vypuditeli domáhat, aby se zdržel dalšího vypuzení a obnovil původní stav. Proti žalobě na ochranu držby lze namítnout, že žalobce získal proti žalovanému nepravou držbu nebo že ho z držby vypudil. (2) Vypuzení z držby práv nastane, když druhá strana odepře plnit, co dosud plnila, když někdo zabrání výkonu práva, nebo již nedbá povinnosti zdržet se nějakého konání.6. Podle § 176 o. s. ř. ustanovení § 177 až 180 se použijí, je-li z žaloby zřejmé, že se žalobce domáhá ochrany rušené držby. Podle § 177 odst. 1 o. s. ř. domáhá-li se žalobce ochrany rušené držby, soud o žalobě rozhodne do 15 dnů od zahájení řízení. Žalobce musí prokázat, že jde o svémocné rušení držby. Jednání není třeba nařizovat. Podle § 178 o. s. ř. se soud omezí na zjištění poslední držby a jejího svémocného rušení.7. Smyslem žaloby na ochranu držby je ochrana pokojného stavu. Pro úspěšnost žaloby je tedy nutné, aby žalobce prokázal, že žalobu podal v zákonem stanovené lhůtě, že je držitelem práva (vykonává jej) a žalovaný jej v tomto neoprávněně ruší. Rozhodující je poslední pokojná držba, kterou je třeba rozumět faktický stav, přičemž žalobci má být poskytnuta tzv. posesorní ochrana. Žaloba na ochranu či uchování držby musí být podána v subjektivní lhůtě 6 týdnů. Tato lhůta začíná běžet ode dne, kdy se držitel dozvěděl jak o skutečnostech, které zakládají právo podat žalobu, tak i o osobě, která držbu ruší nebo ohrožuje, jak vyplývá z § 1008 o. z. Je na žalobci, aby tvrdil a prokázal splnění hmotněprávních podmínek pro vyhovění žalobě.8. V daném případě mělo k rušení držby movitých věcí i pozemku dojít ve dnech 21. a , datum, , žaloba byla podána dne , datum, , tudíž v šestitýdenní lhůtě podle § 1008 obč. zákoníku, tj. včas.9. Občanský zákoník upravuje dvě kategorie žalob na ochranu držby před jejím porušováním, a sice žalobu pro ochranu držby před rušením (§ 1003) a žalobu na ochranu před vypuzením z držby (§ 1007). Rozdíl mezi nimi je právě v trvání držby: v případě ochrany poskytované ustanovením § 1003 je sice držba rušena, ale trvá, naproti tomu v případě ochrany před vypuzením byl o ni držitel připraven (dikcí komentovaného ustanovení tedy "byl z držby vypuzen").10. Žalobkyně spatřuje rušební čin v neoprávněném vstupu na pozemek v jejím vlastnictví a v odvozu výše specifikovaných movitých věcí. Neoprávněné rušení držby ve smyslu § 1003 o. z. představuje zásah do práva držby žalobkyně, které je rušením v jejím právu držby nějakým způsobem omezováno, tzn. že je narušen pojmový znak držby, totiž faktická možnost žalobkyně vykonávat právo držby daného pozemku pro sebe. V daném případě pokud jde o rušení držby , Anonymizováno, .ú. , adresa, , mezi účastníky nebylo sporu o tom, že žalobkyně je držitelem práva k pozemku a že dne , číslo, . a , datum, došlo k narušení této poslední pokojné držby žalobkyně vstupem na pozemek a odvozem movitých věcí. Z žádného tvrzení žalobkyně (ani z předložených důkazů) však nevyplývá, že svémocné rušení držby pozemku žalobkyně trvá, či že hrozí opakování zásahu do práva žalobkyně k pozemku. Z tvrzení účastníků naopak vyplývá, že šlo o ojedinělý zásah a rušení již ustalo a nehrozí jeho opakování. Z toho důvodu je žalobní požadavek na ochranu držby práva k pozemku , Anonymizováno, k.ú. , adresa, zdržením se zásahu do této držby nedůvodný a žaloba byla proto v tomto rozsahu zamítnuta (výrok II.).11. Vypuzením z držby dle § 1007 o. z. se rozumí svémocné a fyzické odnětí detence věci nebo svémocné překažení výkonu drženého práva (nejde-li o pouhé rušení držby). Pokud jde o požadavek žalobkyně na obnovení původního stavu a navrácení movitých věcí, z jejichž držby byla vypuzena, ani v tomto rozsahu nebylo možné žalobě vyhovět (výrok I.). Shodnými tvrzeními účastníků bylo prokázáno, že žalobkyně byla posledním držitelem movitých věcí umístěných na , Anonymizováno, . ú. , adresa, , a že , číslo, . a , datum, došlo k odvozu některých movitých věcí z tohoto pozemku. Z předložených důkazů (fotografií, úředního záznamu o podání vysvětlení, či kamerových záznamů), však není možné dospět k závěru o tom, kdo byl oním rušitelem a kdo je tedy nositelem pasivní věcné legitimace v tomto sporu, totiž zda je tímto rušitelem žalovaná či fyzická osoba , jméno FO, , nar. , datum, . Zároveň nebylo v řízení prokázáno žádným z předložených důkazů, kolik betonových panelů a kolik kovových zábran měla žalobkyně ve své poslední pokojné držbě (kolik se jich na pozemku nacházelo), a kolik jich mělo být ať už žalovanou či , jméno FO, odvezeno. Domáhá-li se žalobkyně touto žalobou vydání konkrétního počtu movitých věcí, je na ní, aby prokázala, že tento počet byl v její držbě a že z držby tolika konkrétních kusů movitých věcí byla vypuzena. Soud proto žalobu i v tomto rozsahu zamítl (výrok I.). Nad rámec soud dále uvádí, že námitka žalované, že vlastníkem předmětných movitých věcí je , jméno FO, (kovové zábrany) a žalovaná (betonové panely) je v řízení na ochranu pokojné držby irelevantní, jelikož smyslem žaloby z rušené držby není ochrana práva, nýbrž ochrana pokojného stavu. Spor se vede o držbu a její rušení, nikoli o existenci práva k takovému jednání.12. O náhradě nákladů řízení (výrok II.) bylo rozhodnuto podle ustanovení § 142 odst. 1 o. s. ř. Žalobkyně byla se svou žalobou neúspěšná, proto je povinna nahradit žalované náklady řízení představované náklady zastoupení advokátem. Advokátovi náleží odměna stanovená dle § 9 odst. 1, § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 10 000 Kč sestávající z částky 1 500 Kč za převzetí a přípravu zastoupení dle § 11 odst. 1 písm. a) a. t. a z částky 1 500 Kč za písemné podání nebo návrh ve věci samé dle § 11 odst. 1 písm. d) a. t. včetně dvou paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 3 600 Kč ve výši 756 Kč.