3 C 129/2024-24 — Okresní soud v Blansku

1. Navrhovatel se svým podáním ze dne , datum, domáhal uznání cizozemského rozhodnutí uvedeného ve výroku I. tohoto rozsudku v České republice s odkazem na ustanovení § 63 odstavce 1 zákona č. 91/2012 Sb., o mezinárodním právu soukromém v platném znění (dále jen ZMPS). Uvedl, že uzavřel manželství s matkou osvojované a mezi navrhovatelem a osvojovanou se vytvořil velmi blízký vztah obdobný vztahu rodič – dítě.2. Po zhodnocení důkazů jednotlivě i v jejich vzájemných souvislostech, přihlížeje přitom ke všemu, co v řízení vyšlo najevo, včetně toho, co uvedli účastníci, má soud za prokázaný tento skutkový stav: Osvojovaná , Anonymizováno, se narodila z , Anonymizováno, , narozené dne , datum, , a to dne , datum, v , Anonymizováno, . V rodném listě je uveden otec , Anonymizováno, .3. Navrhovatel a matka osvojované , Anonymizováno, uzavřeli manželství dne , datum, v , Anonymizováno, .Anonymizovaný odstavec5. S osvojením vyjádřila souhlas i osvojovaná, když uvedla, že navrhovatele považuje za svého otce, neboť s ním vyrůstala ve společné domácnosti od svých , Anonymizováno, let.6. Rozhodnutím , Anonymizováno, dne , datum, , sp. zn. 4911-2023-001 byla osvojena nezletilá , Anonymizováno, , narozená dne , datum, , z matky , Anonymizováno, , narozené dne , datum, , osvojitelem , jméno FO, , Datum narození zainteresované osoby 0/0, .7. Předložený stejnopis uznávaného rozhodnutí pak byl ověřen v souladu s Úmluvou o zrušení požadavku ověřování cizích veřejných listin sjednanou dne 5. října 1961 v Haagu a uveřejněnou pod číslem 45/1999 Sb.8. Na základě shora uvedeného závěru o skutkovém stavu v souvislosti s citovanými zákonnými ustanoveními posoudil soud věc po právní stránce takto: Podle § 63 odst. 1 zákona č. 91/2012 Sb., o mezinárodním právu soukromém ve znění pozdějších předpisů (dále jen ZMPS), jestliže v době osvojení byl osvojitel, některý z osvojitelů nebo osvojenec státním občanem České republiky, uznávají se cizí rozhodnutí o osvojení v České republice, jestliže se to nepříčí veřejnému pořádku a nebrání tomu výlučná pravomoc českých soudů a osvojení by bylo přípustné i podle hmotněprávních ustanovení českého práva. Pro řízení o uznání platí ustanovení § 16 odst. 4 ZMPS. Podle něj se cizí rozhodnutí v jiných než majetkových věcech, tedy i rozhodnutí o osvojení, uznávají na základě zvláštního řízení, nestanoví-li ZMPS, že se uznávají bez dalšího řízení. I v případě, že se rozhodnutí uznávají bez dalšího, lze je na návrh uznat zvláštním rozhodnutím. Místně příslušným k vyslovení uznání je pak okresní soud, v jehož obvodu nastala nebo může nastat skutečnost, pro kterou má uznání význam, nestanovil-li zákon jinak. Soud o uznání rozhoduje rozsudkem, aniž by musel nařizovat jednání.9. Zákon nestanoví, že se cizí rozhodnutí o osvojení uznává bez dalšího řízení, takže pro uznání rozhodnutí o osvojení je obligatorní rozhodnutí soudu vydané v uznávacím řízení dle ustanovení § 16 odstavce 2 ZMPS.10. Podle § 795 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), je předpokladem osvojení takový vztah mezi osvojitelem a osvojencem, jaký je mezi rodičem a dítětem, nebo že tu jsou alespoň základy takového vztahu. Osvojení nezletilého musí být v souladu s jeho zájmy. Podle § 799 odst. 1 a 2 občanského zákoníku osvojitelem se může stát pouze zletilá a svéprávná osoba, zaručuje-li svými osobními vlastnostmi a způsobem života, jakož i důvody a pohnutkami, které jí vedou k osvojení, že bude pro osvojované dítě dobrým rodičem. Zdravotní stav osvojitele nebo obou osvojitelů nesmí omezovat péči o osvojené dítě ve značné míře. Podle § 801 občanského zákoníku osvojuje-li osoba, která je rodičem, soud zhodnotí, není-li osvojení v zásadním rozporu se zájmy dětí osvojitele; majetkové zájmy nejsou pro posouzení rozhodující. Podle § 803 občanského zákoníku mezi osvojitelem a osvojovaným dítětem musí být přiměřený věkový rozdíl, zpravidla ne menší než šestnáct let; jen souhlasí-li s osvojením opatrovník zastupující dítě v řízení a je-li osvojení v souladu se zájmy dítěte, může být věkový rozdíl mezi osvojitelem a osvojovaným dítětem výjimečně menší než šestnáct let. Podle § 805 občanského zákoníku o osvojení nemůže být rozhodnuto bez souhlasu dítěte, rodičů dítěte nebo osob, které jsou oprávněny dát souhlas za rodiče, popřípadě manžela osvojitele. To platí i v případě, že byl souhlas vzat zpět. Podle § 807 odst. 1 občanského zákoníku nedosáhlo-li dítě věku alespoň dvanácti let, dá jeho jménem souhlas s osvojením jeho opatrovník; opatrovníkem soud jmenuje zpravidla orgán sociálně-právní ochrany dětí. Dříve než dá opatrovník souhlas, zjistí všechny rozhodné skutečnosti, které ho povedou k závěru, že osvojení bude v souladu se zájmy dítěte. Podle § 437 odst. 2 z.ř.s. soud v řízení vyslechne manžela osvojitele.11. Podle § 846 o. z. zletilého lze osvojit, není-li to v rozporu s dobrými mravy. Podle § 847 o. z. zletilého lze osvojit, jestliže přirozený sourozenec osvojovaného byl osvojen týmž osvojitelem, v době podání návrhu na osvojení byl osvojovaný nezletilý, osvojitel pečoval o osvojovaného jako o vlastního již v době jeho nezletilosti nebo osvojitel hodlá osvojit dítě svého manžela. Zletilého nelze osvojit, jestliže by to bylo v rozporu s odůvodněným zájmem jeho pokrevních rodičů. Ustanovení o osvojení nezletilého, včetně ustanovení o následcích osvojení, se použijí, s výjimkou § 838 a 839, obdobně.12. Ohledně souladu s hmotněprávními i ustanoveními českého práva lze odkázat na stanovisko Ministerstva vnitra ČR č.j. MV-360294/VS-2018 ze dne 9. 4. 2018, ze kterého plyne, že „Podmínku uznání osvojení spočívající v okolnosti, že osvojení by bylo přípustné i podle hmotněprávních ustanovení českého (podobně jako výhradu veřejného pořádku) je třeba vykládat tak, že se vztahuje nikoliv k datu vydání cizího rozhodnutí, ale k aktuálnímu stavu v době řízení o uznání. Takový výklad považuje Ministerstvo spravedlnosti za nejvhodnější z hlediska rozumného uspořádání věcí, neboť zohledňuje vývoj právního řádu, umožňuje chránit zájmy státu a zároveň je šetrný k právům soukromých osob (včetně práva na rodinný život, respektive ochrany rodičovství a rodiny)."13. Navrhovatel je občanem České republiky a byl občanem i v době rozhodnutí o osvojení. Podle ustanovení ZMPS se uznávají cizí rozhodnutí o osvojení na území České republiky, jestliže v době osvojení byl osvojitel, některý z osvojitelů nebo osvojenec státním občanem České republiky, uznání se nepříčí veřejnému pořádku, nebrání tomu výlučná pravomoc českých soudů a osvojení by bylo přípustné podle hmotněprávních ustanovení českého práva. Jedná se o speciální ustanovení, jež se použije namísto obecné úpravy podmínek pro uznání zakotvených v § 15 ZMPS a které zužuje okruh podmínek, resp. důvodů pro odepření uznání na tři oblasti: a) rozpor s veřejným pořádkem; b) rozpor s výlučnou pravomocí českých soudů a c) rozpor osvojení s hmotněprávními ustanoveními českého práva.14. Rozhodnutí o uznání rozhodnutí o osvojení v České republice nebrání ani výlučná pravomoc českých soudů, jelikož nejde o osvojení nezletilého, který je státním občanem České republiky a má na území České republiky obvyklý pobyt dle ust. § 60 ZMPS.15. Uznání rozhodnutí o osvojení , Anonymizováno, navrhovatelem se nepříčí veřejnému pořádku v České republice v žádném směru, nijak neodporuje českým právním předpisům. Osvojení by bylo přípustné i podle hmotněprávních ustanovení českého práva, jmenovitě podle ustanovení § 794 a násl. a § 846 a násl. občanského zákoníku. Ze všech uvedených důvodů soud rozhodl o uznání cizozemského rozhodnutí o osvojení, jak je uvedeno ve výroku I. až III. tohoto rozsudku shora.16. O nákladech řízení (výrok IV.) soud rozhodl podle § 150 o. s. ř. s tím, že v daném případě jde o specifické řízení, ve kterém zájmy účastníků nejsou v rozporu, tudíž z povahy věci neexistuje osoba, jež by v závislosti na úspěchu nebo neúspěchu v řízení mohla (měla) nahradit vzniklé náklady řízení. Soud proto rozhodl tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. (K obdobnému závěru by ostatně vedla i přiměřená aplikace ustanovení § 23 zákona č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních.)