6 C 274/2020-74 — Okresní soud v Benešově

1. Dne 29. 9. 2020 podala žalobkyně ke zdejšímu soudu proti žalovanému žalobu o zaplacení částky 55 619 Kč s příslušenstvím. V odůvodnění uvedla, že dne 20. 2. 2017 žalovaný podepsal smlouvu o úvěru č. 9102020382, na jejímž základě byl žalovanému poskytnut úvěr ve výši 47 000 Kč. Žalovaný se zavázal poskytnutý úvěr a úrok za poskytnutí úvěru ve výši 151,57 % ročně splácet ve 48 měsíčních splátkách po 3 852 Kč splatných vždy k 19. dni každého kalendářního měsíce, počínaje měsícem březen 2017 dle splátkového kalendáře. Schopnost žalovaného řádně hradit úvěr byla ze strany žalobkyně prověřena na základě příslušných databází, dokladů o příjmech a prohlášení žalovaného. Žalovaný řádně neplnil smluvní podmínky a dostal se do prodlení s úhradou splátek. Do data zesplatnění celého úvěru byla žalobkyni uhrazena pouze částka ve výši 121 408 Kč. Po datu zesplatnění celého úvěru žalovaný ještě uhradil částku ve výši 3 000 Kč. V souvislosti s prodlením žalovaného vzniklo žalobkyni dle smlouvy právo na úhradu smluvních pokut a nákladů vzniklých v souvislosti s prodlením. Jelikož se žalovaný dostal do prodlení s úhradou splátky či její části, došlo k zesplatnění celého úvěru k datu 26. 12. 2019. Podle bodu 12.4 smlouvy se pak ke dni zesplatnění úvěru celá dosud nezaplacená jistina úvěru a veškeré dosud nezaplacené úroky za poskytnutí úvěru přirostlé ke dni zesplatnění úvěru staly součástí nové jistiny úvěru s tím, že tuto novou jistinu ve výši celkem 41 333,34 Kč byl žalovaný povinen uhradit žalobkyni nejpozději v den následující po zesplatnění úvěru. Na základě uzavřené smlouvy tak žalovaný žalobkyni ke dni podání žaloby dluží částku 38 333,34 Kč (ke dni zesplatnění úvěru přitom činila nová jistina úvěru částku 41 333,34 Kč a odpovídala zbývající dlužné původní jistině úvěru ve výši 35 157,49 Kč a dlužnému úroku za poskytnutí úvěru přirostlému ke dni zesplatnění úvěru ve výši 6 175,85 Kč), smluvní pokutu dle bodu 6.1 smlouvy v celkové výši 2 994 Kč, smluvní pokutu dle bodu 6.5 smlouvy ve výši 0,1 % z dlužné nové jistiny úvěru počínaje 28. 12. 2019 do dne vyhotovení žaloby v celkové vyčíslené výši 11 092,91 Kč a úrok za poskytnutí úvěru ve výši 95,89 % ročně z částky 35 157,49 Kč od 28. 12. 2019 do zaplacení (efektivní úrok je požadován v nominální výši), maximálně však do doby, kdy celkový úrok za dobu od 28. 12. 2019 dosáhne částky 221 875 Kč. Na zaslanou předžalobní upomínku žalovaný nereagoval. 2. Žalovaný se k ústnímu jednání bez omluvy nedostavil, na svoji obranu netvrdil žádné rozhodné skutečnosti a nenavrhl provedení žádných právně relevantních důkazů. 3. Na základě provedeného dokazování soud učinil následující skutková zjištění. Žalobkyně je osobou oprávněnou k poskytování spotřebitelských úvěrů v souladu s povolením [obec] národní banky (z výpisu ze seznamu subjektů). Dne 20. 2. 2017 účastníci podepsali listinu s názvem smlouva o úvěru, na jejímž základě se žalobkyně žalovanému zavázala poskytnout úvěr ve výši 47 000 Kč a žalovaný se zavázal úvěr vrátit ve 48 měsíčních splátkách ve výši 3 852 Kč; zápůjční úroková sazba byla sjednána ve výši 151,57 % ročně a žalovaný měl celkem žalobkyni vrátit 184 896 Kč. V článku 6 pak byly sjednány sankce pro případ prodlení žalovaného (ze smlouvy o úvěru, ze splátkového kalendáře, z formuláře pro standardní informace o úvěru, z prohlášení o splnění povinnosti úvěrujícího). Úvěr byl žalovanému ze strany žalobkyně vyplacen na jeho účet dne 22. 2. 2017 (z dokladu o vyplacení úvěru) a schválen dne 23. 2. 2017 (z oznámení o schválení úvěru a dodejky). Žalovaný na úvěr zaplatil žalobkyni do dne podání žaloby pouze částku 124 408 Kč (z karty klienta), poté se dostal se splátkami do prodlení, na upomínky žalobkyně nereagoval, a proto žalobkyně úvěr ke dni 26. 12. 2019 zesplatnila (z upomínek žalobkyně s upozorněním na zesplatnění, z oznámení před zesplatněním úvěru, z předžalobní upomínky). Na předžalobní upomínku žalovaný nereagoval (z předžalobní upomínky a podacího archu). Pokud jde o úročení pohledávky, předložila žalobkyně vyjádření znalce, z něhož toliko dle žalobkyně vyplývá, že efektivní úroková sazba sjednaná ve smlouvě odpovídá nominální úrokové sazbě. [příjmení] pro věc rozhodující skutková zjištění soud z tohoto důkazu neučinil, neboť posouzení platnosti ujednání o úrocích je otázkou právní náležející soudu, nikoliv skutkovou, která by byla předmětem dokazování. 4. Dále soud zjistil, že žalovaný před uzavřením úvěrové smlouvy pracoval jako obráběč kovů, vrtař s čistým měsíčním příjmem kolem 18 500 Kč (z výplatních pásek, potvrzení zaměstnavatele o výši pracovního příjmu zaměstnance, výpisu z účtu žalovaného). [příjmení] [příjmení] žalovaný neprocházel a v databázi NKRI měl skóre 307, tedy s vyšším rizikem a limitací poskytnuté částky. Dále soud zjistil, že ve zbývajícím rozsahu ohledně úvěruschopnosti žalovaného žalobkyně vycházela z formuláře o hodnocení klienta, v němž bylo bez dalších podkladů uvedeno, že jeho měsíční výdaje činí 13 585 Kč (3 410 Kč životní minimum, 3 500 Kč výdaje na děti, 4 975 Kč splátky závazků, 1 700 Kč nájemné, inkaso, doprava a ostatní), dále zde bylo uvedeno, že je zaměstnán u [právnická osoba], má výuční list a žije ve vlastním bydlení; na základě uvedeného hodnocení klienta byl úvěr doporučen ke schválení. 5. Na základě takto zjištěných skutečností soud ohledně skutkového stavu uzavřel, že žalovaný podepsal se žalobkyní dne 20. 2. 2017 listinu s názvem smlouva o úvěru, na jejímž základě žalovaný dne 23. 2. 2017 čerpal úvěr ve výši 47 000 Kč. Do dnešního dne žalovaný žalobkyni uhradil částku 124 408 Kč. Před uzavřením smlouvy žalobkyně v rámci zkoumání úvěruschopnosti zjistila příjem žalovaného v měsíční výši okolo 18 500 Kč ze zaměstnání, výdaje stanovila částkou 13 585 Kč. 6. Na zjištěný skutkový stav soud aplikoval § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o.z.“), dle něhož se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Dále soud na danou věc aplikoval zákon č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen„ ZoSÚ“). 7. Podle § 86 odst. 1 ZoSÚ poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. 8. Podle § 86 odst. 2 ZoSÚ poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. 9. Podle § 87 odst. 1 ZoSÚ poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. 10. Podle § 588 o. z soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému. 11. Podle § 2991 odst. 1 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu bezdůvodně obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odstavce 2 tohoto ustanovení se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. 12. Podle § 1958 odst. 2 o. z. neujednají-li si strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu. 13. Podle § 1970 o.z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroků z prodlení pak stanoví nařízení vlády č. 351/2013 Sb. 14. Po provedeném dokazování soud dospěl k závěru, že smlou