8 C 204/2020-20 — Okresní soud v Benešově

Žalobou ze dne 11. 5. 2020 se žalobkyně proti žalované domáhala zaplacení částky 6 096 Kč s příslušenstvím z titulu dluhu za přepravu. V odůvodnění žaloby uvedla, že žalovaná cestovala dne 3. 2. 2020 tramvají linkou 1, dne 15. 2. 2020 metrem linkou B, dne 20. 2. 2020 autobusem linkou 191 a dne 16. 2. 2020 autobusem linkou 119 veřejné hromadné dopravy osob provozované žalobkyní. Při provedených přepravních kontrolách se neprokázala platným jízdním dokladem a neuhradila tak stanovené jízdné, proto byla na místě vyzvána k zaplacení přirážky k jízdnému (tj. smluvní pokuty). Žalované pohledávky (jízdné a smluvní pokuty) se staly splatnými v den provedení přepravní kontroly. Na výzvu k úhradě celkové dlužné částky ze dne 24. 4. 2020 žalovaná nereagovala. Protože ve věci bylo možné rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a žalobkyně v návrhu uvedla, že souhlasí s rozhodnutím bez nařízení jednání ve smyslu § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o.s.ř.“), soud dle téhož ustanovení vyzval žalovanou, aby se ve stanovené lhůtě vyjádřila, zda s takovým postupem souhlasí, přičemž pokud tak neučiní, bude mít soud podle § 101 odst. 4 o.s.ř. za to, že souhlas byl dán. Jelikož se žalovaná k výzvě soudu nevyjádřila, soud věc rozhodl, aniž nařizoval jednání, pouze na základě předložených listinných důkazů. Soud ve věci vycházel z obsahu spisového materiálu, ze kterého zjistil následující skutkový stav: Ze zápisů o provedené přepravní kontrole [číslo] ze dne 3. 2. 2020, [číslo] ze dne 15. 2. 2020, [číslo] ze dne 20. 2. 2020 a [číslo] ze dne 16. 2. 2020 vzal soud za prokázané, že žalovaná cestovala hromadným dopravním prostředkem provozovaným žalobkyní a při kontrole pověřenou osobou se neprokázala platným jízdním dokladem (ze zápisů o provedené přepravní kontrole). Vzhledem k tomu, že žalovaná neuhradila uloženou přirážku ve výši 1 500 Kč, byla povinna částku zaplatit následně v doplatkové pokladně žalobkyně, což neučinila (ze smluvních přepravních podmínek, z informací pro cestující a tarifu PID). Žalobkyně vyzvala žalovanou k úhradě dlužné částky předžalobní upomínkou, žalovaá však na svůj dluh ničeho neuhradila (z předžalobní upomínky a z potvrzení o odeslání). Při právním posouzení věci soud vycházel z ustanovení § 2550 a násl. zák. č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o.z.“). Podle § 2550 o.z., se smlouvou o přepravě osoby dopravce zavazuje přepravit cestujícího do místa určení, a cestující se zavazuje zaplatit jízdné. Dle § 3 odst. 2 vyhl. Ministerstva dopravy a spojů č. 175/2000 Sb., o přepravním řádu pro veřejnou drážní a silniční osobní dopravu je přepravní smlouva uzavřena, jestliže cestující využije svého práva k přepravě z jízdního dokladu tím, že nastoupí do vozidla nebo vstoupí do označeného prostoru přístupného jen s platným jízdním dokladem. Podle §18a odst. 2 písm. c) zák. č. 111/1994 Sb., o silniční dopravě, je cestující povinen se na výzvu pověřené osoby prokázat platným jízdním dokladem, neprokáže-li se platným jízdním dokladem, zaplatit jízdné a přirážku, nebo se prokázat osobním dokladem a sdělit osobní údaje potřebné na vymáhání zaplacení jízdného a přirážky. Z §18a odst. 3 téhož zákona plyne, že výši přirážky stanoví dopravce v přepravních podmínkách. Výše přirážky nesmí přesáhnout částku 1 500 Kč. Ze čl. 8 odst. 4 Smluvních přepravních podmínek PID plyne, že cestující, který se nemůže prokázat platným jízdním dokladem, zaplatí jízdné a přirážku 1 500 Kč; při zaplacení na místě nebo v doplatkové pokladně [anonymizována tři slova] [právnická osoba], popř. v doplatkové pokladně subjektu, který na základě pověření provedl přepravní kontrolu, nejdříve následující pracovní den od [číslo] h, nejpozději 15. kalendářní den ode dne uložení přirážky se přirážka snižuje na 800 Kč. Podle nálezu Ústavního soudu ČR ze dne 10. 1. 2001, [číslo] Sb. má přirážka k jízdnému charakter smluvní pokuty. V daném případě soud uzavřel, že mezi žalobkyní a žalovanou byly konkludentně uzavřeny čtyři smlouvy o přepravě, a to tím, že žalovaná čtyřikrát nastoupila do prostředku hromadné dopravy provozovaného žalobkyní, a to ve dnech 3. 2. 2020, 15. 2. 2020, 20. 2. 2020, 16. 2. 2020. Žalovaná však porušila přepravní podmínky, jelikož se při přepravních kontrolách na výzvu pověřené osoby neprokázala platným jízdním dokladem a odmítla na místě zaplatit jízdné a přirážku k jízdnému ve výši 1 500 Kč (ve čtyřech případech). Vzhledem k tomu, že tuto částku neuhradila na místě ani v doplatkové pokladně, představuje částka 6 096 Kč (4x jízdné, 4x přirážka) dluh žalované vůči žalobkyni a soud proto žalobě v celém rozsahu vyhověl. O nákladech řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o.s.ř.“) tak, že jejich náhradu přiznal procesně plně úspěšné žalobkyni a uložil žalované uhradit žalobkyni částku 1 489 Kč. Tato částka sestává ze soudního poplatku ve výši 400 Kč, a dále z odměny advokáta ve výši 600 Kč za 3 úkony právní služby podle §11 odst. 1 (příprava a převzetí právního zastoupení, kvalifikovaná výzva a žaloba) ve spojení s § 14b odst. 1 vyhl. č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), přičemž odměna za jeden úkon činí částku 200 Kč. K uvedené částce dále soud připočetl hotové výdaje za tyto 3 úkony ve výši 100 Kč za každý úkon dle § 14b odst. 5 advokátního tarifu, tj. celkem 300 Kč. K odměně a hotovým výdajům dále náleží náhrada za daň z přidané hodnoty, jejímž je právní zástupce žalobkyně dle přiloženého osvědčení plátcem, a to ve výši 189 Kč.