6 C 1/2021-62 — Okresní soud v Benešově

1. Žalobou ze dne 3. 6. 2020 se žalobkyně u Obvodního soudu pro Prahu 10 po žalovaném domáhala zaplacení částky 6 000 Kč s příslušenstvím, a to se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 6 000 Kč od 3. 7. 2016 do zaplacení. V odůvodnění uvedla, že žalovaný uzavřel s právní předchůdkyní žalobkyně [právnická osoba] [příjmení] p.l.c. (dále jen„ právní předchůdkyně žalobkyně“) dne 31. 5. 2016 smlouvu o úvěru, na jejímž základě byl žalovanému poskytnut úvěr ve výši 6 000 Kč, který měl být splacen nejpozději dne 2. 7. 2016 a žalovaný se zavázal zaplatit poplatek za poskytnutí úvěru ve výši 0 Kč. Úvěr byl žalovanému poskytnut a žalovaný úvěr čerpal, ale do dne splatnosti poskytnuté peněžní prostředky nevrátil. Právní předchůdkyně žalobkyně postoupila svou pohledávku za žalovaným na žalobkyni. Žalovaný byl upomínán k úhradě dluhu jak právním předchůdcem žalobkyně, tak i žalobkyní. Před podáním žaloby zaslala žalobkyně předžalobní výzvu, na kterou žalovaný nereagoval. 2. Usnesením Obvodního soudu pro Prahu 10 ze dne 1. 12. 2020, č.j. 15 C 177/2020-40, vyslovil svou místní nepříslušnost a danou věc postoupil Okresnímu soudu v Benešově jako soudu místně příslušnému. 3. Žalovaný k věci uvedl, že žalovaný nárok neuznává. V návrhu na vydání elektrického platebního rozkazu je označená jiná osoba od žalovaného pod jménem [celé jméno žalovaného], narozený 27. 7. 1969, bytem [adresa]. Jedná se o shodu jmen. Žalovaný od žalobkyně žádnou půjčku neobdržel, neuzavřel s ní žádnou smlouvu o úvěru a také nebyl vlastníkem ani osobou oprávněnou k účtu č. [bankovní účet], na který byly finanční prostředky zaslány. S finančními prostředky nenakládal, má sníženou zdravotní způsobilost, není schopen si sám zřídit účet nebo cestovat. V době uzavření úvěrové smlouvy byl otec žalovaného odkázán na celodenní péči a s žalovaným tak nemohla jet ani jeho matka do [obec]. Žalovaný účet měl a nemusel si tak kvůli úvěrové smlouvě zřizovat další. Žalovanému tak nevzniklo žádné bezdůvodné obohacení na úkor žalobkyně. Z těchto důvodů navrhuje zamítnutí žaloby. 4. Na základě provedeného dokazování soud učinil následující závěry stran skutkového stavu věci. Pan [celé jméno žalovaného], [datum narození], podepsal s právní předchůdkyní žalobkyně dne 31. 5. 2016 listinu s názvem smlouva o úvěru, na jejímž základě mu byl poskytnut úvěr ve výši 6 000 Kč, který měl být splacen nejpozději dne 2. 7. 2016 a pan [celé jméno žalovaného], narozený 27. 7. 1969, se zavázal zaplatit poplatek za poskytnutí úvěru ve výši 0 Kč (ze smlouvy, obchodních podmínek, standardních informací). Pan [celé jméno žalovaného], [datum narození], od právní předchůdkyně žalobkyně obdržel částku ve výši 6 000 Kč, tuto částku právní předchůdkyni žalobkyně nevrátil (z potvrzení o provedení plateb – výpisy z účtu ČSOB, potvrzení). 5. Právní předchůdkyně žalobkyně jako postupitel a žalobkyně jako postupník uzavřely dne 16. 12. 2019 smlouvu o postoupení pohledávek, kterou byla pohledávka pana [celé jméno žalovaného], narozeného 27. 7. 1969, uvedená v příloze této smlouvy postoupena na žalobkyni s účinností k témuž dni (ze smlouvy o postoupení pohledávek a seznamu postoupených pohledávek). Postoupení pohledávky právní předchůdkyně žalobkyně bylo panu [celé jméno žalovaného], narozenému 27. 7. 1969, oznámeno (z dopisu o oznámení a z podacího lístku). Před podáním žaloby žalobkyně pana [celé jméno žalovaného], narozeného 27. 7. 1969, vyzvala k úhradě dlužné částky řádnou předžalobní upomínkou ze dne 22. 1. 2020 (z předžalobní upomínky a dokladu o odeslání). Z výpisu účtu žalovaného za období od 1. 5. 2016 až 30. 6. 2016 nebyla provedena žádná transakce ze strany žalobkyně na účet žalovaného č. [bankovní účet] (z výpisu z účtu Era). 6. Na základě takto zjištěných skutečností soud ohledně skutkového stavu uzavřel, že žalovaný s právní předchůdkyní žalobkyně nevstoupila do jednání ohledně listiny s názvem smlouva o úvěru, na jejímž základě by obdržel finanční prostředky ve výši 6 000 Kč. Předmětná pohledávka právní předchůdkyně byla dne 16. 12. 2019 postoupena na žalobkyni, což právní předchůdkyně panu [celé jméno žalovaného], narozeného 27. 7. 1969, oznámila. 7. Návrh zástupce žalovaného na provedení důkazu svědeckou výpovědí matky žalovaného, soud zamítl, neboť ho shledal v dané věci nadbytečným s tím, že by nevedl ke zjištění rozhodných skutečností. 8. Na zjištěný skutkový stav soud aplikoval § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o.z.“), dle něhož se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Dále soud na danou věc aplikoval ustanovení zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen„ ZoSÚ“). Podle § 9 odst. 1 zákona č. 145/2010 Sb. o spotřebitelském úvěru je věřitel před uzavřením smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, či změnou takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele, a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele, věřitel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, neplatná. 9. K otázce zkoumání úvěruschopnosti dále soud odkazuje na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, (PR 21/2018 s. 757), dle něhož„ věřitel nedostojí povinnosti postupovat s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázích dlužníků. Dostatečnými informacemi dokladující úvěruschopnost spotřebitele nejsou míněny informace získané toliko od spotřebitele. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, resp. objektivně podložit minimálně potvrzením zaměstnavatele dlužníka. Nepochybně klíčová je i povinnost věřitele využívat veřejně dostupné informace, jakými jsou např. státem publikované údaje o životním a existenčním minimu podle zákona č. 110/2006 Sb., o životním a existenčním minimu, a o průměrných výdajích obyvatelstva (databáze Českého statistického úřadu), a tyto porovnávat se známými nebo od spotřebitele zjištěnými (ne pouze tvrzenými) informacemi o jeho příjmech a výdajích.“ V této souvislosti soud zmiňuje též aktuální nálezovou judikaturu Ústavního soud ČR (nález ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18), v níž byla rovněž dovozena absolutní neplatnost smlouvy o spotřebitelském úvěru při absenci náležitého zkoumání úvěruschopnosti dlužníka. Tento soud jednoznačně uzavřel, že poskytovatel spotřebitelského úvěru má jednoznačnou povinnost prověřit spotřebitelovu schopnost plánovaný úvěr splatit. Uložením a řádným splněním této povinnosti přitom není chráněn jen samotný dlužník (spotřebitel) a věřitel jako poskytovatel úvěru, ale také v širším pojetí sama společnost jako taková. Přitom nejde podle Ústavního soudu o žádný zvlášť přísný či dokonce nepřiměřený požadavek; to, zda je reálné splacení dluhu je přece celkem výchozí zásada, kterou by jako obecný princip měly soudy vzít v úvahu bez ohledu na to, zda je v nějakém zákoně výslovně zakotven, anebo nikoli. 10. Podle § 588 o. z soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému. Podle § 2991 odst. 1 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu bezdůvodně obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odstavce 2 tohoto ustanovení se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. Podle § 1958 odst. 2 o. z. neujednají-li si strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu. Podle § 1970 o.z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroků z prodlení pak stanoví nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Podle § 1879 o.z. věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi). 11. Po provedeném dokazování soud dospěl k závěru, že smlouva o úvěru nebyla uzavřena s žalovaným, nýbrž s osobou s totožným jmén