6 C 221/2021-30 — Okresní soud v Benešově

1. Žalobkyně se žalobou ze dne [datum] na žalované domáhala zaplacení částky [částka] s příslušenstvím a úhrady nákladů řízení. Uváděla, že mezi právním předchůdcem žalobkyně společností [právnická osoba], [IČO], se sídlem [adresa] (dále jen„ [příjmení] [jméno]“) a žalovanou byla dne [datum] uzavřena smlouva o půjčce [číslo] na základě které byla žalované poskytnuta půjčka ve výši [částka], kterou se žalovaná zavázala splatit společně s úrokem ve výši [částka], úhradou za administrativní činnost ve výši [částka], za inkasní služby ve výši [částka] a s doplňkovou službou životní pojištění [částka], v pravidelných splátkách po [částka] Poslední splátka byla stanovena na [datum]. Žalovaná porušila svou povinnost splácet, na poskytnutý úvěr uhradila pouze [částka]. Pohledávku za žalovanou postoupila [právnická osoba] [anonymizováno] na žalobkyni smlouvou o postoupení pohledávek, což bylo žalované oznámeno. 2. Žalobkyně dále obecně uvedla, že [příjmení] [jméno] s odbornou péčí posoudila schopnost žalované splácet spotřebitelský úvěr, a to především na základě zhodnocení informací požadovaných a získaných od žalované před uzavřením předmětné smlouvy. Žalovaná byla dotazována na své rodinné, majetkové, pracovní a jiné poměry a tyto informace byly ověřovány oproti dokladům vyžádaných od žalované. Poskytnuté informace byly zaznamenány do karty zákazníka a byly ověřeny doklady uvedenými v kartě zákazníka. Teprve následně, po vyhodnocení získaných informací, byla s žalovanou uzavřena smlouva. 3. Žalovaná se k nařízenému jednání nedostavila, ačkoliv byla předvolána. Neomluvila se, ani nepožádala o odročení jednání, a proto soud jednal v její nepřítomnosti. 4. Z předložených listinných důkazů dospěl soud k následujícím skutkovým zjištěním: Dne [datum] uzavřela právní předchůdkyně žalobkyně [příjmení] [jméno] s žalovaným listinu s názvem smlouva o půjčce [číslo] na jejímž základě byla žalované poskytnuta půjčka ve výši [částka]. Půjčku se žalovaná zavázala splatit společně s úrokem ve výši [částka], úhradou za administrativní činnost ve výši [částka], za inkasní služby ve výši [částka] as poplatkem za doplňkovou službu životní pojištění ve výši 290, v pravidelných splátkách po [částka]. Svým podpisem potvrdila převzetí částky ve výši [částka] v hotovosti (ze smlouvy o půjčce ze dne [datum]). Žalovaná porušila svou povinnost splácet, na poskytnutou půjčku uhradila pouze [částka]. Právní předchůdce žalobkyně jako postupitel a žalobkyně jako postupník uzavřely dne [datum] smlouvu o postoupení pohledávek, kterou byly pohledávky uvedené v Příloze [číslo]„ Seznam postoupených pohledávek“ této smlouvy postoupeny na žalobkyni s účinností k témuž dni. Jednou z postoupených pohledávek je pohledávka za žalovanou (ze smlouvy o postoupení pohledávek a seznamu postoupených pohledávek). Oznámení o postoupení pohledávky právního předchůdce žalobkyně ze dne [datum] bylo žalované zasláno na adresu uvedenou ve smlouvě (z dopisu ze dne [datum] a z podacího lístku). Před podáním žaloby vyzvala žalobkyně žalovanou k uhrazení dlužné částky (z předžalobní výzvy včetně dokladu o odeslání). 5. Za účelem zjištění, jakým způsobem byla zkoumána úvěruschopnost žalované při uzavření smlouvy, soud provedl důkaz zákaznickou kartou. Z této listiny soud zjistil, že žalovaná při podpisu smlouvy prohlásila, že bydlí v nájmu, má dvě nezaopatřené děti a nemá vozidlo. Má celkové příjmy ze zaměstnání ve výši [částka], dále pobírá přídavky a je jí poukazováno výživné. Výdaje uvedla v celkové výši [částka], představující výdaje za bydlení a telefon. Dle odškrtnutých políček v kartě zákazníka žalovaná doložila k ověření svého příjmu a výdajů výplatní pásky, pracovní smlouvu, výplatní pásky a nájemní smlouvu, žádná z těchto listin však soudu spolu s kartou doložena nebyla. 6. Podle § 2390 o. z. se smlouvou o zápůjčce zapůjčitel zavazuje, že vydlužiteli přenechá zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu. 7. Podle § 1 zákona o spotřebitelském úvěru je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli. 8. Podle § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru věřitel před uzavřením smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, či změnou takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, je povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele, a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Věřitel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, neplatná. 9. K otázce zkoumání úvěruschopnosti soud v podrobnostech odkazuje na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka], (PR [číslo] s. 757), dle něhož„ věřitel nedostojí povinnosti postupovat s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázích dlužníků. Dostatečnými informacemi dokladující úvěruschopnost spotřebitele nejsou míněny informace získané toliko od spotřebitele. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, resp. objektivně podložit minimálně potvrzením zaměstnavatele dlužníka. Nepochybně klíčová je i povinnost věřitele využívat veřejně dostupné informace, jakými jsou např. státem publikované údaje o životním a existenčním minimu podle zákona č. 110/2006 Sb., o životním a existenčním minimu, a o průměrných výdajích obyvatelstva (databáze Českého statistického úřadu), a tyto porovnávat se známými nebo od spotřebitele zjištěnými (ne pouze tvrzenými) informacemi o jeho příjmech a výdajích.“ V této souvislosti soud zmiňuje též aktuální nálezovou judikaturu Ústavního soud ČR (nález ze dne [datum], sp. zn. III. ÚS 4129/18), v níž byla rovněž dovozena absolutní neplatnost smlouvy o spotřebitelském úvěru při absenci náležitého zkoumání úvěruschopnosti dlužníka. Tento soud jednoznačně uzavřel, že poskytovatel spotřebitelského úvěru má jednoznačnou povinnost prověřit spotřebitelovu schopnost plánovaný úvěr splatit. Uložením a řádným splněním této povinnosti přitom není chráněn jen samotný dlužník (spotřebitel) a věřitel jako poskytovatel úvěru, ale také v širším pojetí sama společnost jako taková. Přitom nejde podle Ústavního soudu o žádný zvlášť přísný či dokonce nepřiměřený požadavek; to, zda je reálné splacení dluhu je přece celkem výchozí zásada, kterou by jako obecný princip měly soudy vzít v úvahu bez ohledu na to, zda je v nějakém zákoně výslovně zakotven, anebo nikoli. 10. Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému. 11. Podle § 2991 odst. 1 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu bezdůvodně obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odstavce 2 tohoto ustanovení se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. 12. Podle § 1958 odst. 2 o. z. neujednají-li si strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu. 13. Podle § 1968 odst. 1 věta první o. z. dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. 14. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroků z prodlení pak stanoví nařízení vlády č. 351/2013 Sb. 15. Podle § 1879 o. z. věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi). 16. Po provedeném dokazování soud dospěl k závěru, že smlouva o půjčce ze dne [datum] je absolutně neplatná, neboť při jejím uzavření nebyla v rozporu s ustanovením § 9 zákona o spotřebitelském úvěru řádně zkoumána otázka schopnosti žalované daný spotřebitelský úvěr/půjčku splatit. K otázce zkoumání úvěruschopnosti žalované žalobkyně v žalobě uvádí, že řádně zhodnotila informace požadované a získané od žalované před uzavřením smlouvy tak, že žalovaná byla dotazována na své rodinné, majetkové, pracovní a jiné poměry a tyto informace byly ověřovány oproti dokladům a zaznamenány do zákaznické karty. V daném případě soud ve smyslu výše citované judikatury uza