6 C 326/2020-34 — Okresní soud v Benešově

1. Žalobou ze dne 23. 7. 2020 se žalobkyně po žalovaném domáhala zaplacení částky 13 440 Kč s příslušenstvím, a to s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení do 15. 3. 2017 ve výši 1 783,52 Kč, s kapitalizovaným úrokem do 8. 3. 2017 ve výši 5 292,20 Kč, úrokem ve výši 23,72 % ročně z dlužné jistiny 8 000 Kč od 7. 12. 2019 do zaplacení a úroků z prodlení v zákonné výši 8,05 % ročně z částky 8 000 Kč od 7. 12. 2019 do zaplacení. Uvedla, že žalovaný uzavřel s právní předchůdkyní žalobkyně [právnická osoba] Credit International, SE (dále jen„ právní předchůdkyně žalobkyně“) dne 26. 1. 2016 smlouvu o půjčce č. 203559, na jejímž základě mu právní předchůdkyně žalobkyně poskytla finanční prostředky ve výši 8 000 Kč v hotovosti při podpisu smlouvy o úvěru. Žalovaný se ve smlouvě o úvěru zavázal úvěr vrátit spolu s úrokem za sjednanou dobu trvání smlouvy ve výši 1 120 Kč, odměnou za administrativní činnost ve výši 1 600 Kč a odměnou za hotovostní inkaso splátek ve výši 3 200 Kč v 58 týdenních splátkách ve výši 240 Kč, přičemž poslední splátka byla stanovena na 7. 3. 2017. Žalovaný však sjednané splátky nehradil řádně a včas, poslední splátka byla uhrazena dne 11. 2. 2016. Pohledávka byla dne 6. 12. 2019 postoupena na žalobkyni a postoupení bylo žalovanému oznámeno. Na dlužnou částku doposud nebylo ničeho žalobkyni uhrazeno, a to ani přes předžalobní upomínku jejího právního zástupce. Žalobkyně dále uvedla, že úvěruschopnost žalovaného byla zkoumána tak, že právní předchůdkyně požadovala od žalovaného informace o majetkových, rodinných, pracovních a jiných poměrech, které zachytila do zákaznické karty, přičemž údaje ověřila předloženými dokumenty. Žalovaný ve smlouvě prohlásil, že poskytl pravdivé a úplné údaje. 2. Žalovaný se k ústnímu nedostavil a k věci se nijak nevyjádřil. 3. Na základě provedeného dokazování soud učinil následující závěry stran skutkového stavu věci. Žalobkyně je právnickou osobou, zapsanou v obchodním rejstříku (z výpisu z obchodního rejstříku). Žalovaný s právní předchůdkyní žalobkyně podepsal dne 26. 1. 2016 listinu s názvem smlouva o půjčce č. 203559, na jejímž základě právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému půjčku ve výši 8 000 Kč. Tuto částku se žalovaný zavázal zaplatit žalobkyni spolu s úrokem ve výši 1 120 Kč, poplatkem za administrativní činnost ve výši 1 600 Kč a poplatkem za hotovostní inkaso splátek ve výši 3 200 Kč, a to vše v 58 týdenních splátkách po 240 Kč s tím, že první splátku uhradí 7. den od data uzavření smlouvy a každou následující týdenní splátku vždy do konce dalšího týdenního období. Svým podpisem žalovaný potvrdil převzetí částky ve výši 8 000 Kč v hotovosti. Právní předchůdkyně žalobkyně jako postupitel a žalobkyně jako postupník uzavřely 6. 12. 2019 smlouvu o postoupení pohledávek, kterou byla pohledávka za žalovaným postoupena na žalobkyni s účinností k témuž dni (ze smlouvy o postoupení pohledávek a seznamu postoupených pohledávek). Postoupení pohledávky právní předchůdkyně žalobkyně ze dne 6. 12. 2019 bylo žalovanému oznámeno (z dopisu o oznámení a z podacího lístku). Před podáním žaloby žalobkyně žalovaného vyzvala k úhradě dlužné částky řádnou předžalobní upomínkou (z předžalobní upomínky a podacího lístku). 4. Za účelem zjištění, jakým způsobem byla zkoumána úvěruschopnost žalovaného při uzavření smlouvy, soud provedl důkaz zákaznickou kartou. Z této listiny soud zjistil, že žalovaný při podpisu smlouvy prohlásil, že je pracovníkem na pozici čištění interiérů s příjmem 24 320 Kč, dále má další příjem ve výši 5 000 Kč, výdaje uvedl žalovaný ve výši 9 050 Kč. Dle odškrtnutých políček v kartě zákazníka žalovaný doložil k ověření svého příjmu a výdajů pracovní smlouvu, potvrzení o příjmu a nájemní smlouvu, výplatní pásky, SIPO, žádná z těchto listin však soudu spolu s kartou doložena nebyla. 5. Na základě takto zjištěných skutečností soud ohledně skutkového stavu uzavřel, že žalovaný podepsal s právní předchůdkyní žalobkyně dne 26. 1. 2016 listinu s názvem smlouva o půjčce, podle níž při jejím podpisu převzal částku 8 000 Kč. Tato listina obsahovala ujednání, podle něhož byl žalovaný povinen zaplatit v souvislosti s úvěrem též úrok a poplatky za vymezené a specifikované služby. Do dnešního dne žalovaný dle tvrzení žalobkyně právní předchůdkyni žalobkyně uhradil částku 480 Kč a ze spisu nevyplynulo, že by žalovaný hradil více, než tvrdí žalobkyně. Předmětná pohledávka právní předchůdkyně žalobkyně za žalovaným byla dne 6. 12. 2019 postoupena na žalobkyni, což právní předchůdkyně žalobkyně žalovanému oznámila. Ani přes výzvu k plnění žalovaný již ničeho neuhradil. 6. Na zjištěný skutkový stav soud aplikoval § 2390 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o.z.“), dle něhož přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce. Podle §2392 o.z. pak lze při peněžité půjčce ujednat úroky. Dále soud na danou věc aplikoval ustanovení zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen„ aplikovatelný ZoSÚ“). 7. Podle § 9 aplikovatelného ZoSÚ je věřitel před uzavřením smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, či změnou takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele, a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Věřitel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, neplatná. Podle § 1 věta druhá aplikovatelného ZoÚS se spotřebitelským úvěrem se rozumí odložená platba, půjčka, úvěr nebo jiná obdobná finanční služba poskytovaná nebo přislíbená spotřebiteli věřitelem, nebo zprostředkovatelem.Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému. 8. Podle § 2991 odst. 1 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu bezdůvodně obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odstavce 2 tohoto ustanovení se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. 9. Podle § 1958 odst. 2 o. z. neujednají-li si strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu. 10. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroků z prodlení pak stanoví nařízení vlády č. 351/2013 Sb.. 11. Podle § 1879 o. z. věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi). 12. Po provedeném dokazování soud dospěl k závěru, že smlouva o půjčce ze dne 27. 9. 2016 je absolutně neplatná, neboť při jejím uzavření nebyla v rozporu s ustanovením § 86 odst. 1 ZoSÚ řádně zkoumána otázka schopnosti žalovaného daný úvěr splatit, resp. žalobkyně neprokázala, že úvěruschopnost žalovaného řádně přezkoumala. K otázce zkoumání úvěruschopnosti žalovaného žalobkyně v žalobě uvádí, že řádně zhodnotila informace požadované a získané od žalovaného před uzavřením smlouvy tak, že žalovaný byl dotazován na své rodinné, majetkové, pracovní a jiné poměry a tyto informace byly ověřovány oproti dokladům a zaznamenány do zákaznické karty. [příjmení] důkazy však žalobkyně v tomto ohledu v žalobě neoznačila, vyjma zákaznické karty. V rámci předvídatelnosti soudního rozhodnutí a posunu v soudním rozhodování v návaznosti na aktuální níže uvedenou judikaturu vyšších soudů zdejší soud žalobkyni již mnohokrát upozornil v rámci přípravy jednání na skutečnost, že se u jednání bude zabývat zkoumáním úvěruschopnosti žalovaných před uzavřením smlouvy. V této konkrétní věci soud od tohoto svého upozornění upustil, jelikož má za to, že opakovaně zmiňovaná rozhodovací praxe zdejšího soudu a požadavek na zkoumání úvěruschopnosti vyšších soudů je pro žalobkyni s ohledem na počet případů již notorietou. Nemá tedy další význam na tuto skutečnost žalobkyni při každém dalším jednání upozorňovat. Přesto žalobkyně žádné další důkazy ke svému tvrzení o zkoumání úvěruschopnosti neoznačila a k ústnímu jednání se nedostavila, čímž se zbavila své možnosti a svého práva obdržet od soudu náležité poučení dle § 118a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“), v jakém směru má doplnit důkazy za situace, kd