Okresní soud v Benešově 8 C 178/2026-18 – Náklady řízení

o zaplacení 6 000 Kč s příslušenstvím

Žalobkyně se domáhala, aby žalovaný byl uznán povinným zaplatit jí částku , částka, (pohledávku odpovídající zbylé části jistiny úvěru) s příslušenstvím (zákonným úrokem z prodlení z částky , částka, za období od , datum, do zaplacení) a nahradit jí náklady řízení. Uvedeného se domáhala z titulu smlouvy o zápůjčce uzavřené mezi žalobkyní a žalovaným dne , datum, , jelikož žalovaný řádně a včas nesplnil své smluvní závazky. Na zápůjčku ve výši , částka, uhradil celkem , částka, a umořil tak smluvní pokutu, náklady spojené s uplatněním pohledávky, poplatek a zčásti i jistinu.Žalovaný se ve věci nijak nevyjádřil a k jednání soudu se bez omluvy nedostavil.Na základě provedeného dokazování soud dospěl k následujícímu závěru o skutkovém stavu. Žalovaný a žalobkyně podepsali dne , datum, prostřednictvím elektronických prostředků písemnost s nadpisem „, Anonymizováno, “, na základě které shodného dne žalovaný od žalobkyně obdržel bezhotovostně peněžní prostředky ve výši , částka, . Obdržené prostředky měl žalovaný vrátit spolu s poplatkem ve výši , částka, , a to ve třech měsíčních splátkách po , částka, , splatných 31., 62. a 93. den ode dne jejich poskytnutí. Žalobkyně žalovaného před podáním žaloby (návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu) vyzvala ke splacení dluhu.Při právním posouzení věci soud vycházel ze zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), a ze zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“), u obou z jejich účinného znění ke dni uzavření smlouvy. Soud věc posoudil podle § 2390 a podle § 2 odst. 1, § 86 odst. 1, 2 a § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru. Žalobkyně jako zapůjčitel a žalovaný jako vydlužitel uzavřeli dne , datum, smlouvu o zápůjčce ve smyslu § 2390 o. z. (a vznikl tak mezi nimi závazek v podobě spotřebitelského úvěru ve smyslu § 2 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru). Tato smlouva je však absolutně neplatná podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, neboť před jejím uzavřením nebyla v rozporu s ustanovením § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru řádně zkoumána otázka schopnosti žalovaného daný úvěr splatit. K otázce zkoumání úvěruschopnosti žalovaného žalobkyně v žalobě uvedla, že si od něho před poskytnutím zápůjčky vyžádala informace o rodinných, pracovních, příjmových, výdajových a jiných poměrech, které ověřila na základě dokumentů od něho vyžádaných, případně nahlédnutím do příslušných registrů. Soud upozorňuje, že takový způsob zkoumání úvěruschopnosti nemůže v žádném případě obstát, neboť se nelze při zkoumání úvěruschopnosti spoléhat pouze na tvrzení žadatele o úvěr, přičemž žalobkyně ani žádné takové dokumenty, ze kterých vycházela při zkoumání úvěruschopnosti žalovaného, k žalobě nepřiložila.Soud žalobu v plném rozsahu zamítl, neboť měla oporu v absolutně neplatné smlouvě a poskytnutá jistina úvěru (, částka, ) byla žalovaným žalobkyni ve smyslu § 87 odst. 1 věty poslední zákona o spotřebitelském úvěru zcela vrácena (žalovaný žalobkyni podle jejího tvrzení dosud uhradil , částka, ).O nákladech řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“) a contrario tak, že žalovanému právo na jejich náhradu nepřiznal, jelikož ačkoli byl plně procesně úspěšný, žádné náklady řízení mu podle obsahu spisu nevznikly.