10 C 365/2020-15 — Okresní soud v Berouně

Žalobou doručenou soudu dne 27. 8. 2020 se žalobkyně domáhala po žalované zaplacení dlužné částky ve výši 2 837,48 Kč, a to na základě dohody o uznání dluhu, uzavřené dne 24. 11. 2017 (správně 29.11.2017) mezi zmocněncem žalobce, [právnická osoba] a žalovanou. Žalovaná uznala svůj dluh v částce 11 037,48 Kč co do důvodu a výše, tento dluh se pak zavázala uhradit ve 22 pravidelných měsíčních splátkách v souladu se sjednaným splátkovým kalendářem. Žalovaná se však dostala do prodlení s řádnou úhradou splátek, neboť počínaje splátkou [číslo] přestala žalobkyni sjednané splátky hradit. V důsledku toho žalobkyně zesplatnila dluh ke dni splatnosti poslední splátky, tedy ke dni 25.9.2019. Ode dne uzavření dohody do podání žaloby žalovaná uhradila celkem 8 200 Kč. Žalovaná tak nadále dluží částku 2 837,48 Kč, kterou neuhradila ani na základě žalobkyní zaslané předžalobní výzvy ze dne 18.8.2020. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila. Protože ve věci bylo možné rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a žalobkyně s tímto postupem vyjádřila souhlas již v podané žalobě, soud ve smyslu § 115a občanského soudního řádu (dále jen „o.s.ř.“) vyzval žalovanou, aby se ve stanovené lhůtě vyjádřila, zda s rozhodnutím věci bez nařízení jednání rovněž souhlasí, přičemž pokud tak neučiní, bude mít soud podle § 101 odst. 4 o.s.ř. za to, že souhlas byl dán. Jelikož žalovaná na výzvu nereagovala, soud věc rozhodl, aniž nařizoval jednání, pouze na základě předložených listinných důkazů. Ze Splátkové dohody ze dne 29. 11. 2017 soud zjistil, že žalobkyně, zastoupená společností [údaje o zástupci] prohlásila, že je vlastníkem pohledávky na úhradu úvěru vyplývajícího ze smlouvy [číslo] za žalovanou ve výši 11 037,48 Kč, kterou nabyla od [právnická osoba] [anonymizována dvě slova], SE na základě smlouvy o postoupení pohledávky ze dne 13.10.2018. Žalovaná vůči žalobkyni v citované dohodě uznala pohledávku ze smlouvy [číslo] to ve výši 11 037,48 Kč, a zároveň se jí zavázala žalobkyni uhradit ve 22 měsíčních splátkách po 500 Kč, poslední ve výši 537,48 Kč. Pro případ, že by se žalovaná ocitla v prodlení s více než dvěma plnými splátkami, vzniklo žalobkyni právo na zesplatnění celého dluhu a rovněž na úhradu úroku z prodlení v zákonné výši. Pohledávka sama nadále již úročena na základě dohody stran nebyla. Předžalobní výzvou ze dne 18.8.2020 byla žalovaná vyzvána k úhradě dlužné částky ve výši 2 837,48 Kč nejpozději do 26.8.2020 a zároveň informována o možnosti odstranění sporu dohodou se správcem pohledávky žalobkyně, [právnická osoba]. Odeslání výzvy žalobkyně doložila poštovním podacím archem ze dne 20.8.2020. Na základě uvedených listin soud dospěl k závěru o skutkovém stavu věci, podle něhož žalobkyně uzavřela, v zastoupení [právnická osoba], se sídlem [adresa], [IČO], se žalovanou jako dlužníkem dne 29. 11. 2017 splátkovou dohodu, na jejímž základě se žalovaná zavázala k úhradě dlužné částky ve výši 11 037,48 Kč, vyplývající ze smlouvy [číslo] uzavřené mezi žalovanou a [právnická osoba] [anonymizována dvě slova], SE, a to ve 22 splátkách po 500 Kč, poslední ve výši 537,48 Kč, nejpozději do 25. 9. 2019. Na dlužnou částku žalovaná uhradila pouze částku ve výši 8 200 Kč. Jelikož se žalovaná dostala do prodlení se splátkou [číslo] splatnou dne 25. 4. 2019, byl dluh zesplatněn a žalovaná byl vyzvána k úhradě celé dlužné částky ve výši 2 837,48 Kč spolu s úrokem z prodlení z této částky ode dne 28. 5. 2019 nejpozději do 26. 8. 2020. Žalovaná však na výzvu nijak nereagoval, a je tedy se splněním tohoto svého peněžitého závazku v prodlení. Dle § 1879 občanského zákoníku může věřitel celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi). Podle ustanovení § 1746 odst. 2 občanského zákoníku mohou strany uzavřít i takovou smlouvu, která není zvláště jako typ smlouvy upravena. Dle ustanovení § 2053 občanského zákoníku, uzná-li někdo svůj dluh co do důvodu i výše prohlášením učiněným v písemné formě, má se za to, že dluh v rozsahu uznání v době uznání trvá. Ve smyslu ustanovení § 1970 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, může po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. Tímto prováděcím předpisem je s účinností ode dne 1. 1. 2014 (tedy od prvého dne prodlení dlužníka s peněžitým plněním) nařízení vlády č. 351/2013 Sb., v platném znění. Po zhodnocení obsahu provedených důkazů soud dospěl k závěru, že podaná žaloba je důvodná, a že tedy je třeba v souladu se shora citovanými ustanoveními považovat nárok žalobkyně za oprávněný. V řízení bylo prokázáno, že žalovaná uznala původní dluh právní předchůdkyně žalobkyně ve splátkové dohodě ze dne 29. 11. 2017, a to co do důvodu i výše a zavázala se dlužnou částku žalobkyni uhradit v dohodnutých měsíčních splátkách. Z uvedeného je tedy zřejmé, že své povinnosti vyplývající z dohody se žalobkyní, jíž byla nahrazena původní ujednání vyplývající ze smluvního závazku ani přes uznání dluhu nesplnila, neboť řádně nehradila splátky, k nimž se zavázala. S ohledem na uznání dluhu je zde dána vyvratitelná zákonná domněnka, že dluh v uvedeném rozsahu ke dni 29. 11. 2017 existoval a žalovaná netvrdila a neprokazovala nic, čím by tuto domněnku vyvrátila. Ze všech uvedených důvodů tedy soud žalobě v plném rozsahu vyhověl tak, jak je uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku, tedy uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni částku 2 837,48 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z této částky ode dne 26. 9. 2019 do zaplacení, jak žalobkyně požadovala (tj. den následující po dni splatnosti poslední předepsané splátky) až do zaplacení. O nákladech řízení pak soud rozhodl ve smyslu ustanovení § 142 odst. 1 o.s.ř. tak, že žalobci, který byl ve věci zcela úspěšný, přiznal právo na jejich náhradu v plné výši a v celkové částce 1 368 Kč, představované jednak zaplaceným soudním poplatkem za žalobu ve výši 400 Kč a jednak náklady právního zastoupení, které vzhledem ke splnění stanovených podmínek (podání žaloby na ustáleném vzoru uplatněném opakovaně týmž žalobcem ve skutkově i právně obdobných věcech) sestávají z odměny za zastupování advokátem ve výši 500 Kč dle § 14b odst. 1 bod 1. vyhl. č. 177/1996 Sb., v platném znění, za 2 účelně vynaložených úkonů právní služby po 200 Kč (převzetí a příprava zastoupení, sepis žaloby), 0,5 úkonu po 100 Kč (jednoduchá výzva k plnění) a z paušální náhrady hotových výdajů advokáta v celkové výši 300 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) vyhl. č. 177/1996 Sb., v citovaném znění, za 3 úkony právní služby po 100 Kč, obojí zvýšeno o náhradu za 21 % DPH dle § 137 odst. 3 o.s.ř. ve spojení s § 151 odst. 2 o.s.ř., představovanou částkou 168 Kč, neboť zástupce žalobce jakožto advokát osvědčil, že je plátcem daně z přidané hodnoty. V souladu s § 160 odst. 1 část věty před středníkem o.s.ř. pak soud stanovil ve výroku II. lhůtu k plnění rovněž v trvání tří dnů od právní moci rozsudku, ve smyslu § 149 odst. 1 o.s.ř. je žalovaná povinna zaplatit náhradu nákladů řízení k rukám advokáta, který žalobce v řízení zastupoval.