10 C 380/2020 — Okresní soud v Berouně

1. Žalobkyně se žalobou doručenou zdejšímu soudu dne 17.7.2020 domáhala po žalovaném zaplacení částky ve výš 3 510 Kč s příslušenstvím z titulu nezaplacených televizních poplatků na základě zákona č. 348/2005 Sb., o rozhlasových a televizních poplatcích. Návrh odůvodnila tím, že žalovaný se stal držitelem televizního přijímače a dne 1.4.1991 splnil svou povinnost přihlásit se jako poplatník televizního poplatku do příslušné evidence. Tímto pak žalovanému vznikla povinnost platit televizní poplatek ve výši stanovené shora uvedeným zákonným předpisem. Jelikož však žalovaný této své povinnosti nedostál, když neuhradil televizní poplatky za měsíc srpen 2017 až září 2019, vznikl mu tak z tohoto titulu vůči žalobkyni dluh v celkové výši 3 510 Kč, když výše poplatku za předmětné období činila 135 Kč měsíčně. Poplatek je splatný nejpozději do 15. dne kalendářního měsíce následujícího po měsíci, v němž se fyzická osoba stala poplatníkem. Protože nebyl televizní poplatek žalovaným ani přes výzvu žalobkyně uhrazen včas, je žalobkyně oprávněna požadovat též zaplacení úroku z prodlení určeného předpisy práva občanského, a to z každé jednotlivé platby od prvého dne prodlení s jejím zaplacením, ve výši kapitalizované ke dni sepisu žaloby, tedy ke dni 17.7.2020 v částce 577,53 Kč. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. 3. Protože ve věci bylo možné rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů, soud podle ustanovení § 115a občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“) vyzval žalovaného, aby se ve stanovené lhůtě vyjádřil, zda s tímto postupem souhlasí, přičemž pokud tak neučiní, bude mít soud podle § 101 odst. 4 o. s. ř. za to, že souhlas byl dán. Žalovaný na výzvu nereagoval a žalobkyně vyjádřila svůj souhlas s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání již v žalobě, pročež soud věc rozhodl, aniž nařizoval jednání, pouze na základě předložených listinných důkazů. 4. Soud měl z potvrzení o přihlášení poplatníka televizních poplatků ze dne 8.7.2020 za prokázané, že se žalovaný přihlásil jako poplatník televizních poplatků v měsíci duben 1991, a že k tomuto dni nebyl televizní přijímač odhlášen. Z dopisu včetně doručenky ze dne 7.12.2019, 20.1.2020 a 25.3.2020 vyplývá, že žalobkyně zmocnila Českou poštu (službu [jméno]) k inkasu dluhu žalovaného za nezaplacené televizní poplatky mimo jiné za období od 8/ 2017 do 9/ 2019, tj. za 26 měsíců, v žalobou uplatněné celkové výši 3 510 Kč. Ze specifikace výpočtu kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení soud zjistil, že celková výše úroku z prodlení ke dni 16.9.2019 byla žalobkyní vyčíslena na částku 577,53 Kč. 5. Podle § 3 odst. 2 zákona č. 348/2005 Sb., zákona č. 348/2005 Sb., o rozhlasových a televizních poplatcích a o změně některých zákonů (dále jen„ zákon“) je poplatníkem televizního poplatku fyzická osoba nebo právnická osoba, která vlastní televizní přijímač. Jestliže drží nebo z jiného právního důvodu alespoň 1 měsíc užívá televizní přijímač fyzická osoba nebo právnická osoba, která není jeho vlastníkem, je poplatníkem tato osoba. 6. Podle § 6 zákona činí měsíční výše televizního poplatku 135 Kč. 7. Podle § 7 odst. 1 zákona platí poplatník rozhlasový nebo televizní poplatek provozovateli vysílání ze zákona buď přímo, nebo prostřednictvím pověřené osoby. Podle odstavce 2 téhož ustanovení platí, že je-li poplatníkem fyzická osoba, je rozhlasový nebo televizní poplatek splatný nejpozději do patnáctého dne každého kalendářního měsíce. První platba rozhlasového nebo televizního poplatku je splatná nejpozději do patnáctého dne kalendářního měsíce následujícího po měsíci, v němž se fyzická osoba stala poplatníkem. 8. Podle § 10 zákona nezaplatí-li poplatník včas rozhlasový nebo televizní poplatek nebo přirážku k poplatkům ani na základě výzvy provozovatele ze zákona, ve které bude stanovena přiměřená lhůta k úhradě, je provozovatel vysílání ze zákona oprávněn domáhat se svého práva u soudu včetně zaplacení úroku z prodlení určeného předpisy práva občanského. 9. V řízení bylo prokázáno, že žalovaný jako fyzická osoba byl držitelem televizního přijímače, a proto se v dubnu 1991 přihlásil k placení televizních poplatků ve smyslu § 3 odst. 2 zákona. Protože žalovaný svoji povinnost zaplatit televizní poplatek za měsíce srpen 2017 až září 2019, tedy za 26 měsíců nesplnil, je povinen zaplatit za každý měsíc 135 Kč, tedy celkem 3 510 Kč. Protože je žalovaný v prodlení se zaplacením televizních poplatků, je povinen zaplatit žalobkyni rovněž úrok z prodlení podle § 1970 zákona č. 89/2012 sb., občanský zákoník v zákonné výši, tj. dle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., a to ode dne splatnosti každého z poplatků, která je vždy do 15. dne v měsíci podle § 7 odst. 2 zákona. Žalobkyně požadovala úroky z prodlení vždy jen za dobu do 17.7.2020, proto soud přiznal žalobkyni úrok z prodlení za požadovanou dobu v kapitalizované výši 577,53 Kč. Z výše uvedených důvodů soud rozhodl, jak ve výroku II. tohoto rozsudku uvedeno. Lhůta k plnění byla stanovena v souladu s ust. § 160 odst. 1 o.s.ř. 10. Výrok II. o náhradě nákladů řízení je odůvodněn ust. § 142 odst. 1 o.s.ř., neboť žalobkyně měla ve věci plný úspěch a přísluší jí náhrada účelně vynaložených nákladů řízení v plné výši. Přestože byla žalobkyně zastoupena v řízení advokátem, nepovažoval soud tyto náklady za účelně vynaložené, když žalobkyně je právnickou osobou vybavenou samostatným právním úsekem, a je tedy personálně i materiálně vybavena k tomu, aby sama uplatňovala nároky z titulu nezaplacených televizních poplatků, aniž by (byť relativně dočasně) odčerpávala zdroje svých příjmů, kterými jsou převážně právě televizní poplatky. Soud v tomto smyslu odkazuje na nález Ústavního soudu ze dne 24.7.2013, sp. zn. I. ÚS 3344/12, v němž Ústavní soud konstatoval, že„ náhrada nákladů řízení podle vyhlášky Ministerstva spravedlnosti ČR č. 484/2000 Sb. (pozn. byla zrušena nálezem Ústavního soudu č. 116/2013 Sb., nyní je třeba aplikovat vyhlášku č. 177/1996 Sb., advokátní tarif) … je přiznávána úspěšnému účastníku řízení; v právě projednávaném případě tedy jde - alespoň z účetního hlediska - o výnos v rozpočtu České televize. Nicméně ani tato skutečnost nemůže konvenovat podstatě a smyslu ustanovení § 142 odst. 1 o. s. ř., které hovoří o nákladech potřebných k účelnému uplatňování nebo bránění práva. I kdyby náhrada nákladů řízení přiznaná podle vyhlášky č. 484/2000 Sb. byla skutečně výnosem rozpočtu České televize (a zde tedy zůstává otevřená otázka stimulů s Českou televizí spolupracující advokátní kanceláře), nelze takovýto postup České televize považovat za konvenující principům spravedlnosti, jež by se právě televize měla snažit při všech svých činnostech (správu a vymáhání televizních poplatků nevyjímaje) naplňovat. Pokud totiž agendu televizních poplatků sama spravuje - což plyne jak z citované výroční zprávy o hospodaření, tak i z vyžádaného soudního spisu [název soudu], [anonymizováno] v [obec] (srov. č.l. 9 - 11) - a tuto agendu následně předává příslušné advokátní kanceláři, pak se racionální smysl právního zastoupení advokátem do značné míry vytrácí. Ve sporech odvíjejících se od neuhrazených televizních poplatků nelze totiž paušálně (výjimka je samozřejmě možná) očekávat uplatnění do té míry specializovaných znalostí, jimiž by nedisponovali pracovníci zmíněného právního útvaru České televize; nadto lze - podle Ústavního soudu - vést úvahu i v tom směru, že měl-li televizní poplatek podle shora citované výroční zprávy z roku 2011 pokrývat takřka 90 % nákladů rozpočtu na rok 2012, pak je jistě žádoucí a správné, aby si Česká televize činnosti spojené se správou a výběrem televizních poplatků zabezpečovala sama“. 11. Soud proto přiznal žalobkyni náhradu nákladů podle § 151 odst. 3 o.s.ř. jako by advokátem, v řízení zastoupena nebyla. Náklady žalobkyně představují zaplacený soudní poplatek ve výši 400 Kč, a dále paušální náhradu v paušální výši určené podle vyhlášky č. 254/2015 Sb., o stanovení výše paušální náhrady pro účely rozhodování o náhradě nákladů řízení v případech podle § 151 odst. 3 občanského soudního řádu a podle § 89a exekučního řádu (dále jen„ vyhláška“). Soud přiznal žalobkyni náhradu za 2 úkony podle § 1 odst. 3, písm. a) vyhlášky, tj. za výzvu žalovanému k plnění a za písemné podání ve věci samé (žaloba) vždy ve výši 100 Kč podle § 2 odst. 1 vyhlášky, neboť se jedná o spor, ve kterém bylo rozhodnuto o návrhu podaném na ustáleném vzoru uplatněném opakovaně týmž účastníkem ve skutkově i právně obdobných věcech, předmětem řízení je peněžité plnění a hodnota sporu nepřevyšuje 50 000 Kč Celkem tak soud přiznal žalobkyni náhradu nákladů ve výši 600 Kč Lhůta k plnění byla stanovena v souladu s ust. § 160 odst. 1 o.s.ř. 12. Dle ust. § 157 odst. 4 o.s.ř. v odůvodnění rozsudku, proti němuž není odvolání přípustné nebo proti němuž se účastníci odvolání vzdali (§ 207 odst. 1), soud uvede pouze předmět řízení, závěr o skutkovém stavu a stručné právní posouzení věci.