12 C 360/2020 — Okresní soud v Berouně

1) Žalobkyně se žalobou podanou u zdejšího soudu domáhala na žalovaném zaplacení žalované částky s příslušenstvím z titulu neuhrazené kupní ceny za dodávku plynu do odběrného místa na adrese [adresa], kdy od tohoto data byl odběr na odběrném místě kvalifikován jako neoprávněný. 2) Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. 3) Účastníci byli vyzváni, aby soudu sdělili, zda souhlasí s postupem dle ust. § 115a o.s.ř., dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí. Jelikož účastníci se ve stanovené lhůtě nevyjádřili, soud měl za to, že účastníci s tímto postupem souhlasí (§ 101 odst. 4 o.s.ř.) a k projednání věci samé nenařizoval jednání. 4) V řízení bylo žalobkyní z předložených listinných důkazů (Žádost o připojení k distribuční soustavě pro kategorii MO/DOM a o uzavření smlouvy o připojení k distribuční soustavě ze dne [datum]) prokázáno, že žalovaný uzavřel s žalobkyní smlouvu o dodávce plynu, podle níž se žalovaný stal odběratelem plynu dodávaného žalobkyní do odběrního místa uvedeného v žalobě. Z faktury [číslo] ze dne [datum], splatné dne [datum] bylo prokázáno, že žalovanému byl vyúčtován odběr za období [datum] do [datum] v částce 17 292 Kč. Z výzvy k úhradě pohledávky ze dne [datum] bylo prokázáno, že žalovaný byl k zaplacení dlužné částky vyzván. 5) V dané věci soud na zjištěný skutkový stav aplikoval následující ustanovení zákonů v jejich znění účinném ke dni uzavření předmětné smlouvy. Podle ustanovení § 72 odst. 2 zákona č. 458/2000 Sb., energetického zákona, ve znění účinném v době uzavření předmětné smlouvy, se smlouvou o sdružených službách dodávky plynu zavazuje výrobce plynu nebo obchodník s plynem dodávat zákazníkovi plyn a zajistit na vlastní jméno a na vlastní účet alespoň jednu ze služeb přepravy plynu, distribuce plynu nebo uskladnění plynu a zákazník se zavazuje zaplatit za dodávku plynu cenu a za přepravu plynu nebo distribuci plynu cenu uplatněnou v souladu s cenovou regulací. Uzavřením smlouvy o sdružených službách dodávky plynu dochází k přenesení odpovědnosti za odchylku na výrobce plynu nebo obchodníka s plynem. Smlouva o sdružených službách dodávek plynu musí dále obsahovat obdobné podstatné náležitosti jako smlouva o dodávce plynu se zákazníkem. Podle ust. § 1970 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. 6) Soud dospěl k závěru, že je žaloba důvodná a že tedy je třeba v souladu se shora citovanými ustanoveními považovat nárok žalobkyně za oprávněný. Soud má za zjištěné, že účastníci spolu platně uzavřeli smlouvu o sdružených službách zemního plynu, jejíž nedílnou součástí jsou též obchodní podmínky žalobkyně a příslušné ceníky. Předloženými listinami pak bylo prokázáno, že žalobkyně vyúčtovala žalovanému fakturou za realizované dodávky zemního plynu nedoplatek ve výši 17 292 Kč. Žalovaný dlužnou částku neuhradil, přestože byl žalobkyní upomínán ještě před podáním žaloby v této věci. V řízení zůstal nečinným, proti podané žalobě nic nenamítal a neuvedl na svou obranu žádné skutečnosti, na jejichž základě by soud mohl mít pochybnosti o důvodnosti a oprávněnosti nároku žalobkyně. Soud hodnotil nárok žalobkyně, na zaplacení dlužné částky za zcela oprávněný. Na základě těchto skutečností tedy soud žalobě v plném rozsahu vyhověl a rozhodl tak, jak je uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku, tedy uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni pohledávku ve výši 17 292 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 10,00% ročně z částky 17 292 Kč od [datum] do zaplacení. Lhůtu k plnění soud určil podle § 160 odst. 1 o. s. ř. (výrok pod bodem I. tohoto rozsudku). 7) O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle ustanovení § 142 odst. 1 o.s.ř. a žalobkyni, která byla ve věci zcela úspěšná, přiznal právo na náhradu účelně vynaložených nákladů v plné výši. [příjmení] 2 252 Kč tvořené jednak zaplaceným soudním poplatkem za žalobu v částce 800 Kč, a jednak náklady právního zastoupení, sestávající z odměny za zastupování advokátem ve výši 900 Kč dle § 14b odst. 1 bodu 2. vyhlášky č. 177/1996 Sb., a to za 3 úkony právní služby po 300 Kč (převzetí a příprava zastoupení, sepis žaloby, výzva k plnění) a z paušální náhrady hotových výdajů advokáta dle § 14b odst. 5 vyhlášky č. 177/1996 Sb., ve znění vyhlášky č. 120/2014 Sb., rovněž za 3 úkony právní služby po 100 Kč, celkem tedy 300 Kč, obojí zvýšené o náhradu za 21 % DPH dle § 137 odst. 3 o.s.ř. ve spojení s § 151 odst. 2 o.s.ř., představovanou částkou 252 Kč, neboť zástupce žalobkyně, jakožto advokát, osvědčil, že je plátcem daně z přidané hodnoty. Zaplacení náhrady nákladů řízení soud žalovanému uložil v třídenní lhůtě podle § 160 odst. 1 část věty před středníkem o. s. ř., k rukám zástupce žalobkyně jako advokáta podle § 149 odst. 1 o. s. ř. (výrok pod bodem II. tohoto rozsudku).