10 C 232/2021 — Okresní soud v Berouně

1. Žalobkyně se žalobou doručenou soudu dne 28.5.2021 domáhala po žalovaném zaplacení částky ve výši 4 572 Kč s příslušenstvím specifikovaným ve výroku pod bodem I. tohoto rozsudku. Žalobkyně uvedla, že žalovaný cestoval dne 2.3.2021, 6.3.2021 a 13.3.2021 dopravním prostředkem, a to autobusem linky 177 a linky 135, veřejné hromadné dopravy osob provozovanou žalobkyní, čímž se žalovaným uzavřel smlouvu o přepravě osob. Ze strany žalobkyně byla provedena přepravní kontrola žalovaného, při které se žalovaný ani v jednom případě neprokázal platným jízdním dokladem a neuhradil stanovené jízdné. Žalovanému tak vznikla povinnost uhradit žalobkyni jízdné ve výši 3x 24 Kč a přirážku k jízdnému ve výši 3x 1 500 Kč, celkem částku 4 572 Kč. Splatnost pohledávek nastala v den provedení přepravních kontrol, kdy u žalovaného bylo právo na zaplacení uplatněno. Žalovaný však na pohledávku ničeho neuhradil, přestože byl o zaplacení upomenut. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. 3. Vzhledem k tomu, že ve věci bylo možné rozhodnout jen na základě předložených listinných důkazů, vyzval soud žalovaného podle ustanovení § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“) k vyjádření, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání s tím, že pokud se písemně ve stanovené lhůtě nevyjádří, bude mít soud podle ustanovení § 101 odst. 4 o. s. ř. za to, že jeho souhlas byl dán. Jelikož žalovaný na výzvu nereagoval a žalobkyně souhlasila s rozhodnutím věci bez nařízení jednání již v podané žalobě, soud tak věc rozhodl, aniž nařizoval jednání, pouze na základě předložených listinných důkazů. 4. Z listinných důkazů dále uvedených soud zjistil následující skutečnosti rozhodné pro posouzení věci: 5. Žalovaný dne 2.3.2021 použil ke své přepravě autobus linky 177 veřejné hromadné dopravy osob provozované žalobkyní. Při přepravní kontrole v 8:09 hodin, na zastávce Petýrkova se žalovaný na výzvu žalobkyní pověřené osoby neprokázal platným jízdním dokladem, resp. dokladem s uplynulou dobou platnosti (viz Zápis o provedené přepravní kontrole [číslo] ze dne 2.3.2021, Tarif PID). Žalovanému tak vznikla povinnost zaplatit jízdné ve výši 24 Kč a přirážku k jízdnému ve výši 1 500 Kč (viz Informace pro cestující, čl. 8 odst. 4 Smluvních přepravních podmínek). 6. Žalovaný dne 6.3.2021 použil ke své přepravě autobus linky 135 veřejné hromadné dopravy osob provozované žalobkyní. Při přepravní kontrole v 15:31 hodin, na zastávce Krymská se žalovaný na výzvu žalobkyní pověřené osoby neprokázal platným jízdním dokladem (viz Zápis o provedené přepravní kontrole [číslo] ze dne 6.3.2021, Tarif PID). Žalovanému tak vznikla povinnost zaplatit jízdné ve výši 24 Kč a přirážku k jízdnému ve výši 1 500 Kč (viz Informace pro cestující, čl. 8 odst. 4 Smluvních přepravních podmínek). 7. Žalovaný dne 13.3.2021 použil ke své přepravě autobus linky 135 veřejné hromadné dopravy osob provozované žalobkyní. Při přepravní kontrole v 11:13 hodin, na zastávce Kodaňská se žalovaný na výzvu žalobkyní pověřené osoby neprokázal platným jízdním dokladem (viz Zápis o provedené přepravní kontrole [číslo] ze dne 13.3.2021, Tarif PID). Žalovanému tak vznikla povinnost zaplatit jízdné ve výši 24 Kč a přirážku k jízdnému ve výši 1 500 Kč (viz Informace pro cestující, čl. 8 odst. 4 Smluvních přepravních podmínek). 8. Ve všech případech byla totožnost žalovaného ověřena z [číslo obč. průkazu]. 9. Před podáním žaloby žalobkyně žalovaného vyzvala k úhradě dluhu dopisem ze dne 17.5.2021 (viz Výzva k zaplacení před podáním žaloby ze dne 17.5.2021, Potvrzení o odeslání písemnosti ze dne 17.5.2021). Vzhledem k tomu, že žalovaný na dluh ničeho neuhradil, požaduje žalobkyně z dlužných jistin rovněž i zákonný úrok z prodlení ve výši 8,25 % ročně, jdoucí ode dne následujícího po splatnosti každé pohledávky, do zaplacení. 10. Podle ustanovení § 2550 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „občanský zákoník“) se smlouvou o přepravě osoby dopravce zavazuje přepravit cestujícího do místa určení a cestující se zavazuje zaplatit jízdné. 11. Podle ustanovení § 18a odst. 2 písm. c), odst. 3 zákona č. 111/1994 Sb., o silniční dopravě, je cestující povinen se na výzvu pověřené osoby prokázat platným jízdním dokladem, neprokáže-li se platným jízdním dokladem, zaplatit jízdné a přirážku, nebo se prokázat osobním dokladem a sdělit osobní údaje potřebné na vymáhání zaplacení jízdného a přirážky; osobními údaji potřebnými na vymáhání zaplacení jízdného a přirážky se rozumí jméno, příjmení, datum a místo narození a adresa pro doručování. Co se rozumí jízdním dokladem, náležitostí jízdních dokladů a posuzování jejich platnosti stanoví § 4, 5 a 6 vyhlášky Ministerstva dopravy a spojů č. 175/2000 Sb. o přepravním řádu pro veřejnou, drážní a silniční dopravu. Podle § 18a odst. 3 zák. č. 111/1994 Sb. výši přirážky stanoví dopravce v přepravních podmínkách. Výše přirážky nesmí přesáhnout částku 1 500 Kč. 12. V souzeném případě soud dospěl k závěru, že žaloba byla podána důvodně, když měl na základě dokazováním zjištěného skutkového stavu za prokázané, že žalobkyně a žalovaný ve dnech 2.3.2021, 6.3.2021 a 13.3.2021 uzavřeli konkludentně smlouvu o přepravě podle ustanovení § 2550 občanského zákoníku, když žalovaný použil ke své přepravě dopravní prostředek veřejné hromadné dopravy provozovaný žalobkyní. Při přepravní kontrole se však pověřené osobě žalobkyně neprokázal platným jízdním dokladem, na základě čehož mu vznikla povinnost zaplatit žalobkyni jízdné ve výši 24 Kč a přirážku k jízdnému ve výši 1 500 Kč za každou jízdu, celkem částku 4 572 Kč. Vzhledem k tomu, že žalovaný dlužnou částku dosud nezaplatil, dostal se do prodlení se splněním svého peněžitého dluhu a žalobkyně tak má podle ustanovení § 1970 občanského zákoníku vedle práva na zaplacení dlužné částky právo na zaplacení úroku z prodlení ve výši stanovené nařízením vlády č. 351/2013 Sb., který soud žalobkyni přiznal ode dne následujícího po splatnosti přirážek a jízdného až do zaplacení. Lhůtu k plnění soud určil podle § 160 odst. 1 o. s. ř. (výrok pod bodem I. tohoto rozsudku). 13. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle ustanovení § 142 odst. 1 o.s.ř. a žalobkyni, která byla ve věci zcela úspěšná, přiznal právo na náhradu účelně vynaložených nákladů v plné výši. Částka 1 489 Kč je představována jednak zaplaceným soudním poplatkem za žalobu ve výši 400 Kč, jednak náklady zastoupení, které sestávají z odměny za zastupování advokátem ve výši 600 Kč dle § 14b odst. 1 bodu 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb., (dále jen„ vyhláška“) a § 11 odst. 1 písm. a), d) vyhlášky za 3 úkony právní služby po 200 Kč (převzetí a příprava věci, sepis žaloby, předžalobní upomínka) a z náhrady hotových výdajů ve výši 300 Kč za 3 úkony právní služby po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) vyhlášky; obojí zvýšeno o 21 % daň z přidané hodnoty ve výši 189 Kč, která patří k nákladům řízení podle ustanovení § 137 odst. 3 o. s. ř., neboť zástupce žalobkyně, jakožto advokát, osvědčil, že je plátcem daně z přidané hodnoty. Zaplacení náhrady nákladů řízení soud žalovanému uložil v třídenní lhůtě podle § 160 odst. 1 část věty před středníkem o. s. ř., k rukám zástupce žalobkyně jako advokáta podle § 149 odst. 1 o. s. ř. (výrok pod bodem II. tohoto rozsudku).