10 C 294/2021-12 — Okresní soud v Berouně

Podanou žalobou se žalobce domáhal proti žalovanému jakožto svému zletilému synovi zrušení vyživovací povinnosti, a to od 1. 11. 2017, kterou hradí ve výši 3 000 Kč měsíčně předem. Žalobce uvedl, že žalovaný v červnu 2021 ukončil studium na Střední obchodní akademii v [obec] – obor ekonomické lyceum a od 1. 9. 2021 pracuje jako recepční v hotelu [příjmení] [jméno]. Z tohoto důvodu je žalovaný schopen sám se živit. Žalovaný s podaným návrhem souhlasil. Mezi účastníky bylo nesporné, že naposledy bylo o výživném pro žalovaného rozhodnuto rozsudkem zdejšího soudu ze dne 3. 2. 2015 č.j. 23 P 174/2014-49. Žalovaný studoval na střední obchodní akademii v [obec], obor ekonomické lyceum a ukončil studium k 30. 6. 2021. Žalovaný od 25. 8. 2021 pracuje jako recepční v [příjmení] [příjmení] [jméno]. Mezi účastníky nebylo rovněž sporu o tom, že žalovaný je schopen sám se živit. Soud vzal tyto nesporné skutečnosti za svá skutková zjištění dle ust. § 120 odst. 3 o.s.ř. Soud provedl důkazy, které hodnotil jednotlivě i ve vzájemné souvislosti podle § 132 o.s.ř. a zjistil následující skutkový stav: O výživném pro žalovanou bylo naposledy rozhodováno rozsudkem Okresního soudu v Berouně ze dne 3. 2. 2015, č.j. 23 P 174/2014-49, který nabyl právní moci dne 6. 3. 2015. Tímto rozsudkem byla schválena dohoda rodičů, na základě které se žalobce zavázal přispívat na výživu žalovaného částkou 3 000 Kč měsíčně. Žalovaný byl v té době žákem 7. třídy základní školy (viz citovaný rozsudek). Následně žalovaný studoval na Střední obchodní akademii v [obec] – obor ekonomické lyceum a k 30. 6. 2021 ukončil studium (viz nesporná tvrzení účastníků). Od 25. 8. 2021 žalovaný pracuje jako recepční v hotelu [příjmení] [jméno] na dobu určitou do 31. 12. 2022, jak je zřejmé z potvrzení tohoto hotelu. Výplatní páskou má soud za prokázané, že čistý měsíční příjem žalovaného činil v září 17 860 Kč. Podle § 910 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, v platném znění, předci a potomci mají vzájemnou vyživovací povinnost. Podle § 911 citovaného občanského zákoníku výživné lze přiznat, jestliže oprávněný není schopen sám se živit. Po zhodnocení shora provedených důkazů dospěl soud k závěru, že žaloba je důvodná. Soud vzal za prokázané, že žalovaný po dosažení své zletilosti dne 30. 6. 2021 ukončil studium na střední škole a od 25. 8. 2021 je zaměstnán a má dostatečný příjem na to, aby se mohl samostatně živit. Z tohoto důvodu dospěl soud k závěru, že zákonná vyživovací povinnost žalobce vůči žalovanému zanikla již dnem 30. 6. 2021. Vzhledem k tomu, že žalobce požadoval zrušení své vyživovací povinnosti až dnem 1. 11. 2021 a žalovaný se nadto k tomuto návrhu připojil, soud vyhověl žalobě v plném rozsahu a rozhodl, jak ve výroku I. tohoto rozsudku uvedeno. O nákladech řízení pak soud rozhodl výrokem III. ve smyslu ustanovení § 142 odst. 1 o.s.ř. tak, že žádný z účastníků nemá právo na jejich náhradu, neboť žalobce, byť byl ve věci zcela úspěšný, se tohoto svého práva výslovně vzdal.