12 C 258/2021 — Okresní soud v Berouně

1. Žalobkyně se domáhala zaplacení částky 3 000 Kč s příslušenstvím specifikovaným ve výroku pod bodem I. tohoto rozsudku. Tvrdila, že žalovaný byl dne 20. 9. 2020 ošetřen a pobýval v Protialkoholní záchytné stanici [ulice] na [obec a číslo], která je provozována žalobkyní. K uhrazení nákladů za ošetření a pobyt v protialkoholní záchytné stanici mu byl žalobkyní vystaven daňový doklad [číslo] ze dne 20. 9. 2020 znějící na částku 3 000 Kč, se splatností dne 20. 10. 2020. Žalovaný výše uvedený dluh vůči žalobkyni písemně uznal co do důvodu a výše uznáním dluhu ze dne 20. 9. 2020 Náklady za ošetření se sestávají z poskytované zdravotní péče – 1 340 Kč, biochemie – 250 Kč, 2x provedeného alkoholtestu – 180 Kč, zdravotnického materiálu - 50 Kč, náklady na ubytování – 1 000 Kč, pití - 30 Kč a mycích a desinfekčních prostředků – 150 Kč. Žalovaný však uvedenou pohledávku v termínu její splatnosti neuhradil. Žalobkyně před podáním žaloby písemně vyzvala žalovaného k úhradě dlužné částky, ten však na dluh ničeho neuhradil. Příslušenství pohledávky ve formě zákonného úroku z prodlení žalobkyně požaduje ode dne následujícího po splatnosti pohledávky, tj. od 21. 10. 2020 do zaplacení. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. 3. Vzhledem k tomu, že ve věci bylo možno rozhodnout jen na základě předložených listinných důkazů, vyzval soud účastníky podle ustanovení § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o.s.ř.“), k vyjádření, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání s tím, že pokud se písemně ve stanovené lhůtě nevyjádří, bude mít soud podle ustanovení § 101 odst. 4 o.s.ř. za to, že s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí. Účastníci se ve lhůtě nevyjádřili a dali tak najevo, že nemají k tomuto postupu námitek a s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí. 4. Z listinných důkazů předložených žalobkyní soud zjistil následující skutečnosti rozhodné pro posouzení věci: 5. Žalovaný byl dne 20. 9. 2020 přivezen na Protialkoholní záchytnou stanici provozovanou žalobkyní, kam byl převzat k ošetření a pobytu. K uhrazení nákladů za ošetření a pobyt protialkoholní záchytné stanici žalobkyně žalovanému vystavila daňový doklad [číslo] ze dne 20. 9. 2020 znějící na částku 3 000 Kč, se splatností dne 20. 10. 2020 (viz Faktura – daňový doklad [číslo] ze dne 20. 9. 2020). Žalovaný svůj dluh vůči žalobkyni uznal dne 20. 9. 2020 svým podpisem, nicméně uvedenou pohledávku v termínu její splatnosti neuhradil (viz Uznání dluhu ze dne 20. 9. 2020). Žalobkyně před podáním žaloby písemně vyzvala žalovaného k úhradě dlužné částky, ten však na dluh ničeho neuhradil (viz Poslední výzva k zaplacení dlužné částky – předžalobní upomínka ze dne 26. 4. 2021 včetně kopie podacího lístku ze dne 26. 4. 2021). 6. Z jiných, než shora uvedených důkazů soud nevycházel, neboť nebyly ve věci rozhodné. 7. V dané věci soud na zjištěný skutkový stav aplikoval následující ustanovení zákonů v jejich znění účinném ke dni pobytu v protialkoholní záchytné stanici. Podle ustanovení § 24 odst. 2 zákona č. 65/2017 Sb., o ochraně zdraví před škodlivými účinky návykových látek, ve znění účinném od 21. 5. 2018, prokáže-li se přítomnost alkoholu nebo jiné návykové látky, uhradí vyšetřovaná osoba tomu, kdo uhradil poskytovateli zdravotních služeb odborné lékařské vyšetření podle odstavce 1, náklady, které mu úhradou odborného lékařského vyšetření vznikly; pokud je vyšetřovaná osoba nezletilá, která není plně svéprávná, hradí tyto náklady její zákonný zástupce. 8. V souzeném případě dospěl soud k závěru, že žaloba byla podána důvodně, když měl na základě dokazováním zjištěného skutkového stavu za prokázané, že žalovaný byl dne 20. 9. 2020 ošetřen a pobýval v Protialkoholní záchytné stanici Městské polikliniky [obec]. K uhrazení nákladů za ošetření a pobyt protialkoholní záchytné stanici mu byl žalobkyní vystaven daňový doklad [číslo] ze dne 20. 9. 2020 znějící na částku 3 000 Kč, se splatností dne 20. 10. 2020. Vzhledem k tomu, že žalovaný dlužnou částku ve výši 3 000 Kč dosud nezaplatil, dostal se do prodlení se splněním svého peněžitého dluhu a žalobkyně má tak podle ustanovení § 1970 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku vedle práva na zaplacení dlužné jistiny právo na zaplacení úroku z prodlení ve výši stanovené nařízením vlády č. 351/2013 Sb., který soud žalobkyni přiznal z celé dlužné částky od druhého dne následujícího po dni splatnosti pohledávky, tj. od 21. 10. 2020 do zaplacení. Lhůtu k plnění soud určil podle ustanovení § 160 odst. 1 o.s.ř. (výrok pod bodem I. tohoto rozsudku). 9. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle ustanovení § 142 odst. 1 o.s.ř. a žalobkyni, která byla ve věci zcela úspěšná, přiznal právo na náhradu účelně vynaložených nákladů v plné výši. Částka 1 489 Kč je představována jednak zaplaceným soudním poplatkem za žalobu ve výši 400 Kč, jednak náklady zastoupení, které sestávají z odměny za zastupování advokátem ve výši 600 Kč dle § 14b odst. 1 bodu 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb., (dále jen„ vyhláška“) a § 11 odst. 1 písm. a), d) vyhlášky za 3 úkony právní služby po 200 Kč (převzetí a příprava věci, sepis žaloby, předžalobní upomínka) a z náhrady hotových výdajů ve výši 300 Kč za 3 úkony právní služby po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) vyhlášky; obojí zvýšeno o 21 % daň z přidané hodnoty ve výši 189 Kč, která patří k nákladům řízení podle ustanovení § 137 odst. 3 o. s. ř., neboť zástupce žalobkyně jakožto advokát osvědčil, že je plátcem daně z přidané hodnoty. Zaplacení náhrady nákladů řízení soud žalovanému uložil v třídenní lhůtě podle § 160 odst. 1 část věty před středníkem o. s. ř., k rukám zástupce žalobkyně, jakožto advokáta, podle § 149 odst. 1 o. s. ř. (výrok pod bodem II. tohoto rozsudku).