12 C 402/2020 — Okresní soud v Berouně

1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala po žalované zaplacení částky ve výši 4 957,36 Kč s příslušenstvím specifikovaným ve výroku pod bodem I. tohoto rozsudku. Tvrdila, že právní předchůdkyně žalobkyně, [právnická osoba], [IČO], se sídlem [adresa], [anonymizováno] (dále jen„ právní předchůdkyně žalobkyně“), uzavřela s žalovanou dne 8.11.2018 Smlouvu o úvěru [číslo] na základě které se právní předchůdkyně žalobkyně zavázala žalované poskytnout finanční službu, spočívající v možnosti žalovaného disponovat finančními prostředky poskytnutými právní předchůdkyní žalobkyně ve výši 9 278 Kč, když žalovaná měla oproti tomu zejména povinnost řádně hradit měsíční splátky. Výše měsíční splátky byla sjednána ve výši 973 Kč. Žalovaná načerpala finanční prostředky dne 12.11.2018. Jelikož však žalovaná nehradila měsíční splátky pravidelně, právní předchůdkyně žalobkyně úvěr ke dni 17.10.2019 zesplatnila. S účinností ke dni 3.7.2018 postoupila právní předchůdkyně žalobkyně pohledávku za žalovanou na žalobkyni, o čemž byla žalovaná písemně informována dopisem ze dne 27.1.2020. Žalovanou částku ve výši 4 947,36 Kč tak tvoří jistina ve výši 3 519,51 Kč, úrok ve výši 215,48 Kč, poplatky ve výši 800 Kč, smluvní pokuta ve výši 182,37 Kč a pojistné ve výši 230 Kč. Jelikož žalovaná na dluh ničeho neuhradila, byla jí žalobkyní zaslána předžalobní upomínka, nicméně ani posléze na dluh ničeho nezaplatila. 2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila. 3. Vzhledem k tomu, že ve věci bylo možné rozhodnout jen na základě předložených listinných důkazů, vyzval soud žalovanou podle ustanovení § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“) k vyjádření, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání s tím, že pokud se písemně ve stanovené lhůtě nevyjádří, bude mít soud podle ustanovení § 101 odst. 4 o. s. ř. za to, že její souhlas byl dán. Jelikož žalovaná na výzvu nereagovala a žalobkyně souhlasila s rozhodnutím věci bez nařízení jednání již v podané žalobě, soud tak věc rozhodl, aniž nařizoval jednání, pouze na základě předložených listinných důkazů. 4. Z listinných důkazů dále uvedených soud zjistil následující skutečnosti rozhodné pro posouzení věci: 5. Právní předchůdkyně žalobkyně uzavřela se žalovanou 8.11.2018 Smlouvu o klasickém spotřebitelském úvěru [číslo] na jejímž základě se právní předchůdkyně žalobkyně zavázala žalované poskytnout klasický úvěr na nákup mobilního telefonu ve výši 9 278 Kč, který se žalovaná zavázala vrátit v 11 měsíčních splátkách ve výši 927 Kč, a to vždy k 17. dni v měsíci počínaje dnem 17.12.2018 (viz Žádost o klasický spotřebitelský úvěr/ Smlouva o klasickém spotřebitelském úvěru [číslo] ze dne 8.11.2018). Žalovaná načerpala finanční prostředky dne 12.11.2018, nicméně na poskytnutý úvěr řádně a včas nehradila (viz platební bilance žalované [číslo]). Jelikož žalovaná nehradila měsíční splátky pravidelně, právní předchůdkyně žalobkyně ke dni 17.10.2019 úvěr zesplatnila. Pohledávka za žalovanou byla postoupena z právní předchůdkyně žalobkyně na žalobkyni, o čemž byla žalovaná písemně vyrozuměna dopisem ze dne 27.1.2020 (viz Smlouva o postoupení pohledávek ze dne 8.1.2020, Oznámení o postoupení pohledávek ze dne 27.1.2020). Žalovaná však na výzvy nikterak nereagovala a na dluh vůči žalobkyni ničeho neuhradila. Dlužná částka ve výši 4 947,36 Kč je pak tvořena jistinou ve výši 3 519,51 Kč, úrokem ve výši 215,48 Kč, poplatky ve výši 800 Kč, smluvní pokutou ve výši 182,37 Kč a pojistným ve výši 230 Kč (viz platební bilance žalované [číslo]). Jelikož žalovaná dluh vůči žalobkyni nevyrovnala, byla před podáním žaloby vyzvána k úhradě dluhu dopisem ze dne 27.11.2019 (viz Předžalobní upomínka ze dne 27.11.2019 včetně kopie poštovního podacího archu ze dne 28.1.2020). 6. Z jiných než shora uvedených důkazů soud nevycházel, neboť nebyly ve věci rozhodné. 7. Podle ustanovení § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „občanský zákoník“) se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Podle § 2396 občanského zákoníku, úvěrovaný vrátí úvěrujícímu peněžní prostředky v měně, ve které mu byly poskytnuty. V téže měně platí i úroky. Podle § 2399 odst. 1 občanského zákoníku, vrátí úvěrovaný úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán. Dle ustanovení § 2048 a 2049 občanského zákoníku shora, ujednají-li strany pro případ porušení smluvené povinnosti smluvní pokutu v určité výši nebo způsob, jak se výše smluvní pokuty určí, může věřitel požadovat smluvní pokutu bez zřetele k tomu, zda mu porušením utvrzené povinnosti vznikla škoda. Smluvní pokuta může být ujednána i v jiném plnění než peněžitém. Zaplacení smluvní pokuty nezbavuje dlužníka povinnosti splnit dluh smluvní pokutou utvrzený. Podle ustanovení § 1879 občanského zákoníku, může věřitel celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi). Dle ustanovení § 1880 odst. 1 občanského zákoníku, postoupením pohledávky nabývá postupník také její příslušenství a práva s pohledávkou spojená, včetně jejího zajištění. Podle ustanovení § 1970 občanského zákoníku, může po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. 8. Podle § 122 zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru, věřitel může pro případ prodlení spotřebitele s plněním dluhu vyplývajícího ze smlouvy o spotřebitelském úvěru sjednat pouze: a) právo na náhradu účelně vynaložených nákladů, které mu vznikly v souvislosti s prodlením spotřebitele; pokud byla ujednána náhrada vyšší, považuje se v této části za smluvní pokutu, b) úroky z prodlení, jejichž výše nesmí přesáhnout výši stanovenou právním předpisem upravujícím úroky z prodlení, nebo c) smluvní pokutu. Uplatněná smluvní pokuta nesmí přesáhnout 0,1 % denně z částky, ohledně níž je spotřebitel v prodlení, je-li spotřebitel v prodlení s plněním povinnosti peněžité povahy. Omezení podle věty první se neuplatní na souhrn smluvních pokut uplatněných do okamžiku, kdy se úvěr stane v důsledku prodlení spotřebitele splatným, pokud je tento souhrn pokut v kalendářním roce, v němž nebo v jehož části byl spotřebitel v prodlení s plněním povinnosti peněžité povahy, nižší než 3000 Kč a pokud výše smluvních pokut zahrnutých v tomto souhrnu uplatněných ve vztahu k prodlení s každou jednotlivou splátkou spotřebitelského úvěru činí nejvýše 500 Kč. Souhrn výše všech uplatněných smluvních pokut nesmí přesáhnout součin čísla 0,5 a celkové výše spotřebitelského úvěru, nejvýše však 200 000 Kč. 9. V souzeném případě soud dospěl k závěru, že žaloba byla podána důvodně, když měl na základě dokazováním zjištěného skutkového stavu za prokázané, že mezi účastníky vznikl závazkový vztah založený úvěrovou smlouvou. V řízení bylo zjištěno, že právní předchůdkyně žalobkyně platně uzavřela se žalovanou smlouvu o úvěru, dle které žalované poskytla úvěr ve výši 9 278 Kč s tím, že žalovaná se zavázala jej uhradit v pravidelných měsíčních splátkách. Žalovaná však úvěr neuhradila, tudíž byl úvěr ke dni 17.10.2019 zesplatněn. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 8.1.2020 postoupila právní předchůdkyně žalobkyně pohledávku za žalovanou na žalobkyni. Vzhledem k tomu, že žalovaná dlužnou částku ve výši 4 947,36 Kč dosud nezaplatila, dostala se do prodlení se splněním svého peněžitého dluhu a žalobkyně tak má podle ustanovení § 1970 občanského zákoníku vedle práva na zaplacení dlužné částky i právo na zaplacení úroku z prodlení ve výši stanovené nařízením vlády č. 351/2013 Sb. Lhůtu k plnění soud určil podle § 160 odst. 1 o.s.ř. (výrok pod bodem I. tohoto rozsudku). 10. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle ustanovení § 142 odst. 1 o.s.ř. a žalobkyni, která byla ve věci zcela úspěšná, přiznal právo na náhradu účelně vynaložených nákladů v plné výši. [příjmení] 1 489 Kč je představována jednak zaplaceným soudním poplatkem za žalobu ve výši 400 Kč, jednak náklady zastoupení, které sestávají z odměny za zastupování advokátem ve výši 600 Kč dle § 14b odst. 1 bodu 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb., (dále jen„ vyhláška“) a § 11 odst. 1 písm. a), d) vyhlášky za 3 úkony právní služby po 200 Kč (převzetí a příprava věci, sepis žaloby, předžalobní upomínka) a z náhrady hotových výdajů ve výši 300 Kč za 3 úkony právní služby po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) vyhlášky; obojí zvýšeno o 21 % daň z přidané hodnoty ve výši 189 Kč, která patří k nákladům řízení podle ustanovení § 137 odst. 3 o. s. ř., neboť zástupkyně žalobkyně jakožto advokát osvědčil, že je plátcem daně z přidané hodnoty. Zaplacení náhrady nákladů