13 C 219/2020-107 — Okresní soud v Berouně

1. Návrhem doručeným soudu dne 21. 12. 2020 se žalobce domáhal ochrany vlastnického práva podle § 1042 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, v návaznosti na § 1013 - zdržení se působení hluku v nemovitostech souseda, kdy již od roku 2017 byl žalobce obtěžován hlukem z přečerpávací stanice splaškových vod, která je situována na pozemku ve vlastnictví žalované. 2. Podáním doručeným soudu dne 26. 7. 2021 vzal žalobce v průběhu řízení žalobu v plném rozsahu zpět, neboť byl po podání žaloby změněn režim chodu čerpadel, kdy žalobce již není nadále obtěžován hlukem. Žalobce navrhl, aby mu soud přiznal náhradu nákladů řízení ve smyslu § 146 odst. 2 o.s.ř. vzhledem k tomu, že došlo ke změně chodu čerpadel přečerpávací stanice až po podání žaloby. 3. Žalovaná podáním ze dne 2. 9. 2021 souhlasila se zpětvzetím žaloby a zároveň navrhla, aby ji soud přiznal právo na náhradu nákladů řízení. 4. Vedlejší účastník na výzvu soudu sdělil, že se domnívá, že by žádnému z účastníku neměla být přiznána náhrada nákladů řízení. 5. Podle § 96 odst. 1 o.s.ř. může žalobce vzít za řízení návrh na jeho zahájení zpět, a to zčásti nebo zcela. Podle § 96 odst. 2 o.s.ř. pak soud v případě zpětvzetí návrhu řízení zcela nebo zčásti zastaví. 6. V souladu se shora uvedenými skutečnostmi tedy soud postupoval ve smyslu ustanovení § 96 odst. 2 o.s.ř. a řízení v plném rozsahu zastavil, a to se souhlasem žalované i vedlejšího účastníka na její straně. 7. O náhradě nákladů řízení ve vztahu mezi žalobcem a žalovanou rozhodl soud podle ustanovení § 150 o.s.ř. a ani jednomu z účastníků právo na náhradu nákladů řízení nepřiznal. Dle názoru soudu zde existují důvody hodné zvláštního zřetele pro tento postup. Ty soud spatřuje v jednání obou účastníků. Je totiž pravdou, že žalobce sice žalobu podával důvodně, neboť ještě koncem roku 2020 zjevně existovala jeho obtěžující situace, avšak nejpozději při jednání před soudem 28. 4. 2021 se žalobce dozvěděl, že chod čerpadel byl upraven již od ledna 2021 a žádný hluk ho tak v nočních hodinách nemůže obtěžovat. Nicméně žalobce na tuto skutečnost adekvátně nereagoval a připustil, aby proběhlo například místní šetření a ostatní účastníci učinili i další úkony. Naproti tomu žalovaná žalobce mohla mnohem dříve informovat o tom, že chod čerpadel je upraven již od ledna 2020 a předejít tak tomu, že účastníkům vzniknou další náklady řízení. Je tedy zjevné, že jak žalobce, tak žalovaná nesou shodnou vinu na tom, že jim oběma náklady řízení vznikly. V takové situaci se však soudu jeví jako nespravedlivé, aby komukoli z účastníků právo na jejich náhradu přiznal, neboť vznik nákladů řízení jde na vrub obou účastníků. Proto soud o nákladech řízení ve vztahu mezi jejich účastníky rozhodl, jak ve výroku II. uvedeno. 8. O náhradě nákladů řízení ve vztahu mezi žalobcem a vedlejším účastníkem rozhodl soud podle ustanovení § 146 odst. 1 písm. b) o.s.ř., neboť řízení bylo zastaveno a vedlejšímu účastníkovi žádné náklady nevznikly. 9. Podle § 10 odst. 3 zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích vrátí soud z účtu soudu zaplacený soudní poplatek za řízení, který je splatný podáním návrhu na zahájení řízení, snížený o 20%, nejméně však o 1 000 Kč, bylo-li řízení zastaveno před prvním jednáním. Vzhledem k tomu se žalobci vrací část zaplaceného soudního poplatku ve výši 1 000 Kč.