13 C 57/2020-56 — Okresní soud v Berouně

1. Žalobce se žalobou podanou ke zdejšímu soudu dne 8. 4. 2020 domáhal po žalované zaplacení částky 104 000 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že žalovaná po rozvodu jejich manželství v období od 29. 3. 2017 do 30. 11. 2017 bezdůvodně užívala nemovitosti v katastrálním území a obci [obec], jež byly ve výlučném vlastnictví žalobce. Požadovanou částku ve výši 104 000 Kč žalobce stanovil na základě obvyklé výše nájemného, které podle něj v daném místě a čase činilo 13 000 Kč měsíčně, a doby bezdůvodného užívání nemovitostí, která činila 8 měsíců. Zákonný úrok z prodlení z dlužné částky žalobce požadoval ode dne 9. 4. 2020 do zaplacení. 2. Žalovaná ve svém vyjádření k žalobě uvedla, že nemovitosti užívala pouze v době od 29. 3. 2017 do 28. 10. 2017, a rozporovala žalobcem tvrzenou výši obvyklého nájemného. Zároveň vůči žalobci uplatnila procesní obranu v podobě námitky započtení. 3. Dne 22. 7. 2020 a 30. 9. 2020 ve věci proběhla jednání a ve dnech 30. 10. 2020 a 13. 11. 2020 soud obdržel podání účastníků týkající se věci samé. 4. Dne 4. 1. 2021 soud účastníkům odeslal přípis, prostřednictvím kterého jim sdělil, že řízení je namístě zastavit podle § 109 odst. 1 písm. a) a § 141 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (dále jen„ insolvenční zákon“), neboť žalovaná vstoupila již dne 11. 5. 2018 do oddlužení, a vyzval účastníky ke sdělení jejich stanoviska ohledně nákladů řízení. 5. V reakci na výzvu soudu žalobce ve svém podání ze dne 13. 1. 2021 sdělil, že uplatňuje nárok na náhradu nákladů řízení, neboť žalovaná, ač byla zastoupena advokátkou, neuvedla ve svém vyjádření k žalobě ani při jednání u soudu, že je v oddlužení a podání této žaloby o zaplacení částky 104 000 Kč navíc zapříčinila svým vlastním jednáním. Žalobce proto požadoval náhradu nákladů řízení dle § 147 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“) za 3 úkony právní služby, a to přípravu a převzetí zastoupení, účast na jednání dne 30. 9. 2020, písemné podání ze dne 13. 1. 2021, jakož i náhradu hotových výdajů, náhradu za promeškaný čas a náhradu cestovních výdajů, neboť ty byly způsobeny jednáním žalované. Žalovaná naproti tomu ponechala rozhodnutí o náhradě nákladů řízení na úvaze soudu. 6. Podle § 109 odst. 1 písm. a) insolvenčního zákona se zahájením insolvenčního řízení se spojují tyto účinky: pohledávky a jiná práva týkající se majetkové podstaty nemohou být uplatněny žalobou, lze-li je uplatnit přihláškou. 7. Podle § 110 odst. 1 insolvenčního zákona jsou věřitelé dlužníka od zahájení insolvenčního řízení oprávněni uplatnit v něm své pohledávky přihláškou, a to i v případě, že insolvenční soud ještě nezveřejnil výzvu k podávání přihlášek. Podle § 110 odst. 2 téhož zákona insolvenční soud vyzve věřitele, kteří chtějí své pohledávky uplatnit v insolvenčním řízení, aby podali přihlášku pohledávky. Tuto výzvu lze spojit s oznámením o zahájení insolvenčního řízení; je-li výzva učiněna samostatně až v průběhu insolvenčního řízení, oznamuje se stejným způsobem, jakým se oznamuje zahájení insolvenčního řízení. Odst. 3 pak stanoví, že přihlášky pohledávek na základě výzvy podle odst. 2 mohou věřitelé podávat až do rozhodnutí o úpadku. Kratší lhůtu není insolvenční soud oprávněn stanovit. Náležitosti této výzvy stanoví prováděcí právní předpis. 8. Podle § 140c insolvenčního zákona v době, po kterou trvají účinky rozhodnutí o úpadku, nelze zahájit soudní a rozhodčí řízení o pohledávkách a jiných právech týkajících se majetkové podstaty, které mají být v insolvenčním řízení uplatněny přihláškou, nebo na které se v insolvenčním řízení pohlíží jako na přihlášené, nejde-li o incidenční spory, ani řízení o pohledávkách, které se v insolvenčním řízení neuspokojují (§ 170). 9. Podle § 141a insolvenčního zákona po právní moci rozhodnutí o úpadku zastaví soud nebo jiný k tomu příslušný orgán řízení o pohledávkách nebo jiných právech, která byla zahájena v rozporu s omezeními podle § 109 odst. 1 písm. a) a podle § 140c. 10. Soud z veřejně dostupných informací z insolvenčního rejstříku zjistil, že žalovaná podala ke Krajskému soudu v Praze insolvenční návrh spojený s návrhem na povolení oddlužení, přičemž vyhláška o zahájení insolvenčního řízení sp. zn. [spisová značka], vedeného ve věci žalované, byla zveřejněna dne 23. 4. 2018 v 11:09 hodin, kdy také nastaly účinky spojené se zahájením insolvenčního řízení. Usnesením ze dne 11. 5. 2018 byl zjištěn úpadek žalované a současně byli vyzváni věřitelé, kteří dosud neuplatnili své pohledávky přihláškou, aby tak učinili do 30 dnů od vydání usnesení. Lhůta k uplatnění přihlášek uplynula dne 11. 6. 2018. Své pohledávky do insolvenčního řízení přihlásilo 11 věřitelů, žalobce mezi přihlášené věřitele nepatří. Usnesením insolvenčního soudu ze dne 17. 8. 2018 pak bylo mj. schváleno oddlužení žalované plněním splátkového kalendáře, přičemž insolvenční řízení ve věci žalované dosud nebylo skončeno. 11. Vzhledem k tomu, že dne 11. 5. 2018 byl zjištěn úpadek žalované a pohledávka žalobce z titulu bezdůvodného obohacení vznikla ještě před zahájením insolvenčního řízení a zjištěním úpadku, měl žalobce svou pohledávku za žalovanou uplatnit přihláškou do insolvenčního řízení. Žalobce však takto nepostupoval, a tak bylo toto soudní řízení zahájeno v rozporu s § 109 odst. 1 písm. a) a § 140c insolvenčního zákona. Protože stále trvají účinky rozhodnutí o úpadku, je povinností zdejšího soudu řízení o žalobě zastavit podle § 141a insolvenčního zákona ve spojení s 104 odst. 1 o. s. ř. pro neodstranitelný nedostatek podmínek řízení, čemuž odpovídá I. výrok tohoto usnesení. 12. Soud se dále zabýval náhradou nákladů řízení, přičemž vycházel z ustanovení § 146 odst. 1 písm. b) o. s. ř., podle něhož platí, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení podle jeho výsledku, jestliže řízení bylo zastaveno. Ustanovení § 146 odst. 2 věta první o. s. ř. dále stanoví, že jestliže některý z účastníků zavinil, že řízení muselo být zastaveno, je povinen hradit jeho náklady. 13. Podle § 147 odst. 1 o. s. ř., jehož se dovolával žalobce a které upravuje tzv. separaci nákladů, soud může účastníku nebo jeho zástupci uložit, aby hradili náklady řízení, které by jinak nebyly vznikly, jestliže je způsobili svým zaviněním nebo jestliže tyto náklady vznikly náhodou, která se jim přihodila. 14. Podle § 150 o. s. ř., jsou-li tu důvody hodné zvláštního zřetele, nebo odmítne-li se účastník bez vážného důvodu zúčastnit prvního setkání s mediátorem nařízeného soudem, nemusí soud výjimečně náhradu nákladů řízení zcela nebo zčásti přiznat. 15. V právě posuzované věci došlo k zastavení řízení z důvodu neodstranitelného nedostatku podmínky řízení (viz usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 10. 2015, sp. zn. 29 Cdo 2756/2013), přičemž o tomto nedostatku žalobce objektivně mohl vědět. To platí tím spíše v situaci, kdy byl již v době podání žaloby zastoupen advokátem, jenž musel vzhledem k odborné péči, která je s výkonem jeho činnosti spojena, předpokládat, že proti dlužníkovi může být zahájeno insolvenční řízení a v něm rozhodnuto o úpadku dlužníka (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 27. 5. 2020, sp. zn. 23 Cdo 1858/2019). Odborná literatura je přitom jednotná v závěru, že za zastavení řízení z důvodu neodstranitelného nedostatku podmínky řízení, o němž žalobce objektivně mohl vědět, odpovídá právě žalobce (srov. SVOBODA, K. a kol. Náklady řízení. Praha: C. H. Beck, 2017, s. 130; nebo [příjmení], J. a kol. Občanské soudní řízení. 2. část. Soudcovský komentář. Praha: C. H. Beck, 2019, výklad k § 146 odst. 2). Procesní zavinění za zastavení soudního řízení ve smyslu § 146 odst. 2 věty první o. s. ř. je tak třeba připsat žalobci. Avšak vzhledem k tomu, že ani žalovaná, která byla v řízení též zastoupena advokátkou, ve svých podáních a při jednání před soudem neupozornila na to, že je proti ní již od roku 2018 vedeno insolvenční řízení, ve kterém byl zjištěn její úpadek a schváleno oddlužení plněním splátkového kalendáře, dospěl soud k závěru, že žalovaná svým jednáním přispěla ke vzniku nákladů řízení obou účastníků. Za daných okolností tak soud považoval za nespravedlivé, aby žalobce nesl náklady řízení obou účastníků řízení, a naopak považoval za přiměřené okolnostem věci, aby každý z účastníků nesl své vlastní náklady řízení. Proto soud ve II. výroku tohoto usnesení rozhodl podle § 146 odst. 2 ve spojení s § 150 o. s. ř., že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. 16. Stanovisko žalobce, podle něhož by žalované měla být uložena povinnost nahradit část nákladů žalobce podle § 147 odst. 1 o. s. ř., soud nepřisvědčil, neboť tyto náklady by nevznikly, pokud by žalobce postupoval s náležitou obezřetností a svou pohledávku vůči žalované uplatnil přihláškou do insolvenčního řízení a nikoli žalobou o zaplacení. To, že žalovaná neupozornila na probíhající insolvenční řízení a jeho relevanci pro řízení v této věci, však soud zohlednil při aplikaci § 150 o. s. ř. tak, jak je uvedeno výše. 17. Ve vztahu k III. výroku tohoto usnesení pak soud u