18 C 393/2020 — Okresní soud v Berouně

1. Žalobkyně se domáhala podáním žaloby zaplacení pohledávky ve výši 4 554 Kč s příslušenstvím specifikovaným ve výroku pod bodem I. tohoto rozsudku. Tvrdila, že žalovaná cestovala dne 19. 1. 2018 tramvají - linkou 2, dne 22. 1. 2018 autobusem – linkou 22 a dne 23. 1. 2018 tramvají – linkou 1, tj. dopravními prostředky veřejné hromadné dopravy osob provozovanými žalobkyní, čímž uzavřela smlouvy o přepravě osob. Ze strany žalobkyně byla provedena v každém jednotlivém případě přepravní kontrola žalované, při které se žalovaná opětovně neprokázala platnými jízdními doklady a neuhradila tak v každém jednotlivém případě stanovené jízdné. Žalované proto vznikla povinnost uhradit v každém jednotlivém případě jízdné ve výši 18 Kč a přirážku k jízdnému ve výši 1 500 Kč. Žalovaná však na pohledávku v celkové výši 4 554 Kč ničeho neuhradila. Před podáním žaloby žalobkyně žalovanou vyzvala k úhradě dlužné částky. Žalobkyně požadovala z dlužné jistiny úrok z prodlení v zákonné výši. 2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila. 3. Protože ve věci bylo možné rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů, soud ve smyslu § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o.s.ř.“) oba účastníky vyzval, aby se ve stanovené lhůtě vyjádřili, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, přičemž pokud tak neučiní, bude mít soud podle § 101 odst. 4 o.s.ř. za to, že souhlas byl dán. Žalovaná se k výzvě nevyjádřila, soud věc rozhodl, se souhlasem žalobkyně, aniž nařizoval jednání, pouze na základě předložených listinných důkazů. 4. Z listinných důkazů dále uvedených soud zjistil následující skutečnosti rozhodné pro posouzení věci: 5. Žalovaná dne 19. 1. 2018 v 11:09 hodin cestovala dopravním prostředkem – tramvají, linkou 2 veřejné hromadné dopravy osob, provozovanou žalobkyní, kdy jízdné činilo 18 Kč (viz. ceník jízdného). Žalobkyně provedla přepravní kontrolu prostřednictvím kontrolora, při které se žalovaná neprokázala platným jízdním dokladem, o čemž byl sepsán zápis o provedené přepravní kontrole [číslo] (viz Zápis o provedené přepravní kontrole [číslo] ze dne 19. 1. 2018). 6. Dále žalovaná dne 22. 1. 2018 v 7:58 hodin cestovala dopravním prostředkem – autobusem, linkou 22 veřejné hromadné dopravy osob, provozovanou žalobkyní, kdy jízdné činilo 18 Kč (viz. ceník jízdného). Žalobkyně provedla přepravní kontrolu prostřednictvím kontrolora, při které se žalovaná neprokázala platným jízdním dokladem, o čemž byl sepsán zápis o provedené přepravní kontrole [číslo] (viz Zápis o provedené přepravní kontrole [číslo] ze dne 22. 1. 2018). 7. V posledním případě žalovaná dne 23. 1. 2018 v 10:20 hodin cestovala dopravním prostředkem – tramvají, linkou 1 veřejné hromadné dopravy osob, provozovanou žalobkyní, kdy jízdné činilo 18 Kč (viz. ceník jízdného). Žalobkyně provedla přepravní kontrolu prostřednictvím kontrolora, při které se žalovaná neprokázala platným jízdním dokladem, o čemž byl sepsán zápis o provedené přepravní kontrole [číslo] (viz Zápis o provedené přepravní kontrole [číslo] ze dne 23. 1. 2018). 8. Žalované tím vznikla povinnost v každém jednotlivém případě zaplatit vedle jízdného i přirážku k jízdnému ve výši stanovené ve Smluvních přepravních podmínkách [právnická osoba], a to čl. 4 bod 8 a 12, a ve Výňatku z Ceníku, jejíž splatnost nastala nejpozději 40. kalendářním dnem po provedení přepravní kontroly. Přirážka činila 1 500 Kč, přičemž žalovaná měla možnost zaplatit v každém jednotlivém případě přirážku na místě ve snížené výši 500 Kč nebo v doplatkové pokladně žalobkyně nejpozději 21. kalendářní den ode dne uložení přirážky ve snížené výši 700 Kč nebo v doplatkové pokladně žalobkyně nejpozději 40. kalendářní den ode dne uložení přirážky ve snížené výši 1 000 Kč (viz. Smluvní přepravní podmínky, Informace pro cestující, Výňatek z Ceníku). 9. Žalobkyně žalovanou před podáním žaloby vyzvala k úhradě dluhu dopisem ze dne 19. 5. 2020 (viz. Předžalobní výzva k plnění ze dne 19. 5. 2020, Potvrzení o odeslání písemnosti). Vzhledem k tomu, že žalovaná pohledávku ani přes výzvy neuhradila, požaduje žalobkyně z dlužné jistiny zákonný úrok z prodlení ve výši 8,5 % ročně. 10. Z jiných než shora uvedených důkazů soud nevycházel, neboť nebyly ve věci rozhodné. 11. Shora zjištěný skutkový stav soud posoudil dle ustanovení § 2550 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „občanský zákoník“), podle něhož se smlouvou o přepravě osoby dopravce zavazuje přepravit cestujícího do místa určení a cestující se zavazuje zaplatit jízdné. 12. Podle ustanovení § 18a odst. 2 písm. c), odst. 3 zákona č. 111/1994 Sb., o silniční dopravě, v tehdy platném znění, je cestující povinen se na výzvu pověřené osoby prokázat platným jízdním dokladem, neprokáže-li se platným jízdním dokladem, zaplatit jízdné a přirážku, nebo se prokázat osobním dokladem a sdělit osobní údaje potřebné na vymáhání zaplacení jízdného a přirážky; osobními údaji potřebnými na vymáhání zaplacení jízdného a přirážky se rozumí jméno, příjmení, datum a místo narození a adresa pro doručování. Co se rozumí jízdním dokladem, náležitostí jízdních dokladů a posuzování jejich platnosti stanoví § 4, 5 a 6 vyhlášky Ministerstva dopravy a spojů č. 175/2000 Sb. o přepravním řádu pro veřejnou, drážní a silniční dopravu. Podle § 18a odst. 3 zák. č. 111/1994 Sb. výši přirážky stanoví dopravce v přepravních podmínkách. Výše přirážky nesmí přesáhnout částku 1 500 Kč. 13. Ustanovení § 37 odst. 1 zák. č. 266/1994 Sb. o drahách, v tehdy platném znění, stanoví podmínky, za nichž se přepravují osoby a jejich zavazadla ve veřejné drážní osobní dopravě a věci ve veřejné drážní nákladní dopravě, přepravní řády. Podle § 37 odst. 5 písm. b) zák. č. 266/1994 Sb. je cestující povinen při nástupu do drážního vozidla, pobytu v něm a při výstupu z drážního vozidla na výzvu pověřené osoby se prokázat platným jízdním dokladem. Neprokáže-li se platným jízdním dokladem z příčin na své straně, je povinen zaplatit jízdné z nástupní do cílové stanice nebo, nelze-li bezpečně zjistit stanici, kde cestující nastoupil, z výchozí stanice vlaku a přirážku k jízdnému, nebo pokud nezaplatí cestující na místě, prokázat se osobním dokladem a sdělit osobní údaje potřebné k vymáhání jízdného a přirážky k jízdnému. Co se rozumí jízdním dokladem, náležitostí jízdních dokladů a posuzování jejich platnosti stanoví § 4, 5 a 6 vyhlášky Ministerstva dopravy a spojů č. 175/2000 Sb. o přepravním řádu pro veřejnou, drážní a silniční dopravu. Podle § 37 odst. 6 zák. č. 266/1994 Sb. výši přirážky stanoví dopravce v přepravních podmínkách. Výše přirážky nesmí přesáhnout částku 1 500 Kč. 14. V souzeném případě soud dospěl k závěru, že žaloba byla podána důvodně a zcela jí vyhověl, když měl na základě dokazováním zjištěného skutkového stavu za prokázané, že žalobkyně a žalovaná uzavřely smlouvu o přepravě podle ustanovení § 2550 občanského zákoníku. Žalobkyně provedla v každém jednotlivém případě přepravní kontroly prostřednictvím kontrolora, při kterých se opakovaně žalovaná neprokázala platným jízdním dokladem, čímž žalované vznikla povinnost v každém jednotlivém případě zaplatit žalobkyni jízdné ve výši 18 Kč a přirážku k jízdnému ve výši 1 500 Kč. Vzhledem k tomu, že žalovaná dlužnou částku v celkové výši 4 554 Kč dosud nezaplatila, dostala se do prodlení se splněním svého peněžitého dluhu a žalobkyně tak má podle ustanovení § 1970 občanského zákoníku vedle práva na zaplacení dlužné částky právo na zaplacení úroku z prodlení ve výši stanovené nařízením vlády č. 351/2013 Sb., který soud žalobkyni přiznal ode dne následujícího po splatnosti přirážky až do zaplacení. Lhůtu k plnění soud určil podle ustanovení § 160 odst. 1 o. s. ř. (výrok pod bodem I. tohoto rozsudku). 15. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 1 o. s. ř. a žalobkyni, jakožto úspěšnému účastníkovi řízení, soud přiznal právo na náhradu nákladů řízení ve výši 600 Kč Náklady tvoří zaplacený soudní poplatek za žalobu ve výši 400 Kč a paušální náhrada nezastoupeného účastníka dle vyhlášky č. 254/2015 Sb., celkem za dva úkony po 100 Kč (podání žaloby, předžalobní výzva). Zaplacení náhrady nákladů řízení soud žalované uložil v třídenní lhůtě podle § 160 odst. 1 část věty před středníkem o. s. ř., k rukám žalobkyně (výrok pod bodem II. tohoto rozsudku).