3 C 3/2021 — Okresní soud v Berouně

1. Žalobkyně se žalobou podanou u zdejšího soudu dne 5. 10. 2020 domáhala zaplacení pohledávky ve výši 3 048 Kč s příslušenstvím. Svůj návrh odůvodnila tím, že žalovaná dne 12. 7. 2020 cestovala tramvají - linkou 9, a dne 14. 7. 2020 cestovala metrem - linkou B, tj. dopravními prostředky veřejné hromadné dopravy osob provozovanými žalobkyní, čímž účastníci uzavřeli smlouvu o přepravě osob. Ze strany žalobkyně byla provedena přepravní kontrola žalované, při které se žalovaná neprokázala platným jízdním dokladem a neuhradila stanovené jízdné. Žalované vznikla povinnost uhradit dvakrát jízdné ve výši 24 Kč a dvakrát přirážku k jízdnému ve výši 1 500 Kč. Splatnost pohledávky nastala v den provedení přepravní kontroly, kdy u žalované bylo právo na zaplacení uplatněno. Žalovaná však na pohledávku v celkové výši 3 048 Kč ničeho neuhradila. Před podáním žaloby žalobkyně žalovanou vyzvala k úhradě dlužné částky, ani po této výzvě žalovaná ničeho neuhradila. Žalobkyně tak požaduje uhrazení dlužné částky spolu s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně, a to ode dne následujícího po splatnosti té které konkrétní přirážky k cestovnému a jízdnému do zaplacení. 2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila. 3. Vzhledem k tomu, že ve věci bylo možno rozhodnout jen na základě předložených listinných důkazů, vyzval soud žalovanou podle ustanovení § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“) k vyjádření, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání s tím, že pokud se písemně ve stanovené lhůtě nevyjádří, bude mít soud podle ustanovení § 101 odst. 4 o. s. ř. za to, že s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí. Žalovaná se ve stanovené lhůtě nevyjádřila a dala tak najevo, že nemá k tomuto postupu výhrady a žalobkyně vyjádřila souhlas s výše uvedeným postupem již v žalobě. Soud proto o věci rozhodl bez nařízení jednání. 4. Z listinných důkazů dále uvedených soud zjistil následující skutečnosti rozhodné pro posouzení věci: 5. Žalovaná dne 12. 7. 2020 v 18:11 hodin cestovala dopravním prostředkem veřejné hromadné dopravy osob, tramvají linky 9, a dne 14. 7. 2020 v 18:19 hodin dopravním prostředkem veřejné hromadné dopravy, metrem linky B, provozovanou žalobkyní. Žalobkyně provedla přepravní kontrolu prostřednictvím kontrolora, při které se žalovaná neprokázala platným jízdním dokladem, o čemž byl sepsán zápis o provedené přepravní kontrole [číslo] [číslo] (viz Zápis o provedené přepravní kontrole [číslo] ze dne 12. 7. 2020 a [číslo] ze dne 14. 7. 2020, tarif PID). Žalované tak vznikla povinnost zaplatit dvakrát jízdné ve výši 24 Kč a dvakrát přirážku k jízdnému ve výši 1 500 Kč, přičemž žalovaná měla možnost zaplatit přirážku na místě nebo v doplatkové pokladně žalobkyně nejpozději 15. kalendářní den ode dne uložení přirážky ve snížené výši 800 Kč (viz Informace pro cestující, čl. 8 odst. 4 smluvních přepravních podmínek). Žalobkyně žalovanou před podáním žaloby vyzvala k úhradě dluhu dopisem ze dne 22. 9. 2020 (viz Výzva k zaplacení před podáním žaloby ze dne 22. 9. 2020, Potvrzení o odeslání písemnosti). 6. Z jiných než shora uvedených důkazů soud nevycházel, neboť nebyly ve věci rozhodné. 7. Shora zjištěný skutkový stav soud posoudil dle ustanovení § 2550 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „občanský zákoník“), podle něhož se smlouvou o přepravě osoby dopravce zavazuje přepravit cestujícího do místa určení a cestující se zavazuje zaplatit jízdné. 8. Podle § 37 odst. 5 písm. b) zák. č. 266/1994 Sb. o drahách je cestující povinen při nástupu do drážního vozidla, pobytu v něm a při výstupu z drážního vozidla na výzvu pověřené osoby se prokázat platným jízdním dokladem. Neprokáže-li se platným jízdním dokladem z příčin na své straně, je povinen zaplatit jízdné z nástupní do cílové stanice nebo, nelze-li bezpečně zjistit stanici, kde cestující nastoupil, z výchozí stanice vlaku a přirážku k jízdnému, nebo pokud nezaplatí cestující na místě, prokázat se osobním dokladem a sdělit osobní údaje potřebné k vymáhání jízdného a přirážky k jízdnému. Co se rozumí jízdním dokladem, náležitostí jízdních dokladů a posuzování jejich platnosti stanoví § 4, 5 a 6 vyhlášky Ministerstva dopravy a spojů č. 175/2000 Sb. o přepravním řádu pro veřejnou, drážní a silniční dopravu. Podle § 37 odst. 6 zák. č. 266/1994 Sb. výši přirážky stanoví dopravce v přepravních podmínkách. Výše přirážky nesmí přesáhnout částku 1 500 Kč. 9. Výše přirážky ve smyslu § 37 odst. 6 zák. č. 266/1994 Sb. o drahách je upravena v Tarifu pražské integrované dopravy, a to čl. XIII. bod 7. a činí 1 500 Kč. 10. V posuzovaném případě soud dospěl k závěru, že žaloba byla podána důvodně a zcela jí vyhověl, když měl na základě dokazováním zjištěného skutkového stavu za prokázané, že žalobkyně a žalovaná uzavřely ve dvou případech smlouvu o přepravě podle ustanovení § 2550 občanského zákoníku. Žalobkyně provedla přepravní kontrolu prostřednictvím kontrolora, při které se žalovaná neprokázala platným jízdním dokladem, čímž žalované vznikla povinnost zaplatit žalobkyni dvakrát jízdné ve výši 24 Kč a dvakrát přirážku k jízdnému ve výši 1 500 Kč. Vzhledem k tomu, že žalovaná dlužnou částku v celkové výši 3 048 Kč dosud nezaplatila, dostala se do prodlení se splněním svého peněžitého dluhu a žalobkyně tak má podle ustanovení § 1970 občanského zákoníku vedle práva na zaplacení dlužné částky právo na zaplacení úroku z prodlení ve výši stanovené nařízením vlády č. 351/2013 Sb., který soud žalobkyni přiznal vždy ode dne následujícího po splatnosti přirážky až do zaplacení. Třídenní lhůta k plnění byla stanovena v souladu s § 160 odst. 1 část věty před středníkem o.s.ř., neboť soud neshledal podmínky pro stanovení lhůty delší nežli zákonné ani pro uložení peněžitého plnění ve splátkách. 11. O nákladech řízení soud rozhodl podle ustanovení § 142 odst. 1 občanského soudního řádu za použití ustanovení § 151 odst. 1 o. s. ř. a žalobkyni, která byla ve věci zcela úspěšná, přiznal právo na náhradu účelně vynaložených nákladů ve výši celkem 1 489 Kč Částku 1 489 Kč představuje soudní poplatek ve výši 400 Kč a odměnu za zastupování advokátem ve výši 600 Kč dle § 14b odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátní tarif (dále jen„ vyhláška“) a § 11 odst. 1 písm. a), d) vyhlášky za 3 úkony právní služby po 200 Kč (převzetí a příprava věci, sepis žaloby, předžalobní upomínka) a náhradu hotových výdajů ve výši 300 Kč za 3 úkony právní služby po 100 Kč dle § 14b odst. 5 vyhlášky; dále 21 % daň z přidané hodnoty z odměny a náhrad zástupce žalobkyně ve výši 189 Kč, která patří k nákladům podle ustanovení § 137 odst. 3 o. s. ř., když dle předloženého osvědčení je zástupce žalobkyně registrován jako plátce daně. Jejich zaplacení soud žalované uložil ve lhůtě podle § 160 odst. 1 o. s. ř., neboť soud neshledal podmínky pro stanovení lhůty delší nežli zákonné ani pro uložení peněžitého plnění ve splátkách, k rukám zástupce žalobkyně jako advokáta podle § 149 odst. 1 o. s. ř. (výrok pod bodem II. tohoto rozsudku).