3 C 56/2020 — Okresní soud v Berouně

1. Žalobkyně se žalobou podanou u zdejšího soudu dne 8. 9. 2020 domáhala zaplacení pohledávky ve výši 1 524 Kč s příslušenstvím. Žalobkyně uvedla, že žalovaný dne 11. 6. 2020 cestoval autobusem – linkou 240, tj. dopravním prostředkem veřejné hromadné dopravy osob provozovaným žalobkyní, čímž účastníci uzavřeli smlouvu o přepravě osob. Ze strany žalobkyně byla provedena přepravní kontrola žalovaného, při které se žalovaný neprokázal platným jízdním dokladem a neuhradil stanovené jízdné. Žalovanému vznikla povinnost uhradit jízdné ve výši 24 Kč a přirážku k jízdnému ve výši 1 500 Kč. Splatnost pohledávky nastala v den provedení přepravní kontroly, kdy u žalovaného bylo právo na zaplacení uplatněno. Žalovaný však na pohledávku v celkové výši 1 524 Kč ničeho neuhradil. Před podáním žaloby žalobkyně žalovaného vyzvala k úhradě dlužné částky, ten opět ničeho neuhradil. Žalobkyně proto požadovala z dlužné jistiny úrok z prodlení ve výši 10 % ročně, a to ode dne následujícího po splatnosti přirážky, tj. od 12. 6. 2020 až do zaplacení. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. 3. Protože ve věci bylo možné rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a žalobkyně vyjádřila svůj souhlas s rozhodnutím věci bez nařízení jednání již v podané žalobě, soud ve smyslu ustanovení § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o.s.ř.“) vyzval žalovaného, aby se ve stanovené lhůtě vyjádřil, zda s tímto postupem souhlasí, přičemž pokud tak neučiní, bude mít soud podle § 101 odst. 4 o.s.ř. za to, že souhlas byl dán. Jelikož se žalovaný k výzvě ve lhůtě nevyjádřil, soud věc rozhodl, aniž nařizoval jednání, pouze na základě předložených listinných důkazů. 4. Z listinných důkazů dále uvedených soud zjistil následující skutečnosti rozhodné pro posouzení věci: 5. Žalovaný dne 11. 6. 2020 v 17.13 hod. cestoval dopravním prostředkem – autobusem, linkou 240 veřejné hromadné dopravy osob, provozovaným žalobkyní. Žalobkyně provedla přepravní kontrolu prostřednictvím kontrolora, při které se žalovaný neprokázal platným jízdním dokladem, o čemž byl sepsán zápis o provedené přepravní kontrole [číslo] (viz Zápis o provedené přepravní kontrole [číslo] ze dne 11. 6. 2020 tarif PID). Žalovanému tak vznikla povinnost zaplatit jízdné ve výši 24 Kč a přirážku k jízdnému ve výši 1 500 Kč, přičemž žalovaný měl možnost zaplatit přirážku na místě nebo v doplatkové pokladně žalobkyně nejpozději 15. kalendářní den ode dne uložení přirážky ve snížené výši 800 Kč (viz Informace pro cestující, čl. 8 odst. 4 smluvních přepravních podmínek). Žalobkyně žalovaného před podáním žaloby vyzvala k úhradě dluhu dopisem ze dne 25. 8. 2020 (viz Výzva k zaplacení před podáním žaloby ze dne 25. 8. 2020, Potvrzení o odeslání písemnosti). 6. Z jiných než shora uvedených důkazů soud nevycházel, neboť nebyly ve věci rozhodné. 7. Shora zjištěný skutkový stav soud posoudil dle ustanovení § 2550 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „občanský zákoník“), podle něhož se smlouvou o přepravě osoby dopravce zavazuje přepravit cestujícího do místa určení a cestující se zavazuje zaplatit jízdné. 8. Podle § 18a odst. 2 zákona č. 111/1994 Sb., zákon o silniční dopravě, je cestující povinen dodržovat přepravní řád, smluvní přepravní podmínky a tarif, na výzvu pověřené osoby se prokázat platným jízdním dokladem, neprokáže-li se platným jízdním dokladem, zaplatit jízdné a přirážku, nebo se prokázat osobním dokladem a sdělit osobní údaje potřebné na vymáhání zaplacení jízdného a přirážky. 9. Co se rozumí jízdním dokladem, náležitostí jízdních dokladů a posuzování jejich platnosti stanoví § 4, 5 a 6 vyhlášky Ministerstva dopravy a spojů č. 175/2000 Sb., vyhláška o přepravním řádu pro veřejnou, drážní a silniční dopravu. Podle § 18a odst. 3 zákona o silniční dopravě výši přirážky stanoví dopravce v přepravních podmínkách. Výše přirážky nesmí přesáhnout částku 1 500 Kč. 10. Výše přirážky ve smyslu § 18a odst. 3 zákona o silniční dopravě je upravena v Informacích pro cestující a čl. 8 odst. 4 smluvních přepravních podmínek žalobkyně a činí 1 500 Kč. 11. V daném případě soud dospěl k závěru, že žaloba byla podána důvodně a zcela jí vyhověl, když měl na základě listinných důkazů za prokázané, že žalobkyně a žalovaný uzavřeli smlouvy o přepravě podle ustanovení § 2550 občanského zákoníku. Žalobkyně provedla přepravní kontrolu prostřednictvím kontrolora, při které se žalovaný neprokázal platným jízdním dokladem, čímž žalovanému vznikla povinnost zaplatit žalobkyni jízdné ve výši 24 Kč a přirážku k jízdnému ve výši 1 500 Kč. Vzhledem k tomu, že žalovaný dlužnou částku v celkové výši 1 524 Kč dosud nezaplatil, dostal se do prodlení se splněním svého peněžitého dluhu a žalobkyně tak má podle ustanovení § 1970 občanského zákoníku vedle práva na zaplacení dlužné částky právo na zaplacení úroku z prodlení ve výši stanovené nařízením vlády č. 351/2013 Sb., který soud žalobkyni přiznal ode dne následujícího po splatnosti přirážky a jízdného až do zaplacení. Třídenní lhůta k plnění byla stanovena v souladu s § 160 odst. 1 část věty před středníkem o.s.ř., neboť soud neshledal podmínky pro stanovení lhůty delší nežli zákonné ani pro uložení peněžitého plnění ve splátkách. 12. O nákladech řízení soud rozhodl podle ustanovení § 142 odst. 1 občanského soudního řádu za použití ustanovení § 151 odst. 1 o.s.ř. a žalobkyni, která byla ve věci zcela úspěšná, přiznal právo na náhradu účelně vynaložených nákladů ve výši celkem 1 489 Kč Částku 1 489 Kč představuje soudní poplatek ve výši 400 Kč a odměnu za zastupování advokátem ve výši 600 Kč dle § 14b odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátní tarif (dále jen„ vyhláška“) a § 11 odst. 1 písm. a), d) vyhlášky za 3 úkony právní služby po 200 Kč (převzetí a příprava věci, sepis žaloby, předžalobní upomínka) a náhradu hotových výdajů ve výši 300 Kč za 3 úkony právní služby po 100 Kč dle § 14b odst. 5 vyhlášky; dále 21 % daň z přidané hodnoty z odměny a náhrad zástupce žalobkyně ve výši 189 Kč, která patří k nákladům podle ustanovení § 137 odst. 3 o.s.ř., když dle předloženého osvědčení je zástupce žalobkyně registrován jako plátce daně. Jejich zaplacení soud žalovanému uložil ve lhůtě podle § 160 odst. 1 o.s.ř., neboť soud neshledal podmínky pro stanovení lhůty delší nežli zákonné ani pro uložení peněžitého plnění ve splátkách, k rukám zástupce žalobkyně jako advokáta podle § 149 odst. 1 o.s.ř. (výrok pod bodem II. tohoto rozsudku).